Jak vyřadit mozek a nahradit ho propagandou

To co budu popisovat, vnímám v posledních letech napříč celou Evropou a velmi mě rmoutí, že to vidím i v naší zemi v míře vrchovaté. Mám na mysli propagandu a postupné vymazávání kritického myšlení.

Pokud někdo chce dělat propagandu, musí se opřít o dva pilíře, kterými jsou strach a ignorance. Podívejme se nejdříve na ignoranci. Zatímco jedním ze základních postulátů sokratovské filozofie (a tedy i evropského myšlení) bylo: Vím, že nic nevím, ignorant ví, že… ví. Možná jste někde četli o tzv. Dunning-Krugerovu efektu, za nějž pánové, po kterých se tento efekt jmenuje, dostali Nobelovu cenu. Objevili, že míra odbornosti v dané oblasti je největší překážkou sebevědomého a nezviklatelného názoru. Jinak řečeno čím větší jste v nějaké oblasti odborník, tím více si uvědomujete, že nevíte dost a za svou neznalost se stydíte. Naopak ignorant s minimem informací měl ve srovnávacích studiích mnohem větší sebevědomí, protože se cítil mnohem kompetentnější. Dokonce čím méně věděl, tím větší sebejistotu cítil. Když byla v pokusu oběma skupinám předložena realita korespondující s realitou, odborník své sebehodnocení upravil a zvýšil. Ignorant setrvával v přesvědčení, že ví, a to i když byl konfrontován se svou nekompetentností. Když popisovaný efekt vyhodnocovali, pak došli k závěru, že podstatou ignorance není nízké IQ, ale neschopnost se vyrovnat s tím, že nejsem součástí většiny. Být součástí většinového názoru je totiž jistý sociální bonus, po kterém většina lidí nevědomky touží. Představa „že je to přece jasný a všichni to tak vidí“, je lákavá. Dunning-Krugerův efekt se stal jedním ze základních nástrojů novodobé propagandy, která útočí právě na ignoranci.

Ignorant totiž nepochybuje, potlačuje v sobě jakoukoli nejistou, protože má jasno a hlavně nepřipouští, že by to, o čem je přesvědčen, mohlo být ještě jinak. Informace, které se nehodí do jeho světa, buď vytěsní, zesměšní nebo se jimi vůbec nezabývá. Když mu naopak předložíte jednoduchá myšlenková schémata, uklidní se. Určitě se nejedná o hlupáka, pouze ho rozrušuje rozporuplnost, nejednoznačnost a složitost informací a dnešního světa. Přesně po těchto lidech jde propaganda.

Druhým důležitým nástrojem propagandy je strach. Ve chvíli, kdy máme strach nebo se cítíme něčím ohroženi, v našem mozku přebírá vedení ta část, která ovládá emoce. Kdosi napsal, že „obvykle nejdříve prcháme a pak spekulujeme, jestli nás tygr chtěl skutečně sežrat.“ Proto propagandisté využívají velmi silných tvrzení, která vzbuzují strach a tím vypínají schopnost kriticky myslet a zapojovat do procesu myšlení rozum. Ukažme si to na volbách. V těch předminulých Zemanovi poradci mj. vsadili na sudetskou kartu a na zasunutého démona nacionalismu. Byť absolutně nehrozilo, že by se sudetští Němci domáhali zpět svých práv a chtěli někomu brát střechu nad hlavou, propaganda postavená na strachu ze „sudeťáků“ uspěla. Lidé měli minimum informací (sudetská otázka je poněkud komplikovanější, než se vejde na leták A4) a podařilo se v nich vyvolat strach, byť lidé z bývalých Sudet reálně řešili zcela jiné problémy.

Poslední volby ovlivnila hrůza z uprchlíků. Sice u nás žádné nemáme a většina z nás nikdy žádného neviděla, byť nás trápí úplně jiné věci a byť je uprchlická problematika poněkud složitější, nemalou část národa se podařilo vystrašit a zabralo to.

V rámci tohoto článku jsem podstoupil jistá duševní muka a pár dní četl tweety hradního mluvčího. Neustále jsem si kladl otázku, jak někdo může tyto myšlenkové fekálie brát vážně? Jenže např. sdělení typu že „v Praze si dává dostaveníčko nenávist“, vzbuzuje strach a je nekomplikované a jasné. Slovo nenávist má emocionální náboj a navíc mnozí nesnáší Pražáky spojované s pražskou kavárnou a proto podobné nesmysly zabírají.

