Vezměme to od začátku, kam se posouváme v uplynulých desetiletích. Jak se změnilo naše vidění věcí za posledních padesát nebo sto let?
Před sto lety bylo běžné, že bydlely tři generace v jednom domečku o dvou třech místnostech a auto bylo spíše kuriozitou. Jedny boty se kupovaly na několikaleté nošení a největším rozhazováním bylo koupit si nový šátek nebo si dát pivo v hospodě místo toho, abyste si ho uvařili sami.
Jak roky ubíhaly, přišla na pořad linková výroba, stavějí se větší a modernější továrny. Kombajny zvládnout práci za stovky sekáčů, cihly na stavby domů už nešlapeme bosýma nohama a auta sjíždějí z výrobních linek po tisích.
Obilí už nesekáme kosou, boty si kupujeme několikrát ročně, na pivo chodíme i několikrát týdně, aut je více jak jedno na rodinu, bydlíme běžně po dvou i po jednom a na každého z nás v domě obyčejně připadá nejméně jedna místnost. Většina z nás vyrábě věci, bez kterých bychom se docela dobře dokázali obejít, spoustu věcí či služeb užíváme jen pro to, abychom si zase o trochu zvětšili svůj živtoní luxus. Spoustu času trávíme zábavou.
Tím jak zefektivňujeme výrobu a obchod nám ubývá práce a tím přichází na řadu plýtvání. Samozřejmě si to neuvědomujeme, protože soused má ještě zastřešený bazén a auta má tři, tak kdo tady plýtvá? Ale to je jen o pocitech.
A právě tady to rozhazování drží naši společnost nad vodou. Naše společnost je na tom postavena. Nebo si umíte představit, že máte deset let stejný telefon nebo dvacet let stejné auto?
Poslední hospodářská krize byla krizí způsobenou zamrznutím v rozhazování. Ve světě se přišlo na to, že je zbytečně moc domů a peněz. Domy jsou totiž až moc trvanlivé a pokud se jich postaví moc najednou, sníží se poptávka, ceny klesnou… dál to znáte (Celý svět začal pro záchranu sypat do ekonomik miliardy a ještě snížil už tak nízké úrokové sazby aby lidi kupovali další předražené a často zbytečné domy). Podobně to padlo i na auta a vlády hned začaly vymýšlet jak poptávku po autech oživit (šrotovné – sice vám auto ještě slouží, ale málo plýtváte, tak si kupte nové, ať to odsejpá…).
Velká část práce, která je v naší společnosti odvedená je de-facto zbytečná, ale musí tu být, aby se svět nezbláznil a hlavně, abychom se posouvali kupředu. Aby nový počítač byl výkonnější než ten předchozí, aby nové auto bylo buď větší, silnější, úspornější, modernější, bezpečnější než to před tím.
Ovšem i toto všechno má své meze. Více jak jeden dům na jednoho člověka už je prostě moc, úplně stačí dům a dvě chaty. Více jak dvě auta, dvě motorky, skútr, motokára a tři jízdní kola na jednoho je taky už moc.
Co tím chci říct? I ta naše „rozežranost“ má své hranice, i když jsme se k ní ještě nepropracovali, ale to pořád není to, o co mi jde.
Jde o to, kam je špatné a kam je ještě horší to naše plýtvání dále posouvat.
Dle mého názoru je lepší uplatnit plýtvání na solární panel než na další auto. Obojí musí někdo vyrobit, obojí je plýtváním zdrojů, ale u solárního panelu se to alespoň částečně časem vrátí a každý ušetřený kubík plynu, který díky tomu nezaplatíme (třeba Rusům) je dalšími ve státě ušetřenými penězi. Tedy pokud už musíme nutně plýtvat penězi a naší prací, považuji fotovoltaický či běžný solární panel na ohřev vody za podstatně „efektivnější“ způsob plýtvání než každoroční nákup nového telefonu.
