Perverzní socialismus

Socialismus v podání Evropských socialistů včetně těch našich od Komunistů nebo od ČSSD je tou nejzvrácenější formou socialismu, podporující největší boháče a ubíjející především nejnižší, nižší a střední třídu lidí.

Mluvím tu o socialismu vysokých daní a vysokého přerozdělení a především vysokého dluhu.

Socialistický stát současného pojetí se snaží vybrat co nejvíce peněz od všech a je celkem jedno jestli se jedná o menší či větší progresi zdanění. Tyto peníze přerozdělené do maximálně rovnostářského prostředí pak soustředí kupní sílu do maximálně průměrných výrobků, které poté zásobují penězi především největší firmy a tím největší boháče a je jedno jestli jsou tito zdaněni patnácti, třiceti nebo padesáti procenty. Čím větší rovnost lidí, tím větší rovnost nákupů a tím větší bohatství nejbohatších.

Tato skupina nejbohatších lidí pak je hlavním „akcionářem státu“ chci říct, že státní dluh nevlastní ani tak chudí lidé, vkládající na penzijní spoření pás stovek měsíčně, ale především nejbohatší lidé, kteří nakupují státní dluhopisy za miliony a přímo a když už mají penzík, tak do něj sypou tisíce měsíčně. Stát tím, jak vytváří větší a větší dluh přerozděluje tyto peníze chudým i nechudým a tito všichni pak stejně nakoupí především výrobky těch nejbohatších, které disponují ani ne tak originalitou, či kvalitou, jako především nízkou cenou, nebo největším prostorem na pultech a největší reklamou. Peníze se tím dostanou zase do rukou těch nejbohatších a je jedno jako jsou pak zdaněni, to co se nezdaní, se nevyplatí investovat do inovací a nových výrob, ale do státních dluhopisů s garantovaným výnosem.

Malí podnikatelé, rovněž zaměstnavatelé, kteří za vyšší cenu nabízejí kvalitu a orginalitu, nebo průměr za cenu nižší, ale bez reklam, jsou pak touto přerozdělovací mašinérií, vyrábějící stejně majetnou vrstvu obyvatel, nejvíce ubíjeni. Obrovské velkovýroby se dají realizovat s relativně malým počtem zaměstnanců, vzhledem k množství vyrobených výrobků a současná politika KSČSSD vytváří prostředí vyhovující právě těmto obrům a ubírající prostor menším zaměstnavatelům. Takto vzniká a bude vznikat nezaměstnanost. Výrobky nutně potřebné k životu vyrobí pár největších firem a ostatní lidé budou chudí, protože budou bez práce a závislí na dávkách. Budou závislí na daních z těch několika největších firem, na daních, které budou neustále zvětšovány. Budou si rovni ve své chudobě a velcí se jim budou smán z vršku.

Stát vyšším zdaněním bohatých vždy získá jen pár miliard navíc, ale protože ve státní kase chybí stovky miliard, budou to chudí a bude to střední vrstva, která prostřednictvím vyšší DPH, vyšších daní z příjmu a vyšších daní spotřebních potáhne dluhovou službu státu, aby ti nejbohatší vlastníci státních dluhopisů a ani ti střední spořílci na penzijních či jiných dluhopisových fondech nepřišli o své úroky a o své vklady.

Socialistické strany se tak vysmívají z předvolebních plakátů svým voličům za obrovské finanční podpory největších firem.

Řešením není udělat státní bankrot, hlavní příjem bohatých je buď z majetku hmotného, nebo duševního, ale většinou obojího. Na státní bankrot doplatí zase nejvíce průměrný člověk. Při státním bankrotu vznikne obrovská nezaměstnanost, stát nemá peníze téměř na žádnou finanční pomoc chudým, nehledě k tomu, že o úspory přijdete a dluhy Vám zůstanou…

Řešením není ani znárodnění největších firem nebo vůbec všech firem. Je pravidlem, že firmy pod vedením státu po čase generují ztrátu místo zisku a nefungují efektivně, nejsou konkurenceschopné a krachují v zahraniční konkurenci. Ostatně příkladem může být socialismus, který tu byl před dvaceti lety a který naprostou většinu firem přivedl do hluboké zaostalosti za západem.

