Normální je dluhy platit

"Není to fér, ty lidi dluží 424 korun za odpad a exekutorovi musí dát průměrně kolem osmi tisíc," vypočítal Jan Černý z Člověka v tísni.

Další citace: „"Nikdy nic nedlužili. Exekutor jim sebral 6 500 a soud jim nedal za pravdu," zlobí se Jan Šipoš z Člověka v tísni. Rodina se čtyřmi školáky dlužila 424 korun za odpad a ještě pokutu za to, že nechali u popelnice skříňku po malování. Na dvě upomínky k zaplacení ovšem nereagovali. V únoru si šla rodina na úřad pro dávku v hmotné nouzi. Byla jednou z těch, které "zkasíroval" exekutor. Šestičlenná rodina se po této příhodě sbalila a odstěhovala ke svým známým do Velké Británie."

Takže nikdy nic nedlužili? Dluhy do 500 Kč se nemusí platit? A co třeba do 5.000? Nebo 500.000? Kde je ta správná hranice? Ba ne, normální je dluhy platit. A kromě toho: za co odjelo či odletělo 6 lidí do Británie, když jsou v takové nouzi. Že by je tam pan Jančura odvezl zadarmo?

Ne že by exekutoři byli svatoušci, mají na svém kontě „přehmatů" pěknou řadu. Vymáhání neexistujících dluhů, vědomé zabavování majetku třetích osob, účtování stejné částky za provedenou i neprovedenou exekuci, neoprávněné nakládání s osobními údaji, spolupráce s konkurzními mafiemi. Vskutku dost na odvolání vedení exekutorské komory.

Ale že minimální cena exekuce dle exekučního řádu je 3.500,- Kč, tak to úplně přehnané být nemusí. Exekutor se musí snažit dluh vymoci po dobrém i po zlém. Musí psát a posílat doporučené dopisy, telefonovat, platit poplatky za nahlížení do databází, trávit čas prohlížením katastru, jednat s bankami a institucemi. Musí si držet personál, platit nájem. Platí podle druhu exekuce stěhovací firmu, zámečníka, ochranku, chce mít zaplacen i svůj čas. To vše se zohlední. A dlužník by měl vědět, že to vše bude muset exekutorovi zaplatit, když se nesnažil s věřitelem dohodnout (vzpomeňte: „Na dvě upomínky k zaplacení ovšem nereagovali.")

Prostě a jasně, ani exekutor nemůže dělat zadarmo, má náklady a musí mít i svůj plat, kterému ovšem dlužníci říkají neoprávněný zisk. Když už dojde dluh k němu, pak se musí zaplatit i tyto dodatečné náklady. Podobně při zaplacení dluhu exekutorovi před samotnou exekucí. Proč nestačí zaplatit pouhý dluh? No protože už tím, že se kauzou musí exekutor zabývat, mu nabíhají náklady (pošta, telefony,...). A když už exekutor zazvoní, stojí přede dveřmi a dlužník raději zaplatí, tak jsou ty náklady vyšší, než když mu dlužník zaplatí po písemné výzvě. Exekutora to stojí čas, náklady na rezervaci stěhováků, zámečníka, ochranky. Náklady takto nedokončené exekuce již nejsou o moc nižší, než když k ní skutečně dojde. Snad jen o skladování a náklady na dražbu. Raději zaplatit dluh dřív, než se dostane exekutorovi.

Vymáhaný dluh bude vždy dražší, než včas zaplacený. Jeho vymáháním se musí někdo zabývat, peníze někde chybí. Směšně působí argumenty například zlodějů elektriky, kteří si stěžují, že ten zlý ČEZ jim napařil penále a pokutu mnohem vyšší, než je cena ukradeného proudu. Kdyby tomu tak nebylo, tak krademe všichni, vždyť by nám hrozilo, že když na nás přijdou, tak zaplatíme jen to, co poctivý soused stejně platí. No nešli byste do toho?

Já ne, nemám na to žaludek.

