Založit systém důchodů z části na příspěvku od vlastních dětí?

Založit systém důchodů z části na příspěvku od vlastních dětí. Může to připomínat návrat do středověku, kdy živobytí starých rodičů záleželo především na jejich dětech, ale není to stejné.

Jednak tento nový systém není závislý pouze na vlastních dětech, protože zůstává zachována i stálá složka důchodů, i když snížená a za druhé, současný systém přerozdělení se značnou měrou podílí na rozpadu rodinných sociálních vazeb, čímž je současný západní svět charakteristický. Pěkně o tom píše Vít Kučík na svém blogu "Svět atomizované lucie".

Ale zpět k principu přerozdělení

Technicky vzato, poměrná část odvodů na důchody by šla přímo rodičům. Pozitivní efekty, jednoduše viděné jsou jednoznačné. Většina rodičů se bude snažit vychovat své dítě tak, aby v budoucnu hodně vydělávalo a oni měli také díky tomu velký příjem v důchodu, také by to vedlo ke zvýšení porodnosti určitě efektivněji, než nějaké dávky a přídavky, jejichž efekt lze s úspěchem zpochybnit na základě holého faktu, že i když jsou příspěvky v posledních desetiletích čím dál větší, dětí se rodí čím dál méně.

Nastavit ovšem velikost odvodů na své rodiče pevně nebo jako volitelnou složku? Z morálního hlediska je to problematika velice složitá. Uvedu dva příklady.

Jak je to s pevnou sazbou?

Může nastat situace, kdy jeden z rodičů či oba dítě zneužívali, bili, nebo ho jinak týrali či prostě jen zanedbávali a jako dospělá a vydělávající osoba pak nemusí mít vůbec motivaci tyto rodiče přímo „přiživovat“, ale protože má vlastní rodinu, tak vydělávat musí a musí tedy nutně přispívat na své „nenáviděné“ rodiče.

Jak je to s proměnlivou sazbou?

Může nastat situace, kdy bude dítě své rodiče „vydírat“. „Hele, změním odvody ve prospěch tebe, ale napíšeš na mě chatu…“

Ovšem, „Jak si děti vychováte, takové budou“, to platí, ať vyroste z dítěte milionář nebo feťák, (bohužel však neexistuje jasná příručka, jak toho milionáře vychovat, nebo jak nevychovat chuligána a tak je to snažení do jisté míry nejisté, ale každý rodič určitě ví, že je pro své dítě vzorem, ať chce nebo nechce a každý rodič ví, že když bude své dítě zanedbávat, tak z něj dobrý člověk jen málo kdy vyroste). Protože tedy jablko nepadá daleko od stromu, měla by být sazba odvodů plátcem daně volitelná. Toto vědomí bude motivovat rodiče se ke svým dětem dobře chovat. To by se samozřejmě nemohlo líbit těm důchodcům, kteří své děti vychovali špatně a vědí to o sobě.

V běžném případě, si tedy člověk přirozeně zvolí variantu, kdy půjde maximum z jeho daní jeho rodičům. Rozhodně je to příjemnější, než představa, že si to stát přežvýká a pak to dá někomu cizímu.

Je to systém pro dobré rodiče, kteří se budou o své děti dobře starat. Buď budou chtít mít více dětí, nebo jim dají dobré vzdělání nebo nejlépe obojí. Pokud děti mít nemohu nebo nechtějí, pak jim zůstane více peněz na vlastní spoření a budou si muset naspořit vlastní kapitál.

Zároveň tím budou „potrestáni“ rodiče, kteří své děti ani do školy neposílají a rodiče dětí, jenž je učí vydělávat si načerno nebo nějakou levotou.

Současně to bude motivovat lidi pracovat u nás a nikoliv v zahraničí, což je jistě další pozitivní efekt.

Velice nešťastná situace jak z rodinného pohledu, tak z finančního může nastat v případě, že děti zemřou byť třeba nešťastnou nehodou, pak je tento systém slepý, ale věřím tomu, že taková nešťastná situace by se dala, alespoň tedy po stránce finanční, vyřešit poměrným zvýšením základního důchodu při úmrtí dítěte.

Vlastní volbou poměru mezi odvodem standardním a „rodičovským“ by se také alespoň částečně kompenzovaly populistické hrátky s důchody, kdy politici mají tendenci měnit důchody podle toho, kolik jim to přinese hlasů, namísto toho, kolik si státní kasa může dovolit.

Ovšem, i když je celá tato paráda moc pěkná, zdaleka to neřeší ten základní problém, stárnutí populace.

Sice je možné, že díky tomu bude o něco více dětí, ale žádný populační boom se čekat nedá, a také by to nebylo dlouhodobě udržitelné řešení. Takže problém stárnutí populace zůstává, lidi se prostě dožívají, i díky moderní medicíně, stále vyššího věku, a ať budeme přerozdělovat peníze pracujících, jak chceme, vždy dojdeme k tomu, že 1 + 1 se nerovná 3.

Takže systém odvodů na důchody rodičů ANO, za předpokladu, že si o tom plátce rozhodne sám (jinak bude platit stejné procento, ale do průběžného systému, ze kterého se vyplácí základní minimální část důchodu, všem důchodcům stejná).

A stejně tak za předpokladu, že to nebude jediné opatření, ale přidají se k tomu další kroky, jako například vlastní tvorba kapitálu na důchod, případně upravený čas odchodu do důchodu nebo jiné.

Na závěr poznámka, neberte ji nijak dogmaticky, je to jen úvaha.

Sociální stát se holedbá tím, jak zvedá umělou zaměstnanost a podobně, také se holedbá tím, jak se odchod do důchodu nemůže zvedat, protože člověka nad šedesát nikdo nezaměstná.

Když to tak vezmu kolem a kolem, proč tedy politici při těchto řečích nechávají ve státní správě shnít tisíce mladých lidí, kteří by si snadno našli dobrou práci jinde a kupa starších lidí marně běhá podnik od podniku a nikde je nechtějí, protože jsou na to „staří“?

Vždyť by stát mohl dát tuto příležitost těmto „důchodcům před důchodem“. 60 let obyčejně ještě není tolik, aby byl člověk senilní, a běžná úředničina je případně při menším dovzdělání pohodlně zvladatelná i pro staršího člověka. Pochybuji, že by zaměstnávání těchto starších lidí místo lidí mladých mohlo úřady ještě nějak zpomalit.