Nejsociálnějším řešením je skoncování se státním zadlužováním, postupné snížení státního dluhu na nulu a to nejen u nás, ale nejlépe v celé Evropě. Skoncování s životem na dluh. Boháči pak budou nuceni utrácet své peníze, protože se jim jinak znehodnotí. A budu je utrácet jak na investice (nové výroby, nová pracovní místa), tak do spotřeby. A boháči nekupují průměrné výrobky (svoje vlastní), ale výrobky výjimečné. Dají tak práci uměleckým řemeslníkům, dělníkům na stavbě vili či bazénu, zahradníkům a spoustě dalších řemeslníků, vytvoří za své peníze tu pravou neumělou zaměstnanost, protože jim ani nic jiného nezbude.

Takto se vytvářejí pracovní místa!

Socialistická cesta (odpustit podniku daně, když zaměstná pár lidí navíc, darovat podniku peníze na rozvoj zaměstnanosti) je utopií, protože to je vždy jen krátkodobé řešení a není to tedy řešení systémové, tedy dlouhodobé! Pro lidi, kteří si chtějí vydělávat prací a nechtějí žít v chudobě na dávkách je tohle cesta zatraceně špatná.

Současný Evropský a nejen Evropský socialismus zadlužování je tedy zvrácený, neboli perverzní. Není to ani socialismus, ani kapitalismus. Je to hnus vysávající všechny lidi, s příjmem od desíti do padesáti tisíc a čím víc se zvednou daně, tím víc peněz se přerozdělí do rovnostářství a tím víc jich zase nakonec přiteče nejbohatším.

Socialisté si to moc dobře uvědomují, je to také strana, která má nejvíce sponzorských darů od největších firem, strana, která si nemusí na volby půjčovat. Dělají z Vás šašky milí sociální demokraté, konečně si to připusťte.

Zvednutá nemocenská, mateřská, důchody, dávky, kdo myslíte, že to za Vás zaplatí? Zaplatíte si to sami a to i s úroky pro bohaté. Loni to bylo tuším nějakých 60 miliard na úrocích ze státních dluhopisů, kolik to bude v následujících letech, zvlášť po zvolení levice?

Necháte se koupit za pár tisíc nemocenské, ale že to pak několikanásobně vrátíte ve vyšší dani sociální, a ve vyšší DPH, ve vyšší dani spotřební, tak daleko už nevidíte?

Vzpomínáte si na majetkové vyrovnání církvím? 83 miliard! Ale s úroky za 60 let to bude dělat 270 miliard a to se ten dluh bude splácet.

Každou korunu, každý milion, každou miliardu či každou biliardu státního dluhu, kterou Vám Paroubek nebo jiný socialista „vyrobí“ abyste se dnes měli „líp“, přeplatíte za 30 let nesplácení státního dluhu několikanásobně jenom na úrocích.

Paroubek „bojuje“ za 1,5 miliardy na zvýšení mateřské, ale kdyby tu nebyly dluhy, a já netvrdím, že je zavinila jen a jen sociální demokracie, přesto, že se na nich podílela z největší části, tak by teď měl Paroubek 60 miliard na zvýšení mateřské, které by se ušetřili jen na úrocích z dluhu a za žádné 1,5 miliardy by nemusel „bojovat“, ještě by mu 58,5 miliardy zbylo pro důchodce a na zvýšení nemocenské…  Vím, že to vypadá jako bych to zjednodušoval, ale ono to tak fakt je!

Časem bude na billboardech jiný člen socdem a bude hlásat: „Bojuji za to, aby se důchody kvůli vysokému zadlužení státu nesnížili o 60, ale jen o 55 %“ a případných 55 bude pokládat za vítězství sociální demokracie (a v podstatě právem, ono těch 55 dolu bude opravdu jejich zásluhou :-/ ).

Dnes si málokdo uvědomuje, že snižování dávek, navrhované Janotou, je především daní za vysoký dluh. Stejně tak si málo kdo uvědomí, za pět nebo deset let, že důchody nejsou 15 tisíc, ale jen 10 tisíc kvůli vysokým dluhům, sociální demokraté totiž pro své voliče vybojují deset tisíc pět set korun a budou to prodávat jako vítězství stejně jako dnes mateřskou.

Hlavně že nám Parobek slíbí snížit rychlost zadlužování na polovinu. Ono napálit to do sloupu v povolených sto třiceti kilometrech v hodině je určitě lepší než ve 260, ale jestli by nebylo lepší nenapálit vůbec, na to odpověď nedostaneme, on to Paroubek z hradu jistě uřídí, i když přijde další krize a s ní nějaký ten nový sníh s námrazou.

Alespoň slíbit by nám to mohl...