Nacisté do parlamentu? Absurdní, ale...

Představte si, že v dalším průzkumu volebních preferencí se dozvíme, že prudce stoupají hlasy nově založené strany, jež nese jméno Nacistická strana Čech a Moravy. Zní to absurdně, ale není stejně absurdní to, že stoupají hlasy komunistům? V čem se lišili nacisté a komunisté?

 Obě skupiny slibovaly ráj na zemi, do určité míry se pouze lišily prostředky, jak tento pozemský ráj uskutečnit. Obě skupiny znaly koncentrační tábory (zde se nacisté inspirovali u Leninových komunistů), obě skupiny likvidovaly určité skupiny obyvatelstva, obě byly prosyceny antisemitismem, obě byly ovládány přísně hierarchickou strukturou, obě se vyznačovaly totalitarismem považujícím parlamentní demokracii za buržoazní přežitek, obě likvidovaly církev atd. Myslím, že podobností je více než rozdílů a že zločiny obou režimů, jsou naprosto srovnatelné.

Mnozí argumentují tím, že se jim vedlo za komunismu dobře a že tedy komunismus, alespoň u nás a za Husáka, byl přece jen lidštější.  To je sice pravda, ale před válkou a na jejím počátku se vedlo dobře i Němcům. Prý byla práce, byly potraviny, dokonce i sociální zabezpečení… Pochopitelně jen pro ty, kdo drželi hubu a krok, kdo se nebouřili proti stále silnějším totalitním praktikám, ale těch byla většina, proto se „masa“ nebo „lid“, v jehož jménu se zločiny děly, měl dobře. Je zvláštní, že i když oba režimy byly stejně zrůdné, přesto jsme ke komunistické ideologii velkorysejší a nějak mnohým nevadí, že KSČM rozhoduje o směřování země. Někdo může namítnout, že se komunisté demokratizovali. Možná ano, ale představte si, že by vznikla Nacistická strana Čech a Moravy a dodala by to samé, jako komunisté – i my jsme se poučili a demokratizovali. Už nikdy více vyvražďování odpůrců, od teď chceme pro lidstvo jen dobré. Absurdní? V čem je to absurdnější než když to tvrdí komunisté? Nebo řečeno ještě vyhroceněji – v čem je lepší rudá hvězda než hákový kříž? Obojí symbolizuje jedno z nejstrašnějších zel, které historie pamatuje, obojí díky své zrůdné minulosti nemá nárok na existenci. Navíc nacisté (tedy alespoň někteří) byli za své zločiny odsouzeni, čímž bylo světu jasně komunikováno, že nacismus je zlý. Nic takového se nestalo s komunistickými pohlaváry. Mnozí z nich se mají dokonce lépe, než jejich oběti. Lze si jen domýšlet, jak jejich obětem musí být, když se na tuto nespravedlnost a rostoucí preference komunistů musí dívat. Slovy S. Wiesenthala (řečenými v souvislosti s odsouzenými nacisty) tito nešťastníci nehovoří o pomstě, ale o spravedlnosti… nebo jak píše Bible, tito lidé „žízní po spravedlnosti“, která se v případě komunistů neuskutečnila a asi nikdy neuskuteční.

Jedním z důvodů, proč lidé jsou ke komunismu shovívavější zřejmě je, že jejich poslední zkušenost je pověstný „gulášový socialismus“ s jeho spartakiádami, jistým zaměstnáním a sociálními výhodami. Když zapomeneme na jiné věci, které v tomto systému až tak příjemné nebyly, jako např. nemožnost cestovat, studovat určité obory, podnikat, nemoci otevřeně vyjadřovat svoje názory, policejní dozor a šikana některých nepohodlných jedinců atd., nesmíme zapomenout, že komunismus nebyl pouze již zmiňovaný „gulášový“. Máme zde režim, který stejně jako nacismus systematicky zlikvidoval milióny lidí a nejen to – nikdy za tyto věci nedošlo, byť k symbolickému potrestání hlavních protagonistů, ani k jasné omluvě. Přesto pohrobky tohoto režimu mnozí volí. Chápu, že když vidíme dnešní neonacisty navlečené do černých bund s vyholenými hlavami, jde nám mráz po zádech. Když vidíme většinou důchodce, kteří se pod rudými prapory shlukují na prvního máje, budí to v nás spíše pocit jakéhosi odporu smíšeného s pocitem absurdity. Jenže zapomínáme na jednu věc – kdykoli se komunisté dostali k moci, začali se dít zlé věci. Navíc v jejich čele již nestáli neškodní jedinci ale… příkladů určitě znáte mnoho.

Na závěr si připomeňme slova Karla Čapka z jeho slavné eseje „Proč nejsem komunistou“: „Nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho zvláštní pochmurnost. Čím hůře, tím lépe; porazí-li cyklista hluchou babičku, je to důkaz zpuchřelosti dnešního řádu; strčí-li dělník prst do koleček stroje, nerozmačkají mu jeho ubohý prst kolečka, nýbrž měšťáci, a k tomu ještě s krvežíznivou rozkoší. Srdce všech lidí, kteří z těch či oněch osobních příčin nejsou komunisty, jsou zhovadilá a hnusná jako vřed; není dobrého chlupu na celém dnešním řádu; co je, je špatné. Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu; lékařská diagnóza by řekla, že je to patologický negativismus. Stane-li se člověk masou, snad je snáze přístupen této nákaze. Věřím až podnes, že je jistých mravních a rozumových pět švestek, po nichž člověk poznává člověka. Metoda komunismu je široce založený pokus o mezinárodní nedorozumění; je to pokus roztříštit lidský svět na kusy, které k sobě nepatří a nemají si co říci.“ Tolik ze slov Karla Čapka. Stále vice se obávám, že jeho esej napsaná v roce 1924 začne být více než aktuální….