Navštivte své prarodiče a přesvědčte je pouze o tom, aby vyprávěli

Zase jsme se rozdělili na ty, co jsou proti a na ty co jsou pro. Já jsem teda pro, i když jsem proti. Jsem pro, aby takové klipy vznikaly (Mádl - Isová) jsme proti, aby byly takto hloupé. Jsem pro, abychom navštívili své prarodiče a lépe praprarodiče, pokud ještě žijí. Nejsem pro, abychom je o něčem přesvědčovali. Jsem pro, abychom si s nimi promluvili.

Proč to všechno?

Zelenka ve svém klipu velice hloupě předpokládá, že starý vesničan „charakterizovaný traktůrkem“ bude volit levici. Skutečnost je přesně opačná. Předpokládám, že Mádl ani Isová s takovými lidmi v životě nemluvili o nedávné historii. Jelikož jsem z dědiny, tak se pokusím Vám alespoň vzdáleně pohled těchto lidí přiblížit.

Tito lidé zažili dobu druhé světové války, zažili bídu válečnou i poválečnou, zažili rabování domů a některé ženy i znásilňování od vojáků a to především těch Ruských, zažili kolektivizaci zemědělství, zažili měnovou „reformu“, zažili vpád Rusů na naše území v roce 1968. Žili v té době, a pokud žijí ještě dnes, mohou Vám vyprávět.

Mohou Vám vyprávět!

Navštivte svoje prarodiče, čím starší, tím spíš přijďte na návštěvu. Málo který z nich Vám bude komunismus chválit, ano najdou se i tací, ale nejsou to ti s tím traktůrkem. Tito lidé na komunismus doplatili nejvíce.

Tito lidé zažili kolektivizaci zemědělství, kdy jim byly rok od roku zvyšovány obrovské dávky státu, které museli odvádět z výměr polí, tak aby je komunisti donutili ustoupit. Tito lidé byli „zváni“ na úřady, a „přemlouváni“ po dobrém i po zlém, aby vše co mají, vše co si jejich rodiče vydřeli na poli, zvířat, co si vychovali, polí a strojů co si nakoupili, vinohradů, co si zasadili a na čem každý rok po celý svůj život hospodařili, všechno co znamenalo jejich dosavadní život, aby dali družstvu. Tyto dávky byly od všeho druhu masa a potravin, bez ohledu na to, zda hospodář tento ten který druh zvířat choval, nebo tu kterou plodinu pěstoval. Bez ohledu na to, jaká byla ten který rok úroda. Tresty byly tak velké, že si nikdo nemohl dovolit nařízení nesplnit, jedinou cestou pak bylo po letech boj vzdát a vše odevzdat.

Naposledy jsem se bavil s pánem, co byl vystaven takovému psychickému teroru od komunistických mocipánů při „přemlouvání“ aby odevzdal družstvu vše, co měl, že se psychicky zhroutil a na dlouho ztratil řeč. Nakonec musel také ustoupit, jako každý. Dnes mu je k devadesáti rokům a příležitostí si s takovými lidmi promluvit bude čím dál méně a mohu Vám s naprostou jistotou říct, že by komunisty nevolil a ani nic, co by jimi jen zavánělo.

Stejně tak si nechte povyprávět o „měnové reformě“ slyšel jsem příběhy o lidech, co měli našetřeno na svatbu, pohřeb nebo koupi domu a o všechno přišli, díky této státní zlodějině.

Ano, navštivte své prarodiče na venkově, navštivte ty s tím traktůrkem, co dřív měli hospodářství, o které je komunisti okradli v době, kdy oni byli mladí a které se jim vrátilo po převratu jen v polnostech, bez zvířat a bez strojů, v době, kdy už oni byli staří a nechte je vyprávět o letech válečných a poválečných. Nechte je vyprávět o době, na kterou si už málo kdo pamatuje, máte poslední šanci. Za pět, za deset let už tu nebude nikdo, kdo by Vám vyprávěl o tom, co bylo a jak se tehdy lidem na venkově těžce žilo.

Já tu nejsem ještě ani třicet let, ale moje babička, které je více než osmdesát, říká: „Nikdy v minulosti nebylo lépe, než je teď!“ A je to moudrá babička, zase se za ní brzy stavím na buchty nebo jinou dobrotu a budu mámit, aby opět vyprávěla o minulosti.

Udělejte si ten čas na svoji babičku s dědečkem také a třeba se dostanete se do úžasného světa v dobrém i ve špatném smyslu, světa a doby, kterou si dneska ani nedokážete představit.