Je sice nespravedlivé a smutné, že zrovna toto plýtvání nutně financujeme všichni a že si díky špatně nastavenému způsobu dotací „zasíráme“ pole a louky fotovoltaickými panely a někdo si za naše peníze dělá velký business, zatím co střechy většiny domů stále zůstávají prázdné. Ale to je o špatném způsobu nastavení podpory, za to nemohou tyto panely.
Stejně tak je v současné době plýtváním, když se z peněz nás všech investuje do výzkumu a vývoje termojaderné fůze či na zkoumání Marsu. Z obojího se rozhodně méně peněz vrací, než investuje, ale i přesto to považuji za daleko lepší způsob plýtvání než udržování umělé zaměstnanosti pomocí obrovského byrokratického státního aparátu.
Proto mě nevadí, když stát vydává peníze na vědu či rozvoj nových technologií, jsou to peníze, které prostě jen nejdou úředníkům, tudíž z nich plyne alespoň nějaký technologický pokrok.
Vadí mi, když fotovoltaika hyzdí krajinu, ale proti podpoře solární panelů na střechách nemám nic, je to prostě jen méně zlý způsob plýtvání, rozhodně lepší než nějaké šrotovné.
Fotovoltaika v této chvíli zvyšuje cenu elektrické energie, ale i to má své hranice. S tím, jak se snižuje cena a zvyšuje výkon panelů, bude cena energie z nich klesat, případně stagnovat, naproti tomu cena ze zdrojů neobnovitelných bude vždy jen stoupat s tím, jak těchto zdrojů bude ubývat a s tím, jak roste spotřeba.
Takže jak jsme dnes v situaci, že se doplácí nad neobnovitelné zdroje, budeme za pár desítek let v situaci opačné, že fotovoltaika bude snižovat celkovou cenu elektřiny „fosilní“, které se jen tak nezbavíme, protože ještě dlouho bude potřebat vyrovnávat nepravidelný příkon ze slunce a větru těmito zdroji.
Ale abych se vrátil k úvodu
Asi ještě hodně vody uplyne, než dospějeme do bodu, kdy budeme opravdu přesycení, ale podobné krize, jako byla ta poslední (nemovitostní) či ta po roce 2000 (splasknutí technologické bubliny) očekávám čím dál častěji, ale dokud budeme mít vedle domu místo na další garáž, na zahradě místo na další bazén a na stole místo na další notebook, tak se snad nemusíme tolik bát. Stále ještě můžeme jíst dražší jídlo. Apropo, ještě před padesáti lety bylo maso svátečním jídlem a na talíři bylo v lepším případě tak jednou za týden. Dneska máme maso téměř denně. Dnes také více topíme, více umýváme, před domem nemáme zeleninu, ale trávník či jiný neužitečný „nepořádek“. Brzy budeme mít doma všichni i klimatizaci, jezdíme na řepku… Prostě máme moc zdrojů, moc polí, moc peněz… I když si to často neuvědomujeme, jste společností založenou na plýtvání a plýtváme tolik, že se kvůli tomu často i zadlužujeme. Hypotéka – na splátky, televize – na splátky, auto – na splátky…
Musíme mít všechno hned a všechno nové. Je to dobou. A v tomto světě absolutního plýtvání mě přijde naprosto směšné rozčilovat se nad tím, že se podporuje zateplení, solární ohřev vody či fotovoltaika. Je to sice plýtvání, ale v globále nám zrovna toto plýtvání více pomůže, než ublíží.
Je samozřejmě nesmyslné, abychom měli v dohledné době všechnu energii ze slunce či větru, ale pořád tyto zdroje vyrábějí energii přes den, tedy v době, kdy je největší spotřeba, protože pracuje většina továren (sami víte, že „noční proud“ bývá levnější, protože není tolik potřeba) a s každým procentem energie vyrobené tímto způsobem zaplatíme o procento méně za dovoz surovin ze zahraničí a to jsou také naše peníze, které zůstanu u nás a které můžeme ve finále rozházet navíc na zahraniční dovolené.
