Poté, co se před pár dny Nečas kál "osobním dopisem", (který ale přesto zná celý národ…) za svoji kritiku Václava Klause, vidíme další úlitbu našemu prezidentovi, který je znám svým postojem k Dalaljámovi a Putinovi. Nečas přesně v duchu Klausových „sympatií“ a sympatií k těmto dvěma mužům sdělil, co škodí našemu exportu. Je to"umělé a falešné adorování takové záležitosti, jako je ruská skupina Pussy Riot, něco, co je vrcholem nevkusu, a v žádném případě něco, co symbolizuje svobodu a demokracii.“V případě Dalaljámy mj. řekl, že „vzývání tohoto směru není podporou svobody a demokracie."
O co v obou Nečesem jmenovaných případech jde? Určitě se mi nelíbí zneužití katedrály v případě Pussy Riot, (stejně ale i např. katedrály sv. Víta či jiného posvátného prostoru). Přijde mi to prostě nevkusné. Ještě méně se mi ale líbí jejich odsouzení, které s demokratickým státem nemá co do činění a je spíše příznačné pro Putinovský druh samoděržaví. Nakonec v jejich odsouzení přece nejde o zneuctění katedrály, ale o postavení se Putinovi. A to se v současném Rusku nejen v případě Pussy Riot trestá. V případě Tibetu Čína dlouhodobě provádí a prováděla systematickou likvidaci a zdecimování velké skupiny obyvatel. Navíc přirovnává-li Nečas Dalaljámu k feudálovi, potom Dalaljáma feudálního vládce skutečně nepřipomíná.
Nečas nabádá, aby naše republika v obou případech mlčela a to kvůli dobrému exportu do obou zemí. Nás se přece lidské práva v Rusku a v Tibetu netýkají. My potřebujeme exportovat! Chápu, že se tato rétorika mnohým lidem líbí, zní skoro vlastenecky! Máme přece svých starostí dost, a proto se starejme o sebe, o svůj český dvoreček a nedrážděme (politickou mluvou řečeno „nevměšujme se do vnitřních záležitostí“) mocné, zvláště pokud by to mělo ohrozit export.
Velmi mi premiérovi úvahy, ale i některé komentáře, které Nečasovi přitakávají, připomínají tzv. Greshamův zákon politické morálky: „Strach likviduje lidské hodnoty a jeden druhého strhává do stále větších hlubin zla. Toto vysvětluje mimo jiné, proč se totalitní režim dokáže tak dlouho udržet u moci. Vystoupit proti němu zevnitř totiž znamená riskovat zaměstnání, existenci a život, čehož se odváží jen skuteční hrdinové. Tím větší je zodpovědnost svobodného světa, kterému takové nebezpečí nehrozí, a k němuž informace o porušování lidských práv pronikají jen řídce a zvolna. Proto také totalitní státy neustále zdůrazňují „nevměšování se do jejich vnitřních záležitostí“.“ Britský historik P. Johnson napsal: „Jakoukoli chybu, selhání a slabost svobodného světa odnáší na svém těle svět ohrožený. Jsou to spojité nádoby, uzavřený kruh. Omyl v úsudku na straně jedné, znamená ztrátu svobody, utužení útlaku a zvýšení brutality a teroru na straně druhé.“ Johnson dále píše: „V případě zločineckých vlád, které mlátí, mučí a popravují občany, kteří jsou nepohodlní, vztyčuje moc ukazovák, s vykřičníkem nevměšujte se do našich vnitřních záležitostí. Je to demagogický pseudoargument, jímž se snaží udržet svůj otrokářský režim a zabránit zavedení normálního právního řádu.“ (Historie XX. století str. 840)
Historie mnohokrát ukázala, že mlčení a lezení diktátorským vládám do řiti, se demokratickému světu těžce nevyplatilo. Mlčení na chvíli oddálilo konflikt nebo „export“, ale (nejen) u diktátorů platí, že s jídlem roste chuť. Čína, Rusko stejně tak mnohé další nedemokratické režimy argumentují slovy „je to naše vnitřní záležitost“. A svět se těchto více či méně totalitních velmocí stále více bojí, proto mlčí, nebo dokonce servilně kritizuje vnitřní odpůrce těchto režimů. V minulosti to ale vždy byla cesta do pekel…
Myslím, že Nečasovo vyjádření bylo zbytečně servilní a že Klausovi premiér může přinést jinou úlitbu. Když už nic jiného, mohl Nečas o tomto tématu alespoň mlčet.
