Pes za volantem

Za psa pochopitelně je a musí být odpovědný pán, ale jak a do jaké míry upravovat povinnosti majitele a jiných osob? Na internetu se objevují extrémní názory jako: „Psa bez vodítka okamžitě zastřelit“ a nebo „zakázat plemene“, které neurčití lidé nazývají jako „bojová“, i když s nimi nebojují.

Jak tedy najít kompromis, kam až se psem ano a kam už se psem ne?

Na psa musíme pohlížet zároveň jako na zvíře, které má svá vlastní práva, jako na tvora, kterého může mít někdo rád, jako na a majetek, který může někomu patřit, jako na zbraň, která může někomu ublížit, jako na ochránce, který může majetek nebo někoho (i sebe) bránit, ale proč to brát takto složitě? Nejlépe se vysvětluje na jednoduché analogii.

Protože se tu chci bavit o nebezpečnosti psů a o soužití pejskařů s nepejskaři, pojďme najít s čím to srovnat. Vybereme tedy něco, co by měl člověk ovládat, co k životu subjektivně potřebuje, co je skoro vždy bezpečné, ale přesto se to někdy vymkne kontrole a ublíží to někomu jiného. Něco co vlastní hodně lidí a za co jsou tito lidé plně odpovědní.

Co do těchto parametrů můžeme vybrat? Třeba jízdní kolo, automobil či kamion, ten ale už nevlastní tolik lidí.

Řidič je za svůj vůz odpovědný, stejně jako majitel za psa. Stejně jako u psa se jednou za čas může stát, že se vůz stane neovladatelným (na ledu, v kopci při parkování a zapomenutí zatáhnout ruční brzdu...) někteří psy jsou nebezpeční asi jako jízdní kolo, jiní jako automobil, další jako rychlý silný vůz a jiní jako kamion. Tedy, kdybychom porovnali počet psů a automobilů, nejspíš bychom došli k tomu, že automobily způsobují podstatě větší množství smrtelných úrazů a drobných zranění, než stejný počet psů. Jsou tedy nebezpečnější a musí na ně platit přísnější pravidla. Ale podobně automobily se dají dělit podle nebezpečnosti, tomu částečně odpovídá výkon motoru, ale v konečné řadě vždy záleží na řidiči.

Tedy rozdělme psy na plemena která jsou statisticky nejnebezpečnější, méně nebezpečná a „bezpečná“. Samozřejmě, že výchova psa vždy záleží na pánovi, stejně jako jízda auta na řidičovi, ale zase nemůžeme popřít, že některá auta mohou být nebezpečnější a třeba jízdní kola bezpečnější stejně jako je tomu u psů. Na některá plemena je potřeba větších zkušeností chovatele, tak jako kamion s přívěsem byste neměl začít řídit, když jste před tím nikdy neseděl za volantem a neznáte ani dopravní značky.

Proto bych souhlasil s tím, že na některá plemena by měl člověk složit se psem základní zkoušku poslušnosti a na některá nebezpečnější plemena, pokročilejší zkoušku. Nejčastější zlé pokousání od psů, včetně způsobených úmrtí, mají a svědomí majitelé německých ovčáků, ale vůbec nejčastěji jsou lidi pokousáni, alespoň u nás v ČR, od jezevčíků. Však neoficiálně, co se většinou nehlásí, protože se nejedná o vážná zranění, pak jsou lidi úplně nejčastěji pokousání od různých nejmenších plemen triérků – takových těch malinkatých, většinou hodně chlupatých psů, co strašně moc štěkají a vy se při tom štěkání bojíte jenom toho, abyste je nezašlápli. Tedy jistě by se našla kritéria, podle kterých zařadit psy do kategorií nebezpečnosti, ale prakticky by to u spousty křížených psů stejně nebylo možné. Kříženci by tedy spadali automaticky do střední třídy, tedy nikoliv bez zkoušky, ale alespoň se základní zkouškou poslušnosti na nejdůležitější povely, jako je „ke mě“, případně „po-cem“.

Jestli zavádět „povinné ručení“ na psa povinně, je těžko říct, ale za to zběžná „technická kontrola“ je ovšem zabezpečena při každoročním očkování, což je daleko častěji než u aut. Psi většinou nezpůsobují škodu na majetku a zdraví do výše 35 milionů, ale v naprosté většině případů podstatně nižší než auta. Tedy škodu takovou, kterou si majitel může (na rozdíl od škody autem) většinou dovolit uhradit. Povinná pojistka na psa je u psů už tak částečně dána povinným očkováním. Jiné připojištění bych tedy nechal dobrovolné.

