Nejrychlejší savec?

Billboardy trojské ZOO nám na několika místech Prahy sdělují, jak rychle by právě do ZOO z daného místa doběhl gepard. Prosím, nevěřte tomu, není to pravda.

Gepard je sice opravdu nejrychlejší savec, dokáže vyvinout rychlost až 130 km/h (různé prameny uvádí i jiné hodnoty). Tato rychlost je ovšem vykoupena nutným extrémním okysličováním krve, což je časově limitováno na pár desítek vteřin – řekněme tak do 20 vteřin. Pokud gepard nechytne kořist do doby, než se jeho krev přestane stačit okysličovat, musí pronásledování zanechat a relativně dlouhou dobu regenerovat. Toho občas zneužívají jiná menší i větší zvířata, která využijí chvilkové nemohoucnosti šelmy a už ulovenou kořist jí ukradnou (ale samozřejmě lvi se nemusí bát ani geparda ve vrcholné formě). Snad proto loví gepardi zvěř převážně ve dne (na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem, které dávají přednost noci a ve dne spíše odpočívají).

Takže když na pražských billboardech trojská ZOO píše, jak rychle by do ní gepard z různých míst Prahy doběhl, tak nás trochu mystifikuje. Svou neuvěřitelnou rychlost dokáže udržet jen 200 metrů, takže do Troje by jen tak nedoběhl.

Další známou vlastností gepardů je třeba předení, které ostatní velké kočky neovládají. Ovšem něco za něco. Gepard zase na rozdíl od nich neumí řvát, to už tak známé není. A jako jedna z mála koček neumí gepard zatahovat drápy, možná mu trochu nahrazují při sprintu hřeby treter. V běhu mu pomáhá i pružná páteř, která po doskoku zafunguje jako pružina a pomáhá tělu vymrštit se do dalšího skoku. A protože velkou část běhu se tak gepard ocitá nad zemí, musí držet směr za pomoci neobvykle dlouhého, pevného a chundelatého ocasu, sloužícího mu za kormidlo.

Kdo někdy viděl geparda pronásledovat kořist nebo aspoň jen tak běžet, určitě na to nikdy nezapomene, gepardí běh patří k tomu nejelegantnějšímu, co můžeme v říši zvířat vidět.

Přesto se někdy gepard zaměňuje za příbuzného levharta (leoparda). Ten se ale od gepardů liší tím, že bývá větší (však také patří do slavné Velké pětky), nemá u očí tmavé pruhy a skvrny na těle připomínají tvarem obláčky nebo stopy (říká se jim rozety, abych byl přesný). Gepardi jsou obecně menší, mají prohnutý hřbet, od očí se jim dolů táhne černá stopa jakoby po neviditelných slzách. A skvrny na těle jsou více kruhové a plné. Gepard odpočívá na zemi, kdežto levharta spíše při safari zahlédnete odpočívat v rozsoše nějakého stromu. Spíše jej tedy zahlédne nějaký ranger, který ví, že musí hledat na stromech s rozvětvenou korunou a umí si všimnout visícího ocasu, který jinak dokonale maskovanou kočku obvykle prozradí.

Přikládám pár obrázků různé kvality, berte je jako dokument, byly foceny v přírodě, až na jednu výjimku v Namibii, kde žije nejpočetnější populace gepardů (2000-3000). Občas se v diskuzi dozvím, že v zoologické zahradě by ten šikovný diskutér nafotil snímky hezčí. A já s takovými diskutéry naprosto souhlasím. Ano, v ZOO by se pořídily obrázky hezčí. Zvíře tam je obvykle blízko a často v kleci pospává a odpočívá. V přírodě je daleko a je spíše neklidné a v pohybu. Navíc je foceno často z jedoucího auta nebo aspoň z auta sice stojícího, ale se spuštěným motorem, tedy drncajícího.

Abych přesto nedělal blogu ostudu jen roztřesenými a nezaostřenými fotkami (protože i takové jsem níže přidal), pořídil jsem pár fotek i jinak. Mrkněte na tu poslední, na které mne s gepardem vyfotil v Namibii můj syn Jiří. Ale prosím, nikdy to nenapodobujte a dodržujte zásady bezpečnosti při pohybu v divoké přírodě (já to třeba někdy vysvětlím).

Podrobnější článek (novější, v době psaní tohoto blogu ještě nebyl k dispozici nebo jsem o něm nevěděl) je na stránkách CK SEN.