I (po)slušnost má své hranice.

Moje trpělivost je u konce. Nepochopitelná, zmatečná a škodlivá nařízení lidí kolem Babiše nás dostihly. Jsou to zločinci a historie to jistě potvrdí.  

Rok trvá vláda koronaviru nad světem. Ať už se ten zlořečený virus dostal mezi lidi jakkoliv, je tady, a bude tady. Mimo obrovské škody materiální a duchovní, nám ukázal jednu věc a to, jací lidé opravdu jsou.

Budu psát o české nátuře a o českých lidech. Na jednu stranu neuvěřitelná solidarita a soucit při přírodních katastrofách a při různých charitativních akcích. Všechna čest a poklona zúčastněným. Jsou to lidé v pravém slova smyslu lidští a se srdcem na svém místě.

Potom jsou ale situace odlišné. Současná krize je čítanková. Pochopitelně nemůžeme znát chování lidí při historických epidemiích, ale pravděpodobně je to vždy stejné. Všichni mají strach, ale postupně jim otrne a stávají se vůči nebezpečí imunní. 

Na jaře většina poslušně srazila paty a poslouchala tehdy účinná opatření. Samozřejmě mimo těch, kteří nebudou nikdy žádná nařízení respektovat a demokracii zaměnili za anarchii. Ti jsou vždy a všude a záleží na tom, jak je většinová společnost zpacifikuje. Postupně se ale během trvání vlády viru nejen zvyšovaly počty mrtvých, ale i obnažovala neschopnost a neomalenost vládců. Nedokážu pochopit naši bezbřehou toleranci. Měli jsme je dávno nabrat na vidle a naložit s nimi po právu. 

Budu dál nosit roušky a respirátory, mýt si ruce a nezbytně dezinfikovat. Nebudu se zbytečně sdružovat a navštěvovat riziková místa. K tomu povedu i své blízké. Děláme to již rok, ale výsledek je tristní. A za to mohou oni, vládnoucí škůdci.

Krev zbytečně zemřelých je na jejich rukou.