Jsem český patriot, tuplovaný patriotem jihočeským. Vždycky jsem byl hrdý na to, že jsem Čech a za nic na světě bych tento krásný kousek světa nevyměnil. Poslední léta ale mám problém. Strašně mi vadí někteří Češi.
Milovat je možno mnoha způsoby, záleží na založení každého z nás. Jest láska milenecká nebo rodičovská, můžeme milovat třeba sousedku, svoji práci či Sovětský svaz, jak v minulosti potvrdilo mnoho zdejších lidí zvláštního ražení. Potom je ale ještě láska k rodné zemi a k rodnému domu, což může být velmi intenzivní a celoživotní záležitost. A tato vášeň, mimo jiné, postihla i mne.
Poznal jsem na své životní pouti mnoho krajin a hovořil se spoustou lidí. Je to všude stejné, jsou tam lidé dobří, ale i špatní, jen se procentuální zastoupení liší. Před devadesátým rokem byly možnosti cestování skoro nulové a tak při občasných návštěvách spřátelených socialistických zemí se naše mladé síly upíraly na co možné největší poznání místních děvčat a alkoholu. Nic se neřešilo, politika nebyla a kecalo se tak maximálně o fotbale. Posléze, s otevřením hranic, přibyly nové obzory i témata a nadržení lidé se rozjeli do světa.
Vždy jsem se hrdě hlásil k tomu, že jsem Čech, ať jsem byl kdekoliv. Ale velmi jsem se styděl za tehdejší varovné nápisy v německých a rakouských obchodech a plná parkoviště českých aut u západních příhraničních supermarketů, kam jezdili spoluobčané pravidelně vybírat popelnice a nic jim nevadilo, že jsou centrem pobaveného zájmu šklebících se místních fotografů. Posléze se skřípěním zubů jsem zahraniční přátele varoval před místními taxikáři, veksláky a hostinskými, kteří si onu možnost svobodného podnikání vyložili po svém a na nic neberou ohledy.
Největší ostudu ale zemi dělají zdejší politici a státní úředníci, kteří velmi rychle zmutovali v nezničitelné a všeho schopné tvory. Přizpůsobili legislativu svým zájmům a z české země a většiny zde daně platících lidí udělali svůj majetek. Proudy navštěvníků slábnou a k vzteku mnohých občanů se o naší zemi mluví stále více jako o nebezpečném, korupcí prolezlém koutě, nespolehlivém a vyčůraném partnerovi a pak také zemi, kde lze beztrastně krást a loupit. Můžete tu ukrást pražské korunovační klenoty a nic se vám nestane, ale za to, že zaparkujete mimo povolenou zónu, zaplatíte polovinu své měsíční gáže. Záleží na tom, kdo jste a jaké máte konexe.
Po mnohaletém zmaru jsem velmi skeptický a někdy se vyloženě stydím, že jsem Čech. Svoji velikou lásku, českou zemi, mám stále v srdci, ale docházejí mi síly.
