Dobré prase všechno spase XLV

V nejoblíbenější taškentské restauraci je na jídelním lístku jen jedno jídlo. Denně jej navaří několik set kilogramů a nasytí tím až 5.000 zákazníků. Používají k tomu mj. kotel-pánev na 300 kg plovu, národního uzbeckého jídla.

Plov je středoasijská obdoba nám známějšího pilafu. V Uzbekistánu je dokonce národním jídlem, svou popularitou překonává i známé šašliky. Ale ani další země regionu se v jeho spotřebě nenechávají zahanbit.

Při návštěvě uzbeckého hlavního města Taškentu je téměř povinnou zastávkou oběd v restauraci Besh Quozon - centru plovu, obrovském komplexu, kde denně poobědvá či povečeří až 5.000 strávníků, přestože zde podávají jen jedno jídlo, plov. A (téměř) všichni jsou nadšeni, poměr plný žaludek/cena je zde na nejlepší možné úrovni a mlsné jazýčky si přijdou na své. Pokud vám tedy nevadí skopové, v takovém případě máte smůlu, protože zde výjimky nedělají (na rozdíl od jiných jídelen, kde vám udělají plov klidně hovězí nebo i koňský).

Všechny obrázky je možné rozkliknout do větší velikosti. 

Správný plov se prý vaří/smaží až 4 hodiny, proto zde začínají plnit své obří pánve už brzy ráno, aby do oběda měli připraveno. Do největší z nich se prý vejde až 300 kg rýže, ale na tu je ještě čas. Začíná se litry tuku, za nejlepší považují Uzbekové (ale i např. Kyrgyzové) ten ze ztučnělých ocasních partií místních kašgarských ovcí. Do tuku se nastrouhají kilogramy zeleniny, přidá se skopové maso (a někdy i jiné, jako třeba už zmiňovaná konina), další přísady (typické jsou rozinky a cizrna) a vše se pomalu vaří doměkka.

Po změknutí se maso vyjme a přidává se po pytlech rýže. Moc se ani nemíchá, jen se opatrně svrchu zaleje tukem a udělají se do ní díry, kterými se odpouští odpařovaná pára. Mezitím se maso nakrájí na kousky a připraví se další ingredience, třeba slepičí nebo křepelčí vejce, kterými se pak hotový pokrm dozdobí a dochutí.

Na první pohled do kotle s bublajícím tukem a skopovým tučným masem si člověk neumí výslednou chuť moc představit a Středoevropan se dokonce trochu začíná obávat, zda bude takto tučné jídlo schopen konzumovat a jaké budou následky. Ale obavy jsou liché, hodiny vaření udělají své a výsledek je vynikající. Trochu nasládlé, trochu kořeněné jídlo uspokojí každého gurmána (kromě těch nepřátel skopového). O tom svědčí i ty tisíce denních hostů, z 99% místních štamgastů, kteří se pravidelně vracejí možná i několikrát za týden.

My jsme kromě návštěvy tohoto taškentského ikonického podniku jedli plov ještě několikrát v restauracích a stravovnách různé úrovně. Musím říct, že jsem rozdíl od supervývařovny nepoznal, plov byl skvělý prostě vždycky, ať už skopový, hovězí nebo s plátky koňského masa. Dokonce jsme byli pozvaní i do rodiny připravující si svůj vlastní plov a mohli tak jeho přípravu sledovat opravdu detailně a zblízka. A jak jsem pravý masožravec, který má rád pořádnou flákotu masa, tak přesto jsem si zdejší plov zamiloval ještě více než populární šašliky (ale o těch až někdy jindy).

Dobrou chuť! 

Rubrika Dobré prase všechno spase