Avatarské létající hory

Při sledování Avatara nám občas panoráma Pandory připadalo poněkud povědomé. Ano, zdejší létající hory připomínají krajinomalby starých čínských mistrů. Je to tím, že krajina Pandory má svůj předobraz v čínském pohoří Zhangjiajie.

Oblast Zhangjiajie leží v provincii Chu-nan. Evropského turistu čeká poměrně zdlouhavá a nepříjemná cesta, pokud ovšem nespojí návštěvu Chu-nanu s cestou do některé ze sousedních provincií, tak jako jsme my do Zhangjiajie přiletěli z provincie Kan-su (pozor, další sousední provincií je Chu-pej s hlavním měštem kterým? Ano, Wu-chan, rodiště Covidu19). Většina hotelů a hostelů je samozřejmě orientována na turistický ruch a leží v pěší vzdálenosti od vstupu do parku v městečku Wulingyuan. A hned za bránou parku čekají shuttle busy, kyvadlová doprava po parku v ceně vstupenky. Je třeba si uvědomit, že rozloha  Wulingyuan Scenic Area je kolem 400 km čtverečných, a to je park součástí většího celku Zhangjiajie Sandstone Peak Forest National Geopark (3600 km2).

Nejhezčí panorámata jsou samozřejmě z vyhlídek na náhorní plošině uprostřed pískovcových věží, na kterou je možné se dostat dvěma způsoby - těžko říct, který z nich je hezčí, obě cesty jsou naprosto omračující. Většina návštěvníků volí cestu nahoru světově nejvyšším výtahem v přírodě, dolů se pak vrací lanovku, která vede přímo mezi věžemi. Záleží i na předpovědi počasí, cestu lanovkou je asi lépe naplánovat na čas s lepší předpovědí pro viditelnost, což bývá častěji odpoledne a k večeru než ráno. Navíc to ohromení, když se výtah vynoří z nitra skály na povrch, asi podporuje variantu s cestou výtahem směrem vzhůru (je to zachyceno ve videu na konci blogu).

Výtah Bailong (Desetitisíců draků) drží několik rekordů, jeden z nich je právě za výšku 330 metrů, což je u venkovního výtahu opravdu extrémní číslo. Za hodinu dopraví na vrcholovou plošinu skoro 1500 lidí, což byl argument, kterým zastánci výtahu utloukli ekology. Kdyby totiž tito lidé courali po horských pěšinách (mimochodem by jím to trvalo 2,5 hodiny, namísto minutky výtahem), tak by přírodě škodili mnohem více, než když jsou pod kontrolou vyvezeni nahoru masově. Zajímavý argument, možná by se někdy mohl uplatnit i u nás, třeba při stavbě dálnic.

Všechny následující fotky jsou rozklikávací 

Výtahem jsme se dostali na náhorní plošinu, po které nás už budou vozit kyvadlové shuttly, část jako běžné autobusy, část ve formě elektrovozítek. Ovšem k zastávce busu se jde kus lesem, kde už na turisty čekají opice, připravené vybrat si svou daň formou oplatků a oříšků, kterými je Číňané ochotně krmí (jen občas někdo osvícenější dá místo oplatku ovoce).

A po pár kilometrech přiblížení autobusem následují první avatarské vyhlídky. Asi těžko něco popisovat slovy, nechám to raději na fotkách. Škoda, že jsme měli trochu opar, takže to poznamenává jejich kvalitu. Ale ono ta mlha ke zdejším skalám patří...

Po uvedení Avataru do kin popularita zdejších skal extrémně narostla, takže se musí počítat s davy čínských turistů, ostatní země jsou zastoupeny spíše výjimečně. Ale vypadá to, že správa parku se s návaly vypořádává se ctí. Cesty jsou naprosto jasně a jednoznačně vyznačeny, takže mimo ně se prakticky nedá dostat. Vyhlídky jsou udržované v pořádku a ohraničené naprosto spolehlivým zábradlím. A všude jsou decentní odpadkové koše, snad jsme nenanarazili ani na jeden, který by byl nějak přeplněný, vše je včas odklizeno.

Na několika místech podél stezek a na všech stanovištích kyvadlové dopravy jsou stánky s občerstvením a suvenýry. Fronty stojí na sochy s avatarskými motivy, na kterých se dá vyfotit. 

Každá zastávka kyvadlové dopravy má své vyhlídkové trasy (1-2 km), jejichž ráz se vždy poněkud liší. Ale všechny jsou stejně úžasné. Nám se velice líbil méně známý okruh, na který jezdí elektrovozítka a ze kterého je je vidět v dálce výtah Bailong.

Před opuštěním skal jsme si dali v jednom ze stánků vynikající polívku, jejíž suroviny jsme si sami mohli navolit. Rozloučili jsme se s opicemi a naprosto úžasnou lanovkou přímo mezi skalními věžemi jsme se večer vrátili do reality.

A večer jsme si zašli na večeři jak jinak než do avatarské restaurace.

Asi 3/4 hodinové video z provincií Kansu (jen fotky, protože kameru jsem utopil ve Žluté řece Chuang Che) a Chu-nan (točené po ztrátě kamery přes mobil a foťák). Avatarským horám je věnováno asi 8 minut (12:20 až 20:00), ale pro milovníky přírody a starobylých městeček může být zajímavý i zbytek videa.

?

?