Teorie všeho? Proč ne!

Proč největší mozky světa nedokázaly vymyslet „teorii všeho“ nabízím vám v této úvaze své vysvětlení, naložte s tím jak je libo. Zamyslete se nad tím, nebo to rozcupujete na kvarky :-) Přeji příjemné čtení

Proč se vám vědcům nedaří propojit teorii relativity s kvantovou mechanikou?

Protože se snažíte nacpat prostor a čas někam, kam nepatří. Někam, kde není. Proč pro děje na úrovni subatomárních částic čas neplatí? On tam není! A není tam ani prostor jako rozměr! Proto nemůžete nikdy propojit tyto teorie. Je to jako míchat jablka a hrušky.

Jestliže máme dvě kvantově propojené částice vytvořené současně, jejichž stav se mění současně, částice, které nám, v makrosvětě připadají oddělené vzdáleností. Tyto nic takového jako vzdálenost mezi sebou nemají. Tyto částice jsou jednou párovou částicí, jako když máte balónek s vodou uprostřed trochu zaškrcený gumou. Zmáčknete jednu stranu a druhá se nafoukne a opačně, akorát že tyto půlky balónku jsou z našeho pohledu daleko od sebe. Ale to je špatný pohled, snažíme se na to aplikovat to, co vidíme my v makrosvětě.

Pro tu částici nic takového jako čas nebo prostor neexistuje, ona je to je vše, je to jedna dvoj-částice a jenom přehazuje svoje póly a nemění je podle času, mění je podle sil, které na jednotlivou stranu této částice působí a "mimo čas a prostor" se chová každá částice v kvantovém světě.

Nesnažím se vám říct, že se částice chovají jak by tam nebyl čas a prostor, říkám vám že tam není! Vůbec! Důležité! 

Teorie relativity kvantifikuje hmotu v makroměřítku. Kde a v jakém stavu se bude nacházet celá kostka složená z atomů.... Pro jednotlivá kvanta energií v atomech nic takového neplatí, můžeme chování zprůměrovat a sečíst na obrovském celku a pak se můžeme bavit o čase a o vzdálenosti. Čas a prostor je tedy výsledek statistického průměrování kvantových veličin.

Čas a prostor je pouhým statistickým výsledkem, z kvantově fyzikálního pohledu je pro smích.

Je to jako když žákovi řeknete, že průměrná známka ve třídě je dvojka. K čemu mu je tato informace, když on dostal čtverku. Je to jako když řeknete fotonu, že právě teď by měl být na půl cestě ze slunce k zemi. Ale on bude vždy buď součástí vysílače nebo přijímače. Nikdy ho nechytíte na půl cesty, protože tam nikdy nebyl nebude a není. A když ho kdekoliv chytnete, vždy to bude v daný moment jeho konec cesty, ne půlka, čtvrtka.... Ta vaše vzdálenost a čas je jen výsledkem statistického průměrování kvantových dějů. Fotony by měly být za čtyři minuty na půli cesty od slunce k nám, ale nejsou. „Jsou tam nebo tady, nebo na sondě. Nikdy a nikde jsou jinde nebo jindy! Je to dost jasný? :-)“ 

Výsledek průměrování není fyzikální veličinou, ale pouhou statistikou, stejně jako číslo dva nic neznamená, dokud ke dvojce nepřidáte kilogramy, koruny, nebo jinou hodnotu. Jenomže „čas“ kvantově nic neznamená ani když k němu přidáte hodnotu. Atom cesia se vám může stejně dobře rozpadnout za miliontinu sekundy, jako za miliardu let. Teprve když si to pro sebe zprůměrujeme pro velký objem atomů, začneme se bavit o čase, který jsme si ovšem definovali my, ne ten jeden atom a když to převedeme na jeden atom, rozpadne se nám náš slavný čas na pouhou pravděpodobnost a pravděpodobnost je bezrozměrná veličina. A o tom to je. Čas není rozměr a když není čas rozměr nelze na jenom kvantu definovat vzdálenost ani rychlost.