Nebo ještě jeden příklad, poněkud hrozivější. Tzv. „nezávislý“, ve skutečnosti proruský server AENews komentoval vystoupení M. Mináře takto: „To už není náhoda! Hnědé kalhoty, hnědá košile, přes to roláček a česká Greta je na světě! Babiš pořád neodstoupil? How dare you! Do Evropy se vrací nacistické postoje, figury, projevy, názory a především požadavky!“ Propaganda jak vyšitá, vyznačující se strachem, zjednodušováním a nenávistí.A jak vidno, mnozí tomu věří.

Horší je, že okruh okolo prezidenta neustále dokola tvrdí, že skutečné dezinformace šíří veřejnoprávní média. Jinými slovy největší nebezpečí dezinformací není od médií typu AENews, ale ČT1…

Působení strachu ukážu ještě na jednom příkladu. Psychologové ze Stanfordské university poskytli skupině lidí stejné statistické informace o zločinnosti. U části je uvedli metaforou, že kriminalita je „zvíře“, které napadlo jejich město, u dalších šlo o virus. Respondenti, před kterými bylo zmíněno zvíře, výrazně častěji preferovali coby řešení policejní zásahy, ti s virem řešení systémové. Vliv úvodní metafory na vlastní postoje si uvědomilo jen 15 lidí ze 485. Autor tohoto experimentu uzavírá slovy, kdepak, svůj mozek nemáme pod kontrolou ani náhodou. Já bych dodal, že přesně s tímto pracuje propaganda. Jak píše A. Alverová, „jazyk je klíčem k duši voliče. Když chcete voliče oblafnout a znáte řeč metafor, podprahových významů, může za vámi jít beránek třebas i na jatka. Fakta v této hře neplatí ani za zlámanou grešli.“

Proto se mezi lidmi šíří nikoli zdravě kritický pohled na EU, ale hrůza z EU, která je srovnávána s totalitními režimy, proto se z Norska stává země, kde se standardně kradou děti heterosexuálům na převýchovu, proto jsou vůdci Milionu chvilek přirovnáváni k fašistům, proto když se mělo rozhodnout, zda přijmout do ČR 16 uprchlíků, internetový magazín Protiproud mohl napsat slova, „premiér čelí žalobě za spolupráci s invazními hordami“, proto L. Jakl hodnotil ve stejném magazínu kvalitu populace slovy, „chlapi neexistují, je to samý homosexuál“, proto jsou uprchlíci „nebezpeční a líní čmoudi.“ Jsem si moc dobře vědom, že Evropa a západ mnohokrát nejedná moudře, že je třeba lecčemu povědět hlasité ne, osobně je mi velmi cizí levicový přístup, který nemalá část Evropy razí, jenže nesouhlas je něco jiného než demagogie, nenávist a hysterie cíleně šířená mnoha jednak tzv. alternativními nebo proruskými zdroji a jednak některými představiteli naší země.

Dříve se národ podařilo podmanit vojensky a na to navazovalo podmanění si mysli obyvatel. Dnes není třeba národ dobít silou, zároveň jsou velmi sofistikované způsoby jak získat mysl obyvatel. Kdo jejich mysl získá, získá si národ. A právě o mysl našeho národa se vede boj. Nejrůznější informační „hnojomety“ se činí v míře vrchovaté. Pokud budou jejich příjemci ustrašení ignoranti, pak se máme ještě na co těšit.

Pokud sledujete dění okolo sebe moc nevěřte internetu a už vůbec ne facebooku a raději se začtěte do autorů jako Snyder, Zakaria, Levitsky, Ziblatt, Zimbardo, Murray, zajímáte-li se o Izrael, čtěte i moderní židovské historiky jako Pappé, Segev a další. Přečtěte si Hoška a jeho Islám jako výzva pro křesťany, v článku citovanou Alverovou, Pitharta a další a další. Nebudete se vším souhlasit, jistě znáte i další vámi preferované autory, možná se někdy vytočíte, ale budete muset myslet, dávat si věci do souvislostí a tak snadno nenaletíte propagandě.

Navíc je úplně jiné nesouhlasit s někým, kdo má svoje názory solidně obhájené, a s někým, kdo „ví“, protože to „někde slyšel“.

Nemysleme si, že nenaletíme, protože jsme chytří. Propaganda je geniální v tom, že mozek dokáže vyřadit…