Servilita, Pussy Riot a Dalaljáma

Poté, co se před pár dny Nečas kál "osobním dopisem", (který ale přesto zná celý národ…) za svoji kritiku Václava Klause, vidíme další úlitbu našemu prezidentovi, který je znám svým postojem k Dalaljámovi a Putinovi. Nečas přesně v duchu Klausových „sympatií“ a sympatií k těmto dvěma mužům sdělil, co škodí našemu exportu. Je to"umělé a falešné adorování takové záležitosti, jako je ruská skupina Pussy Riot, něco, co je vrcholem nevkusu, a v žádném případě něco, co symbolizuje svobodu a demokracii.“V případě Dalaljámy mj. řekl, že „vzývání tohoto směru není podporou svobody a demokracie." 

O co v obou Nečesem jmenovaných případech jde? Určitě se mi nelíbí zneužití katedrály v případě Pussy Riot, (stejně ale i např. katedrály sv. Víta či jiného posvátného prostoru). Přijde mi to prostě nevkusné. Ještě méně se mi ale líbí jejich odsouzení, které s demokratickým státem nemá co do činění a je spíše příznačné pro Putinovský druh samoděržaví. Nakonec v jejich odsouzení přece nejde o zneuctění katedrály, ale o postavení se Putinovi. A to se v současném Rusku nejen v případě Pussy Riot trestá. V případě Tibetu Čína dlouhodobě provádí a prováděla systematickou likvidaci a zdecimování velké skupiny obyvatel. Navíc přirovnává-li Nečas Dalaljámu k feudálovi, potom Dalaljáma feudálního vládce skutečně nepřipomíná.

Nečas nabádá, aby naše republika v obou případech mlčela a to kvůli dobrému exportu do obou zemí. Nás se přece lidské práva v Rusku a v Tibetu netýkají. My potřebujeme exportovat! Chápu, že se tato rétorika mnohým lidem líbí, zní skoro vlastenecky! Máme přece svých starostí dost, a proto se starejme o sebe, o svůj český dvoreček a nedrážděme (politickou mluvou řečeno „nevměšujme se do vnitřních záležitostí“) mocné, zvláště pokud by to mělo ohrozit export.

Velmi mi premiérovi úvahy, ale i některé komentáře, které Nečasovi přitakávají, připomínají tzv. Greshamův zákon politické morálky: „Strach likviduje lidské hodnoty a jeden druhého strhává do stále větších hlubin zla. Toto vysvětluje mimo jiné, proč se totalitní režim dokáže tak dlouho udržet u moci. Vystoupit proti němu zevnitř totiž znamená riskovat zaměstnání, existenci a život, čehož se odváží jen skuteční hrdinové. Tím větší je zodpovědnost svobodného světa, kterému takové nebezpečí nehrozí, a k němuž informace o porušování lidských práv pronikají jen řídce a zvolna. Proto také totalitní státy neustále zdůrazňují „nevměšování se do jejich vnitřních záležitostí“.“ Britský historik P. Johnson napsal: „Jakoukoli chybu, selhání a slabost svobodného světa odnáší na svém těle svět ohrožený. Jsou to spojité nádoby, uzavřený kruh. Omyl v úsudku na straně jedné, znamená ztrátu svobody, utužení útlaku a zvýšení brutality a teroru na straně druhé.“ Johnson dále píše: „V případě zločineckých vlád, které mlátí, mučí a popravují občany, kteří jsou nepohodlní, vztyčuje moc ukazovák, s vykřičníkem nevměšujte se do našich vnitřních záležitostí. Je to demagogický pseudoargument, jímž se snaží udržet svůj otrokářský režim a zabránit zavedení normálního právního řádu.“ (Historie XX. století str. 840)

Historie mnohokrát ukázala, že mlčení a lezení diktátorským vládám do řiti, se demokratickému světu těžce nevyplatilo. Mlčení na chvíli oddálilo konflikt nebo „export“, ale (nejen) u diktátorů platí, že s jídlem roste chuť. Čína, Rusko stejně tak mnohé další nedemokratické režimy argumentují slovy „je to naše vnitřní záležitost“. A svět se těchto více či méně totalitních velmocí stále více bojí, proto mlčí, nebo dokonce servilně kritizuje vnitřní odpůrce těchto režimů. V minulosti to ale vždy byla cesta do pekel…

Myslím, že Nečasovo vyjádření bylo zbytečně servilní a že Klausovi premiér může přinést jinou úlitbu.  Když už nic jiného, mohl Nečas o tomto tématu alespoň mlčet.