Tianmen - visuté a skleněné chodníky

Číňané se vrhli na cestování. A protože Čína je velká, začínají nejprve s objevováním krás své země. Ale nebaví je jen tak si v klidu užívat přírody, proto si našli zvláštní libůstku: visuté a skleněné chodníky nad prudkými srázy.

Blog byl napsán v době b.c. (before coronavirus), dnes by tam asi bylo méně lidí (minimálně o nás, protože Chu-nan patří k těm pěti provinciím, které byly uzavřeny jako první). Teď na něj teprve došla řada v rámci dvoutýdeních intervalů uveřejňování blogů z loňské cesty po provinciích Kansu a Chu-nan.

O hoře Tianmen (Čína, provincie Chu-nan) jsem už psal v minulém blogu o Cestě 99 zatáček. Je odpradávna známá a pro Číňany téměř posvátná díky Nebeské bráně s 999 schody. Dnes už většina návštěvníků schody schází směrem dolů, nahoru na horu se nechá vyvézt lanovkou.

Všechny následující fotky jsou rozklikávací 

Kromě visutých a skleněných chodníků mají Číňané ještě další posedlost, a to překonávání rekordů. Tak proto např. když mají ve městě Zhangye ležícího Buddhu, který je sice obrovský, ale ne úplně největší z ležících Buddhů, tak jej otitulují přívlastkem "největší ležící Buddha z hlíny na dřevěné konstrukci" - a rekord je doma. Proto i lanovka na Tianmen je rekordní, vede přímo z centra města Zhangjiajie a je se svými 7,5 km a převýšením 1.280 m "nejdelší lanovkou ve velehorách na světě". Přestože Tianmen velehorské výšky podle obecně uznávaných kritérií (tedy 2.500 m n.m.) zdaleka nedosahuje.

Na lanovku se v sezóně čeká i čtyři hodiny a co je zvláštní, tak všichni pak říkají (a píšou do blogů), že se to čekání vyplatí. My jsme měli štěstí a čekali jsme jen hodinu, dlouhý zakroucený had čekajících se pořád pomalu pohybuje kupředu, takže to čekání není tak hrozné. Z lanovky jsou nádherné výhledy na slavné skalní okno, ale hlavně na famózní Cestu 99 zatáček, o které jsem psal posledně.

Hora Tianmen (někdy také "Hora Nebeské brány") je sice jen 1519 metrů vysoká, ale její vrcholek s Nebeskou bránou je obklopen velmi prudkými a vysokými srázy. Asi se nedá úplně označit jako stolová hora, na to vrcholek není dostatečně plochý, ale je izolovaná od ostatních hor právě hlubokými údolími kolem. Na vrcholu byl vybudován poměrně rozlehlý klášter, ke kterému se vydávají prakticky všichni návštěvníci soustavou visutých a skleněných chodníků vybudovaných na horských srázech kolem celé hory Tianmen.

Popravdě řečeno, vůbec si neumím představit, jak byly chodníky budovány. Člověku se neodbytně vkrádá do hlavy vzpomínka na slavnou fotku dělníků svačících vsedě na traverze v bůhvíkolikátém patře mrakodrapu v New Yorku. Ale všichni víme, že fotka byla naaranžovaná a pod dělníky bylo patro, na fotce nezachycené. Tak tady pod stavaři stezek žádné patro určitě nebylo...

A protože takový chodníček není dostatečně adrenalinový, je místy pevná betonová podlaha nahrazena sklem. Naštěstí pro turisty s fóbií z výšek (proč sem ale vůbec jezdlili?) je možné tyto skleněné úseky obejít přes les. Cesta betonovými a lesními chodníky je zdarma, na skleněné úseky se platí drobný poplatek. Nevím, jestli to platí vždy, ale my jsme se na nich za vlhkého počasí (místy s deštěm) museli nazout do návleků, po skleněných chodnících navíc sem-tam chodí paní s košem na odpadky na zádech a zametá vodu i odpadky proutěnou metlou.

Jak už jsem se zmínil, na opačné straně hory stojí klášter. Cestou jsme potkali několik buddhistických mnichů, pro které jsme byli větší atrakcí než srázy pod nimi. Průběžně jsme se různě míjeli, až nakonec oni zůstali v klášteře, kdežto my jsme pokračovali k Nebeské bráně. Ale předtím jsme stihli lehký oběd a fazolový nanuk.

Abych ale byl objektivní: toho adrenalinu zase tolik není. Ono totiž nastupuje efekt letadlo. Málokdo má závratě v letadle, které letí tak vysoko, že si člověk tu výšku ani neuvědomuje. A přesně totéž nastává zde. Chodníky visuté i skleněné jsou tak vysoko, že de facto není vidět detaily země pod námi, takže závrať se nějak nedostavuje. Přesto je cesta kolem hory Tianmen nezapomenutelný zážitek.

Po obejití hory se dostáváme nad Nebeskou bránu, potřebujeme se dostat na její dno, abychom mohli sejít 999 schodů k shuttle busu, který nás sveze dolů Cestou 99 zatáček. Když jsem se doma připravoval na cestu, tak mně nebylo jasné, jak se dolů dostaneme. Jak prosté to nakonec je: nitrem hory vede soustava eskalátorů, která nás sveze asi 150 výškových metrů níže rovnou na dno skalního okna.

Asi 3/4 hodinové video z provincií Kansu (jen fotky, protože kameru jsem utopil ve Žluté řece Chuang Che) a Chu-nan (točené po ztrátě kamery přes mobil a foťák). Chodníkům kolem hory Tianmen je věnováno asi 5 minut (čas 4:25 až 9:30), ale pro milovníky přírody a starobylých městeček může být zajímavý i zbytek videa.