Dnes uveřejnil server MF Dnes zprávu, že v tomto týdnu mají 75. výročí Rychlé šípy. V jistém věku jsem na Rychlých šípech vyrůstal. Stále dokola jsem pročítal otrhané časopisy legendární pětky, bojující proti Bratrstvu kočičí pracky, proti Vontům a snažící se pomáhat slabým a utiskovaným. Později se mi doslaly do roku knihy Stínadla se bouří, Záhada hlavolamu, Chata v jezerní kotlině a další. V době, kdy jsem Rychlé šípy četl, knihy od Jaroslava Foglara, nebyly k dostání. Nesměly se tisknout. Měly je nahradit příběhy o pionýrech a budovatelích socialismu… Nějakým způsobem ale Rychlé šípy kolovaly mezi lidmi a postupně se zapisovaly do srdcí tisíců čtenářů. Hlouběji než Timur a jeho parta, Anna proletářka a další podobné povinné tituly.
Přemýšlím, čím to bylo, že Rychlé šípy měly takový vliv na doslova tisíce čtenářů. Co na nich bylo tak fascinujícího? V čem tkvěla přitažlivost Foglarových knih? Čím Foglar ovlivnil vlastně několik generací?
Myslím, že ve Foglar geniálně rozrezonoval několik oblastí, které kdesi hluboko každý z nás v sobě nosí. Jistě pak v době mládí. Jednak touhu po dobrodružství. Dobrodružství, které prožívají Rychlé šípy a další se odehrává na malém prostoru, nikde žádná exotika, jen malé dvorky, zapomenuté kouty lesy a řeky kdesi v Čechách. Jenže k dobrodružství možná není třeba se jet potápět na Kanáry nebo na lyže do Rakouska (nic proti Kanárům ani Rakousku, snad chápete, kam mířím). Možná je k němu potřeba „jen“ jisté tvořivosti, ochoty zvednout zadek, schopnost se pro něco nadchnout a dobrá parta. Dále je v Rychlých šípech (a všech Foglarových knihách) silný akcent přátelství, party a vůbec vztahů. Ukazují nám, že přátelství se musí jít naproti, že se rodí uprostřed nějaké smysluplné akce. Zároveň že život bez přátelství je životem chudým. Rychlé šípy v sobě nesou i morální apel, zároveň ale nepůsobí moralisticky. Jinak by je mladí (a často i staří) nečetli. Ukazují, že snaha zastat se slabších, někomu pomoci, postavit se zlu atd. není známka blbosti a naivity. Myslím, že Rychlé šípy ukazují na jakýsi nezkažený svět, svět, kterému dospělí už nemohou rozumět, ale po kterém kdesi hluboko v nitru touží.
Ano, je jiná doba. Na dvorcích vyrostly hypermarkety, místo Rychlých šípů naše děti mají desítky komiksů supermanem počínaje a „bravíčkem“ konče, nepřítelem mnoha mladých lidí obklopených desítkami udělátek se stala nuda.
Doba se jistě změnila, jenže určité hodnoty se nezmění ani s dobou. Některé z těchto hodnot v sobě Rychlé šípy nesou. Svým jedinečným, neopakovatelným způsobem. Ano, pro některé jsou Rychlé šípy a stejně tak Foglarovy knihy naivní. Za sebe však mohu napsat, že jen málo co s takovou chutí doporučuji svým vlastním klukům a vlastně všem dětem.
Díky pane Foglare!
