Rastafariáni, Lucy, ženská obřízka a zabíjení kojenců

Víte, proč se jedna z nejstarších hominidek jmenuje zrovna Lucy? A co spojuje Hrabala s rastafariány? Proč se nejhezčí černé ženy lesknou, přestože se nepotí? A proč házejí některé své děti krokodýlům? Jak si vyrobit barevnou televizi ze dřeva a papíru a co v ní zrovna frčí jako nejoblíbenější program? Proč mají Etiopané v kalendáři o sedm roků méně?

Etiopané se od ostatních Afričanů (i od nejbližších sousedů, třeba v Keni) vzhledově i povahově poněkud liší. Jsou asi nejpracovitějšími obyvateli černého kontinentu, jsou hrdí a pyšní na svou zemi a svůj původ. Mají k tomu důvod, vždyť z Etiopie pravděpodobně pochází lidská rasa, byly zde nalezeny nejstarší kosti prvních hominidů. Nejznámější z nich je Lucy, přestože po ní byla nalezena ještě starší kostra, pojmenovaná Ardi (Lucy je stará jen 3,2 milionu let, Ardy bude slavit téměř 4,5 milionu).

Výjimečně zachovalou kostru Lucy objevili 24. listopadu 1974 archeologové Donald Johanson a Tom Gray. Hned jim bylo jasné, jak důležitý nález učinili. Večer to oslavili, trochu popili a z magneťáku pořád dokola hráli Beatles. Ano, "Lucy in the sky with diamonds". A někdo, ráno si už nepamatovali, kdo to byl jako první, začal kostřičce asi metrové pravěké dívky říkat Lucy. A už jí to zůstalo.

Lucy,  Australopithecus afarensis, 110 cm vysoká, podobná šimpanzovi, ale už chodící vzpřímeně, zachovalo se asi 40% všech kostí kostry.

Etiopie nikdy nebyla klasicky kolonizována. Vládcové Etiopie mají zdokumentovaný svůj rodokmen od biblického krále Šalamouna a královny ze Sáby až po legendárního císaře, krále králů Haile Selassieho - ano, toho, kterého známe jako habešského císaře z Obsluhoval jsem anglického krále (a hrál ho ve filmu kdo? Přece Tonya Graves z Monkey Business), toho, kterého jamajští rastafariáni uctívají jako svého boha. Jeho titul a původní jméno totiž zní rás Tafari Makonnen.

Ložnice a koupelna posledního etiopského císaře z linie Menelika I., Haile Sellasieho (1892 - 1975), který hrál významnou roli v africké diplomacii, prakticky zastupoval celou Afriku při jednáních s ostatními zeměmi a mezinárodními organizacemi. Tato jeho činnost vedla jamajské rastafariány k jeho zbožštění a uctívání jako boha již za jeho života.

Král Šalamoun byl trochu na ženské, takže když k němu do Jeruzaléma přijela na státní návštěvu vyhlášená kráska, královna ze Sáby, snad nejhezčí žena tehdejší doby, nemohlo to skončit jinak, než pokusem královnu svést. Královna ovšem nebyla levné zboží a jen tak se nedala, přestože Šalamoun byl docela dobrá partie. Nakonec spolu uzavřeli dohodu: pokud se královna zachová po dobu svého pobytu v královském paláci aspoň jednou nečestně, pak králi bude po vůli.

Král Šalamoun byl ovšem známý chytrák. Nechal z paláce odnést veškeré tekutiny kromě vína ve svém pokoji, načež pozval královnu na večeři plnou ostrých a přesolených jídel. Královna v noci umírala žízní a vydala se hledat něco k pití. Až v předpokoji Šalamounových komnat našla víno a hned se napila - ovšem tím de facto ukradla králův majetek (uznejte, krást králův majetek je přece nečestné), na což Šalamoun za závěsem čekal. Skončilo to tak, že spolu strávili tři dny a tři noci v královské ložnici. Královna se pak vrátila domů a se Šalamounem se již nikdy neviděla. Výsledkem byla jednak Píseň písní, prý nejhezčí milostná báseň všech dob (erotikou nabitá, přesto součást Bible), jednak princ Menelik I., zakladatel dynastie etiopských císařů. 

Ruiny paláce královny ze Sáby v bývalém hlavním městě Axumské říše, tedy v Axumu. Ve skutečnosti aristokratický palác ze 6. nebo 7. století, který ovšem mohl být postaven na základech staršího paláce, pravděpodobně skutečně z doby královny ze Sáby.