Čas je relativní "na druhou".

Čas a prostor je jen výsledkem našeho zjednodušení světa, pomáhá nám se v něm orientovat, vědět od „odkud pokud, od kdy do kdy (a co za to...)“.

Einsteinovi teorie relativity jsou jen matematické korekce zkreslení statistických výsledků Newtonovské mechaniky pro různé energie částic. Nikdy nemůžete propojit teorii relativity s kvantovou teorií, dokud budete předpokládat, že čas nebo prostor je něco, co existuje v mikroměřítku.

My lidé máme pocit že čas a prostor existují, protože jsme obři, kteří vždy viděli věci jenom z makroskopického hlediska. Vidíme předměty, kterých se dotýkáme, jenom jako statistický průměr jejich vnitřních kvant.

Proto také nemůžeme cestovat časem nikam. Protože vnímaný okamžik našeho života je jenom statistickým průměrem kvant hmoty v našem okolí, vztažený ke statistickému průměru kvant hmoty našeho těla.

Máme pocit, že procházíme časem dopředu, protože to tak vnímá neuronová siť v našem mozku. A ona to tak vnímá jenom proto, že si zapisuje předchozí statistické stavy hmoty a abychom se v tom neztratili utvořili jsme si časovou osu, stejně jako jsme si utvořili teplotní stupnici.

Řekli jsme si, že nula bude když taje led, nebo když se v minulosti možná někdo narodil, nebo možná pár dní po tom. A současně vznikly jiné stupnice teploty a jiné stupnice času.

Vždyť my nemáme ani pořádek v tom, jak ten čas letí a od kdy ho počítáme :-) a snažíme se tady tu abstraktní veličinu za každou cenu aplikovat na makroskopické děje ve vesmíru a na mikroskopické děje v kvantové a hrozně se divíme, že ani v jenom případě nám to nefunguje.

Nechápete, jak se vesmír může rozpínat rychleji, než rychlost světla a přece se tak podle pozorování děje. Nechápete jak se může informace mezi dvěma kvantově svázanými částicemi šířit rychleji než světlo a přece se tak děje. Nechápete, jak se může foton od černé díry šířit rychleji než světlo a přece se tak děje.

Používáte pro vysvětlení různé berličky, malé trpaslíčky v rozporu s occamovou břitvou, jako že se vám ve vesmíru natahuje prostor,, že tam máte temnou hmotu, která ani není temná, protože je průsvitná nebo že se v okolí černé díry šíří světlo rychleji, než rychlostí světla ve vakuu, protože je to tam „dost hustý“ a podobný výmluvy. Na horizontu událostí kolem černé díry se vám čas zhroutí úplně, zevnitř nemá uniknou nic, co má hmotnost a přesto z nitra černé díry uniká energie. Přesto, že E = mc^2. Přesto, že každá energie je hmotnost. Hmotnost by musela být vymrštěna rychlostí větší než rychlost světla a to odporuje zákonům fyziky  a přesto vám z černých děr uniká energie :-)  Začarovaný kruh to bude, dokud budete uvažovat o tom, že existuje čas a rozměr i pro kvantové události. 

Pro jednou odhoďte berličky a pochopte že čas a prostor jsou jenom pomocné veličiny, aby se nám lépe počítalo a chápalo na velkých objemech dat, ale jinak nic z toho fyzicky neexistuje.

Pak teprve vám začne postupně všechno ve vesmíru a i sub-atomech dávat smysl. :-)

PS: Volně navazuji na své předchozí úvahy o částicích, čase a fotonech. Nejsem žádným profesorem ba ani studentem fyzikálního ústavu. Když na mě vybalíte názvosloví pidičástic a jejich konkrétní vlastnosti nebudu je znát a snad mi to i pomáhá podívat se na problém z jiné strany.
Doufám, že jsem vám trochu zpříjemnil volný čas a klidně semnou polemizujte, tříbím si tím myšlenky