Stejně jako majitelé aut, musí i majitelé psů dodržovat pravidla bezpečnosti venčení psů. Pes by měl bez vodítka běhat jen tam, kde není vyhrazený prosto pro chodce či motorová vozidla. Stejně jako vozidla by neměla jezdit tam, kde je pěší zóna. Pak jsou místa, kde se kříží zájmy chodců a motoristů (přechody pro chodce, nájezdy ke garážím a k domům, pěší na silnici bez chodníku) a kde se kříží zájmy pěších a pejskařů (parky, chodníky a jiná „veřejná prostranství“). Pro tato místa by měla stejně jako pro auta platit daná pravidla, jako že na chodníku pro chodce by pes neměl běhat na volno a podobně. Tato pravidla jsou do jisté míry stanovena většinou v obecních vyhláškách.

Stejně jako auta znečišťují okolí a ničí vozovku, tak i pejsci znečišťují okolí a ničí parky. Proto by na pejsky měla být zavedena podobná daň jako na auta a z této daně by obec měla odklízet z parků výkaly psů a upravovat jiné škody, tak jako se z daní aut opravují silnice. Tato daň by se mohla nazývat třeba obecní poplatek za psa (nebo mýtné ve vyhrazeném parku pejskařů) a stejně jako jsou silničáři odpovědní za stav silnic, byly by obecní zaměstnanci odpovědní za stav parků.

Nebylo by samozřejmě vůbec špatné, kdyby byly vyčleněny, alespoň ve městech, speciální parky pro pejskaře (viz. výše a níže), aby se zájmy pěších se zájmy pejskařů co nejméně křížily.

Co se týče usmrcení psa, tak pokud je auto zaparkováno bez dozoru, je zabezpečeno a nikomu z něj nehrozí žádné nebezpeční, je trestné toto auto zničit, tak pejska, který je bez dozoru, chvíli někde u obchodu uvázaný je trestné tomuto ublížit. Pokud se ovšem auto bez řidiče rozjíždí špatně zabrzděné z kopce a ohrožuje ostatní, je dovoleno, v rámci předejití větší škodě toto auto zastavit i za cenu, že se poškodí, ale i tak toto auto nemůžeme po zastavení bezdůvodně rozsekat na hadry. Tak pejska, který bez dozoru běhá by mělo být dovoleno zastavit i za cenu, že mu bude ublíženo, pokud ho nelze bezpečně zastavit jinak a někoho ohrožuje. Ale pokud se nám ho podaří chytit bezpečně, tak ho pak nemůžeme usmrtit, zvláště ve chvíli, kdy je zjevné (registrační značka – známka) že někomu patří, stejně jako nemůžeme zničit či ukrást cizí auto jenom proto, že ho někdo špatně uzamkl.

Za pejska stejně jako za auto plně zodpovídá ten, kdo ho aktuálně řídí, či ten kdo ho naposledy zaparkoval. Je třeba si uvědomit, že za způsobenou nehodu vždy zodpovídá řidič či neopatrný chodec a nikdy ne auto nebo pes.

Na druhé straně, stejně tak jako pěší se řídí dopravními pravidly a pokud přecházejí vozovku mimo přechod a jsou sraženi, je to jejich chyba, tak by měla být stanovena pravidla i pro chování lidí k pejskům. Pokud budete psa cíleně dráždit a ten Vás následně kousne, nebo se vloupáte do domu střeženého psem a ten Vám natrhne trenýrky, pak by měla být vina, tak jako je tomu u aut, na straně provokatéra. Stejně jako nenecháte dítě bez dozoru, hrát si s vláčkem na vlakovém přejezdu, nebo s autíčkem uprostřed dálnice. Tak byste neměli nechat dítě bez dozoru, na zahrádce, hrát si cizím vlčákem, nebo v parku určeném výhradně pejskařům, byste neměli nechat dítě pobíhat bez dozoru s pejskama. Stejně jako by měli být, a jsou, pejskaři odpovědní za své pejsky, tak lidé musí být odpovědní za své chování k pejskům rovněž.

PS: Pokud Vás ještě něco slušného k tématu napadá, uvítám to v diskusi a nezapomeňte, že alkohol způsobil nesčetněkrát víc zranění než pes, tak ať si nepřivodíte zakazováním všeho potenciálně nebezpečného také zákaz alkoholu. :-)