Z Biblí souvisí ještě další zajímavost. Na stěnách některých památek jsou v Etiopii popisky jednak v amharštině (což je státní jazyk, kterému by měl rozumět každý, přestože jako mateřský jazyk používá každý kmen jiný jazyk nebo aspoň dialekt - a často si nerozumí ani se svými nejbližšími sousedy), jednak anglicky. A kupodivu letopočty v amharštině jsou o sedm let nižší. Celá Etiopie totiž používá svůj vlastní kalendář. Rok začíná zářím a za rok nula je sice považováno jako jinde v křesťanském světě narození Krista, ale v Etiopii se o něm dověděli od krále Bazéna až po sedmi letech jeho putování ze Svaté země. Proto těch sedm let zpoždění.

Že jste o králi Bazénovi nikdy neslyšeli? Mýlíte se, určitě ho znáte. Je to ten černý vzadu ze Tří králů a v Bibli se mu říká Baltazar.

Vchod do umělé jeskynní hrobky krále Bazéna, tedy Baltazara, který podal Etiopii zprávu o narození Ježíše.

Ale aby všem komplikacím nebyl konec, on i čas samotný se v Etiopii počítá jinak. Den nezačíná půlnocí, ale až naší šestou hodinou ranní, takže i denní čas má zpoždění, tentokrát šest hodin. I když turistům se snaží dávat pokyny v běžném čase. Ale na všech hodinách v zemi musíte počítat s šestihodinovým rozdílem.

Snad jako potomkyně královny ze Sáby jsou Etiopanky obecně považovány za jedny z nejhezčích obyvatelek afrického kontinentu. A nejhezčími z Etiopanek, tedy nejhezčími z nejhezčích, jsou ženy etnika Hamar (někdy též Hamer) z údolí řeky Omo. Jejich poznávacím znamením jsou do tenkých copánků spletené vlasy, které za pomoci červené hlinky a másla vytvářejí na hlavách Hamarek charakteristické červené "přilby".

Bohužel lepší snímek Hamarky s typickou úpravou vlasů nemám, jen tento vypreparovaný z videa na kameře, pořízeného z jedoucího auta. Hamarky, které jsme potkávali po cestě, se nechtěly fotit. Hamarky ve vesnici, kterou jsme navštívili, měly vlasy upraveny jednodušeji. Obruče kolem krku značí, že vidíme vdané ženy.

Je zajímavé, že domorodé ženy v povodí Oma mají nečekaně chladnou kůži. Když už člověk překoná jejich trochu odtažité, hrdé a nepřístupné vystupování (zejména u Hamarek), jsou poměrně přátelské a kontaktní. Nemají problém s nějakou osobní soukromou zónou, bez váhání se důvěrně přitisknou celým tělem (spíše neoblečeným, než oblečeným), třeba aby lépe viděly na display fotoaparátu, jak jim to na fotce sluší. A byl jsem velmi překvapený, jak je ten dotek chladný, jakoby právě vylezly z lednice. Skoro jako kdyby měly nižší tělesnou teplotu. Přesto jim v horku po čele stékají krůpěje. Není to samozřejmě pot, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to právě máslo, které pomáhá držet jejich účesům tvar. Takže se jim obličeje lesknou, přestože se nepotí.

Hamarky s jednoduššími účesy. Po překonání ostychu jsou velmi kontaktní, klidně se přitisknou celým tělem, aby si na displayi fotoaparátu prohlédly, jak jim to sluší, což někoho může přivést do rozpaků. Typické jsou náhrdelníky z mušliček. Obruče kolem krku nemají, jsou tedy ještě svobodné, přestože zejména levá slečna vypadá, že už kojila nebo kojí.

Protože asi jsou - jako všechny příslušnice jižních etnik - obřezané tím nejhorším způsobem, který způsobuje následné srůsty, bude jejich svatební noc (a podobně porod dítěte) zřejmě dost bolestivá, četl jsem i o nutnosti použití nože k obnovení příslušných otvorů (no nazdar). Pokud by se dívka obřezat nenechala, budou ji nazývat zvířetem nebo chlapcem, nebude se smět oblíkat ani vdát.

Některé omotické kmeny (souhrnný název pro primitivní etnika z povodí řeky Omo) včetně Hamarů (ale i třeba Dasanečů a jiných) mají společné zvyky. Třeba aby se z chlapce stal muž, musí absolvovat slavnost "Skákání přes býky". Vybere si osm býků, které postaví těsně vedle sebe, ostatní mu je za ocasy a hlavy přidržují na místě. Zcela nahý se rozběhne, musí vyskočit na první hřbet a přeběhnout bez pádu všech osm zvířat. Totéž zpátky a osmkrát za sebou. Pokud se mu stane, že spadne více než jedenkrát, zůstává nadosmrti nedospělým chlapcem bez mužských práv.

