Svět dluží Spojeným Státům Americkým poděkování za hypotéční krizi

No fakt, nemyslím to ironicky. Je spousta dobrých důvodů děkovat za tuto lapálii. Děkovat by měli státy i podniky, namísto toho všichni lamentují. Co dobrého nám tedy krize přinesla.

Začneme od toho nejzjevnějšího.

Zaprvé tedy: splasknutí cenové bubliny nemovitostí. Po celé Evropě klesají ceny nemovitostí. U nás klesly ceny developerských projektů o 20 % a v takovém Španělsku klesly ceny nemovitostí až o 50 %. Konečně se díky krizi pomalu začaly ceny domů a bytů alespoň přibližovat cenám skutečným.

Banky začaly být opatrnější ve výběru lidí, kterým peníze půjčí, už nerozdávají každému „na potkání“ jen aby utrhly co největší podíl na trhu. Tímto krokem banky ochrání spousty lidí od osobního bankrotu a sami sebe s vklady svých klientů rovněž.

Svět si také uvědomil, že je „přeautomobilováno“ zvláště auty o velké spotřebě a výrobci vozidel po celém světě konečně začaly snižovat ceny a přizpůsobovat výrobu menší spotřebě a s ohledem na zdroje a životní prostředí.

Díky „Americké krizi“ se trh očistil od podniků, které byly na pokraji přežití a zůstaly jen schopní. Vytvořilo se tím také místo pro nové začátky nových firem a třeba i nových odvětví.

Ale to je jen to nejmenší. Důležité je, že:

Spousta zemí díky krizi procitla a uvědomila si, že zadlužování není cestou k hospodářskému růstu, ba naopak, je cestou k hluboké hospodářské krizi.

Příkladem nám mohl být nejprve Island, který schytal zatím největší ránu. Poté Maďarsko, kde tamní socialisté byli nuceni otevřeně přiznat, že lidem lhali, když jim slibovali bezpočet důchodů a dávek. Maďarsko, které přistoupilo k obrovským škrtům, aby zabránilo dalšímu zadlužování své země a zachránilo se tak před státním bankrotem.

Aktuálním příkladem zadlužování je Řecko, které může být zatím nejlepším odstrašujícím vzorem. Další státy jako Portugalsko už pracují na tom, aby jejich zadlužování začalo klesat. Stejně tak ve Velké Británii jakož i v dalších státech Evropy je hlavní předvolební náplní snižování dluhu, či alespoň snižování zadlužování.

„Americká krize“ nám ukázala následky velkého zadlužování a žití nad poměry. Včas nás a spoustu jiných států varovala před přílišným rozhazováním. Pro některé státy už bylo bohužel pozdě, ale pro většinu to je za pět minut dvanáct.

Na příkladu Litvy je dobře patrno, jak ošidný může být průmysl závislý z obrovské části na vývozu a dovozu. A že v takovém případě je rozumné plánovat státní výdaje opatrně a s ohledem na nepředvídatelný zahraniční trh.

Díky „Americké krizi“ se konečně začalo otevřeně mluvit o tom, jak jsou které státy zadluženy a u spousty z nich se to zadlužení také začalo s většími či menšími úspěchy řešit.

Proto děkujme Americe, že jejich krize přišla už teď a ne až za pět let, teď máme ještě šanci s tím něco udělat (samozřejmě záleží na každém Evropském státě včetně nás, jestli tu šanci využije). Kdyby se všechny státy EU dál bezuzdně zadlužovaly jako doposud, tak by za pět let bylo už pozdě cokoliv zachraňovat a následná krize by byla krizí skutečnou a lavinovou. Ne jako současná mírná hospodářská recese s pěti nebo desetiprocentním propadem HDP.

Při skutečné krizi by HDP v podstatě přestal existovat a nezaměstnanost by u nás byla v milionech, nikoliv statisících.

Buďme tedy rádi, že krize přišla včas a poučme se z toho, pakliže se nepoučíme, dopadneme podstatně hůř.

Související články

Jak je to s tím Řeckem, proč protestují?

Někde jsem zaslechl,