V čem je vlastně současná vláda jiná?

Když pročítám blogy svých kolegů, mám někdy pocit, že čím tvrdší a ostřejší kritika vlády, tím vyšší ohodnocení. V posledních dnech se ke kritice vlády přidal i Klaus a mnozí spekulují, co svými kroky sleduje. To ale zřejmě pochopíme až po ukončení jeho prezidentování a dalších parlamentních volbách. Je ale skutečně současná vláda a hlavně někteří její představitelé tak strašlivá? Z úhlu běžného člověka v mnohém zřejmě ano a asi nemá smysl plýtvat řádky a rozepisovat se o korupci, některých nekoncepčních krocích, politicko - podnikatelském projektu Víta Bárty v podání VV atd. 

Jenže vzpomeňme na jiné vlády a jejich představitele. Co třeba oposmlouva, která do českého prostředí zavedla politizaci toho, co politizované být nemá a v demokracii ani nesmí? Smlouva, jejíž název, jak zdůrazňoval třeba Jacques Rupnik, se do cizích jazyků nedal ani přeložit, protože její smysl byl ve starých demokraciích naprosto nepochopitelný, vkládal moc jen do rukou dvou politických stran. Vzpomínáte, jak vláda Miloše Zemana s tichým souhlasem tehdejší ODS dosadila své lidi do všech lukrativních postů v úřadech a podnicích, které zřídil či spoluvlastnil stát? Jednalo se např. o Českou konsolidační agenturu, Fond národního majetku, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, Český Telecom či Unipetrol, ale i nejvyšší kontrolní úřad a Komerční banku… A co vláda, v jejímž čele stál bývalý elektromechanik z Vršovického depa, nakonec ministr vnitra a držitel titulu JUDr. z plzeňských práv Stanislav Gross? Vzpomínáte si na aféry ohledně zřizování policejních týmů, jemu přímo podřízených s nejasným účelem, na aféru kolem jeho bytu v Praze, na aféry kolem jeho akademického diplomu atd.? Jméno Jiří Paroubek je zřejmě stále v čerstvé paměti a mám za to, že jen málokdo a málokdy byl v politice tak (a třeba dodat právem), kritizován. Připomeňme si např. jeho výrok, že volby, ve kterých prohrál, připomínaly únor 1948. Nicméně Paroubek byl kritizován z mnoha jiných důvodů. Již dávno zaváté jsou aféry kolem Knižního velkoobchodu a Miroslava Macka, kauza Katarského prince, který byl obviněn za pohlavní zneužívání nezletilého chlapce a kterého nelegálně vydal zpět do Kataru tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec, kauza kolem financování ODS… A co třeba aféra Olovo, do které byl zamotán Miloš Zeman, aféra Český dům a Jan Kavan? Afér, skandálů, zneužívání moci a nekompetentnosti politiků jsme si užili a žel užíváme více než dost. Až se někdy člověk diví, jak tento stát ještě může fungovat. Nutno dodat, že aféry politiků se dějí nejen u nás, rozdíl však je, že v civilizovaném světě velmi často podobné aféry vedou politika k tomu, aby složil mandát.

V čem je ale tato vláda jiná? Dnes vidíme, že se neliší počtem skandálů, mírou korupce nebo větší či menší (ne)kompetentností než vlády předešlé. Je jiná tím, že po dlouhé době byla zvolena přesvědčivou většinou. Dle mého byl jedním z důvodů pro velikou část národa nesnesitelný Jiří Paroubek ale i to, že lidé očekávali od této vlády, že některé věci na politické scéně dá alespoň částečné do pořádku. Jasná parlamentní většina byla až nečekaným vyjádřením důvěry a touhy něco změnit. Jenže současná vláda tuto důvěru v mnohém prohospodařila. Přiznám se, že v tomto vnímám jeden z nejhorších a nejvíce smutných momentů pro tento stát. Nazval bych to ztráta nadějí. Ztráta naděje je zlá nejen v politice, ale v jakémkoli mezilidském vztahu i životní situaci, protože vede k rezignaci. Na jednom místě v Bibli se píše, že člověk, který ztratil naději, je jako stín. Myslím, že je to zajímavý příměr.

Nedomnívám se, že voliči pravice byli naivní a čekali, že Nečasova koalice vše vyřeší, ale očekávali nebo měli naději na alespoň částečné pozitivní změny v českém dlouhodobě zahnívajícím politickém rybníce. Nedočkali se… a jejich naděje se v mnohém dočkaly zklamání.

Budoucí vláda zřejmě nebude v mnohém jiná než vláda současná. Asi bude mít jiný politický program, ale jak vidíme, program je jedna věc, druhá jsou potom lidé, kteří jej reprezentují. Pokud ti jsou pokleslého charakteru, je do jisté míry jedno, zda jste pravičák nebo levičák. Stejně si děláte, co chcete, protože volební sliby jsou pro vás jen cár papíru nutný k tomu, dostat se k lizu. Na rozdíl od současné vlády je ale často budou volit lidé, kteří ztratili zbytek naděje, který měli před volbami posledními. A to je stejně špatná zpráva, jako všechny kauzy, které se na nás dnes a denně valí…