Před pár lety byly populární filmy, ve kterých zlá banka sebere chudákovi dům, protože nemá na splátky hypotéky. Mladý právník (nebo lépe právnička) ale zabojuje, přijde na to, že v hypoteční smlouvě má banka v adrese středník, kdežto v rejstříku čárku. Smlouva je neplatná, hypotéka se nemusí platit a chudák se stěhuje zpět do „svého" domu. Dojemné, slzička ukápne. Jen škoda, že právě nesplácení hypoték nastartovalo vloni ekonomickou krizi. A to přesto, že banky domy zabavovaly a snažily se prodávat. Kdyby se chovaly lidumilně a domy nechaly dlužníkům bez zaplacení, měli jsme tu krizi mnohem dříve a mnohem větší.

Já vím, teď přijde nařčení ze sociální necitlivosti. Ale kdež, nejsem nelida, jsem všemi deseti pro lidskou solidaritu, dokonce i pro tu povinnou, danou daněmi a sociálním a zdravotním „pojištěním". Ten, kdo je zrovna bohatý, ať přispěje tomu, kdo zrovna to štěstí nemá. Ale na to jsou (nebo by měly být) úplně jiné mechanismy, než je nesystémové odpuštění dluhů. K tomu by měly sloužit sociální dávky, přídavky, podpory. Pokud někdo žije řádným životem a je pod sociálním minimem, musí ho stát podpořit a chránit. Ale diferencovaně.

Nikdo nesmí umřít hlady nebo pro nedostatek lékařské péče. To je nepřekročitelný požadavek. Ale k tomu u nás nedochází. Nebo jste slyšeli o skutečném případu smrti hladem? Člověk se může nezaviněně dostat i do složité situace, pak by mu měly být poskytnuty prostředky k přežití, do výše životního minima. Ovšem takový člověk by neměl kouřit, pít alkohol, mít doma velkoplošnou plazmovou televizi, neměl by jezdit ani starším autem.

Člověk, který přijde o práci a hledá si novou, musí dostat větší pomoc, než ten, kdo nepracuje několik let a nabízenou práci odmítá. Není ostudou být nezaměstnaný, hlavně v dnešní době. Může se to stát každému z nás. Ale stát by měl podpořit ty, kteří si aktivně hledají novou práci. Nelze odmítnout nabízenou práci jen proto, že se dlouhodobě nezaměstnanému nelíbí, že je namáhavá, je na směny - to by mělo být zohledněno ve výši podpory.

Neměly by nastávat případy, kdy „invalidní" důchodkyně středního věku se dvěma dětmi má vyšší měsíční příjem (včetně vdovského a sirotčího důchodu po bývalém manželovi, „invalidním důchodci", který zemřel na následky nemírného požívání alkoholu) než poctivě pracující rozvedená matka dvou dětí, na které tatínek přispívá tisícovkou měsíčně (pokud nezapomene).

Kdo pracuje, musí mít více, než kdyby nepracoval. Kdo nepracuje, ale pracovat by chtěl, musí mít více, než kdo pracovat nechce. Životní minimum musí umožnit skromný život, ale jen v minimálních podmínkách. A i ze životního minima se musí platit dluhy. To by měly být stejné postuláty, jako ten, že na hlad se u nás neumírá.

Nechci se zastávat exekutorů, hypotečních bank, ČEZu. Jsou čestní exekutoři a podrazáčtí exekutoři, stejně jako jsou čestní a podrazáčtí policisté, soudci, advokáti, učitelé, obchodníci, bankéři, programátoři, doktoři, prodavači. Dosadit lze téměř každé povolání (snad jen u politiků můžeme slovo „čestný" vynechat téměř paušálně). Jen chci říct, že normální je dluhy platit.

Perlička na závěr: před asi patnácti lety mně přítel dlužil 80.000,- Kč, tehdy velké peníze. Přes rok jsem je nemohl dostat zpět, přestože on byl v létě s dětmi na dovolené ve Španělsku (tehdy to ještě nebylo tak běžné). Jel tam totiž s dětmi, které přece nemohou za tatínkovy dluhy, on jim svým dluhem přece nezkazí dětství, když chtějí (opět) vidět moře. A co se mně nelíbí, on dluh přece uznává a až bude mít nějaké volné peníze, tak mně jej splatí. „Přece" = „To musíš chápat". Nechápal jsem a nechápu dodnes. Moje děti se k moři dostaly poprvé až o dva roky později.

Jiný úhel pohledu má na věc paní Libuše Čiháková http://libusecihakova.blog.idnes.cz/c/76777/Exekutor-clovek-v-tisni-a-socialni-citeni.html#t2