Pár fotek z ložnice

Trpím obsesí. Občas si vyfotím pár záběrů z ložnice. Komu to nepřipadá příliš intimní, pojďte se podívat.

Přesněji z okna ložnice. Vrby u strouhy, jasan a rybník nepříliš vynalézavě našimi předky nazvaný Vorlík. Jeden a tenýž záběr pořád dokola, stále stejný a pokaždé jiný. Nejsem sám, kdo je touto obsesí postižen.

Za maturitu jsem dostal od rodičů dárek - návštěvu u akademického malíře Hapky (otce známého skladatele), ve valašském Zubří, kde v nejvyšším patře nevzhledného paneláku v posledních letech života bydlel. A možnost vybrat si jeden obraz. Třípokoják byl plný obrazů, ležely všude. A na 90% z nich jeden jediný motiv. Pohled z obýváku na zuberská pole a cestu s alejí planých jabloní. Ta cesta mezi poli tam byla snad stokrát. Prostě leitmotiv důchodové tvorby rázovitého umělce. Jedna mně teď visí v obýváku, spolu s rožnovskými Dolními pasekami, na které jsme dostali od autora slevu (po společném vyprázdnění sedmičky červeného, na oslavu úspěšného obchodu).

Ne že bych se chtěl srovnávat s Mistrem, tolik soudnosti mám. Ale podlehl jsem jako on stejnému pokušení. Zachytit jeden motiv vícekrát. Bohužel nejsa majitelem talentu, zvolil jsem jako dokumantační nástroj fotografii (k tomu je samozřejmě také zapotřebí talent a ani k takovému talentu se nehlásím - ale zmáčknout spoušť je jednoduché i pro amatéra, sice z toho vyleze něco jiného, než u profíka, ale aspoň něco, že ano). A tak pokaždé, když slyším: "Podívej na ten západ slunce!", popadám aparát, letím do ložnice a zmáčknu.

Pokud se Vám tento článek líbil (nebo i některý z mých předchozích), můžete mne podpořit v anketě, za což předem děkuji!

L.O.N.: Milý Libore, gratuluji Ti k článku č. 100 uvedenému na blogu iDNES  !