To může mít smutnou souvislost s jiným zvykem, tzv. kultem mingi. Mingi jsou nově narozené děti, které jsou prohlášeny za nositele neštěstí a jako takových se jich kmen zbaví. Obvykle je buď přímo zabije, jindy je pohodí na břeh řeky jako potravu krokodýlům. Příznakem nositele neštěstí jsou hlavně tělesné vady, za kterou se však bohužel počítá i to, že batoleti vyroste první zub z horní čelisti. A po návratu z Etiopie jsem narazil v novinách na článek, který popisuje, jak jedné ženě odebral a zabil její kmen postupně všech 15 jejich dětí. A to jen proto, že si za muže vzala někoho, komu se nepovedlo absolvovat běh přes býky, z pohledu kmene si tedy vzala nedospělého chlapce a s ním zplodila neřestné děti.

V současnosti se na jihu Etiopie angažují charitativní organizace, které děti mingi vykupují a dávají je k adopci. Aspoň že tak.

Kult mingi je živý i u kmene Dasanečů.

Bude žít s matkou i po prořezání zoubků? Záleží na tom, zda se prořežou nejdříve dolní (pak je vše v pořádku) nebo horní (pak bude dítě prokleté a předhozené krokodýlům)

Ale skončeme něčím veselejším. U kmene Konso jsme se setkali s velmi netradiční hračkou pro děti, která se stala turistickým bestselerem a jedním z nejoblíbenějších suvenýrů. Však za ni chtějí Konsové 50 až 100 birrů (1 birr zhruba odpovídá 1 koruně). Ve vesnicích Konsů samozřejmě není elektřina (ani voda, ani kanalizace), dokonce na rozdíl od chudých zemí asijských nebo jihoamerických tu neznají ani solární panely. Takže televize jim nic neříká, nebo by aspoň říkat neměla. Ovšem uprostřed země Konsů je i stejnojmenné větší město Konso, kde se už žije moderním způsobem života a kde elektřinu i televizi znají (v době naší cesty tu všichni sledovali vyvrcholení mistrovství světa ve fotbale).

A Konsové, kteří město navštívili, přinesli ostatním zprávu o televizi. A aby ji ostatním trochu přiblížili, vyrobili malou napodobeninu ze dřeva. Rámeček má po stranách upevněny otočné kolíčky, na kterých je navinut papír s nakresleným příběhy a obrázky, které lze navíjením kolíčku přehrávat. Na žádném takovémto televizorku nechybí nápis "plasma". A nejčastějším námětem je "Obama a jeho rodina".

Když auto, tak konkrétní značky (ty totiž vozí turisty a jiné neznají).

Když TV, tak plasma. A ve zprávách je právě Obama s rodinou.

Je libo portrét amerického prezidenta? Jen za padesát korun...

Obama je obecně v Africe oblíbený, pochopitelně. Takže si můžeme koupit i jeho portréty, případně i s manželkou, nakreslené neuměle nějakými přírodními pastelkami na cáru papíru. A Obama se jmenuje i pokřivená loď na převoz přes řeku Omo. Je vydlabaná z jednoho kusu dřeva (kmene) místního stromu, proto je tak křivá. Etiopané jsou štíhlejší než my, proto jim stačí pirogy s menším průměrem, ovšem urostlé a prdelaté Evropany převeze jen největší loď, tedy právě Obama - byla vyrobena v roce jeho zvolení prezidentem, proto si zaslouží to čestné pojmenování.

Loď Obama

Etiopie je zázračná země. Není tu žádná cestovatelská bomba, jako třeba jsou u památek pyramidy nebo Tádž Mahal, příroda sice nádherná, ale opět žádný Halong nebo Himaláje. Nicméně kombinace přírody, památek a obyvatel žijících stejně jako před tisíci lety, to vše dohromady na jednom místě, tak tato kombinace dělá ze země turistický zázrak, možná (naštěstí) ještě nepříliš doceněný. Na rozdíl od jiných zemí jsme často spali v lodgi samotní, nepotkali jsme celé dny bílého člověka a naše džípy se jako jediná auta proháněly mezi osly a kravami na jejich vyšlapaných stezkách (na jihu, severní část je civilizovanější). Snad to bylo obdobím dešťů, ale nemyslím, že by to jindy bylo výrazně odlišné. Prostě Etiopie teprve čeká na objevení.

Hóóódně dlouhé video z Etiopie, 75 minut. Postupně budou v dalších blozích kratší videa ke konkrétním tématům, takže si klidně počkejte (k jídlu a pití už bylo video v předchozích blozích o Dobrém praseti, které všechno spase).