Někde jsem zaslechl,

Opravte mě, jestli se mýlím, že problém Řecka je kromě dluhů také v tom, že má euro. Prý kdyby měli svoji měnu, tak by v Řecké krizi oslabila a pomohlo by to jejich vývozcům a tím celému Řecku. Tak si matně vzpomínám, že Maďaři měli svoji měnu a byla jim stejně houby platná.

Proč? Protože to není v měně, že státy bankrotují, to je politice států.

Naši vývozci volají po tom, abychom zavedli euro, že pak nebudou mít problém, když bude koruna posilovat a oni tím nebudou přicházet o zisky. Řečtí vývozci volají po tom, aby měli drachmu, že v krizi drachma oslabí a oni budou moci lépe vyvážet.

A kdo má pravdu? Oba dva. Když je stát v problémech, je pro něj obecně výhodnější mít vlastní měnu, když je stát na vzestupu, je pro něj obecně výhodnější mít euro.

Proč?

Všechno je to totiž o mzdách. Když vyvážíte za eura a suroviny dovážíte za eura a máte mzdy v korunách, tak se Vám zlepšením kurzu koruny zhorší bilance, protože dostanete v přepočtu na koruny menší tržbu, ale mzdy musíte zaplatit stejné. V eurech se daleko lépe plánuje. Znáte příjmy, znáte výdaje.

Co by se stalo, kdyby Řekové měli stále drachmu? Vývozci by možná nejdřív zajásali a také Řecký dluh (ta část co by byla v drachmách) by ztratila na hodnotě (ovšem to by bylo pro samotné Řeky bezvýznamné, daně na splácení dluhu by také vybírali ve znehodnocené měně) jen neřečtí věřitelé by trpce zaplakali. Jenže Řekové si na svůj obrovský dluh půjčovali všude a ne jen doma, proto by stejně jejich dluh nyní nebyl jen v drachmách, ale také v eurech, dolarech a dalších měnách, podle toho, od kterých všech světových bank si na svůj dluh půjčovali, aby měli krytí na falešný schodek.

Potom, co by se jejich vlastní měna propadla, dostali by se do podobné situace jako Maďaři, co měli půjčky v cizí měně. Tedy při propadu jejich vlastní měny se zhruba o třetinu zvedly dluhy a jejich splátky v přepočtu na forint. Podobně a nejspíš ještě hůř by na tom byli Řekové s drachmou.

Rána by to pro stát byla daleko větší, než je ta současná, která je milosrdná, s možností půjčky od EU, aby si euro zachránilo zadek. Příjmy Řecka by se díky propadu drachmy nijak výrazně nezvýšily (alespoň ne okamžitě), ale dluhy a splátky by stouply neúnosně. Takto v eurech se splátky zvedly jen o úroky z dluhu a o dluhy nové, s drachmou by poskočili nejen o tyto položky, ale také by šli nahoru o další desítky procent kvůli znehodnocení měny.

Bez padesáti miliardové zahraniční pomoci, které by se Řecku s drachmou nedostalo ani omylem by Řecko okamžitě padlo, tak jako Island nebo Argentina.

S tím by padly i veškeré důchody a nejenom ty za tím dvanáctým. Padly by státní platy, stonásobná odstupná při výpovědi, obrovské sociální dávky, zkrátka všechny dávky od státu. Vyvolalo by to v ohnivém Řeckém národu nesrovnatelně větší protesty, než jakých jsme svědky v současnosti, při drobných škrtech. Řecko by bylo na dlouhou dobu ochromeno vlastními stávkami, což si troufám tvrdit, je pro vývozce horší než mít euro místo drachmy.

Souhrnem tedy

Řekové mohou být rádi za euro. To co je brzdí, není euro, je to přehnaný sociální systém, kterým tamní pravicová i levicová vláda po dlouhou dobu zadlužovala jejich zemi a Němci vědí, co dělají, když svoji půjčku Řecku podmiňují daleko razantnějšími škrty v sociální oblasti.

Můžeme se z toho buďto ponaučit, nebo si to také za čas vyzkoušet, záleží jen na Nás