Zítra jdete na balet aneb Kdo se nezapojí, neodmaturuje!

Je škoda, že nadpis článku nemůže být delší! Stálo by tam ještě: aneb Proč jsem byl v SSM; aneb Jak jsem nesl vlajku v prvomájovém průvodu; aneb Když vás má v hrsti kariéristka....

Psal se rok 1984, sultanát Brunej se stal nezávislou zemí, USA a Vatikán navázaly plnohodnotné diplomatické styky, Konstantin Ustinovič Černěnko nahradil v čele SSSR Jurije Andropova, naší sportovci bojkotovali LOH v Los Angeles, princezně Dianě se narodilo princátko Harry (to je ten voják) a zemřel Michail Šolochov, má pozdější maturitní otázka....

Prezidentem byl Gustáv Husák, předsedou vlády Lubomír Štrougal, zlatým slavíkem Karel Gott, mistrem světa v hokeji nebyl nikdo (byla olympiáda) a já ukončil osmou třídu základní školy... A nastoupil jsem na školu střední...

Přechod z malé školy na malém městě na školu velkou, školu ve velké Ostravě, byl dost drastický... Ještě dnes si pamatuji, jak jako čtrnáctiletý vyjukaný kluk sedím v lavici a čekám na příchod nové třídní učitelky. Přišla a přinesla malý balíček....

„Tady jsem vám něco koupila!“, řekla ta přísně vypadající paní a rozbalila dárek... „Tady máte houbu na umývání tabule a je to ta poslední věc, kterou jsem pro vás udělala!“ A bylo po iluzích...

„Je vás tady hodně, k maturitě vás pustím polovinu!“, pokračovala ta milá paní a já začal přemýšlet o tom, komu jsem ve svém krátkém životě ublížil! „Začneme zítra, o velké přestávce se fotíte na průkazy SSM! Kdo nepůjde, propadne!“ A tak jsem se stal vydíratelným, stal jsem se členem SSM.

„Blíží se První máj, sraz je v Mariánských horách v sedm ráno. Kdo nedorazí, propadne!“ „Ve středu máme akci SSM, jdeme do divadla na Labutí jezero! Ať vám maminky vyžehlí obleky a v sedm večer je sraz před divadlem.... Kdo nepříjde, bude vyloučen ze školy!“ „Zítra přinesete pět kilo starého papíru! Kdo nepřinese, bude potrestán!"

V podobném duchu proběhly celé čtyři roky. Soudružka profesorka (jak se nechávala titulovat) plnila své plány, její třída měla vždy stoprocentní účast na všech akcích, my chodili do divadel a na dálkové tůry, nosili do školy balíky starého papíru, měnili obden nástěnky a báli se...

Kolik já viděl oper, kolikrát jsem o sobotách vylezl na Lysou horu, kolikrát mi soudružka profesorka měřila pravítkem délku vlasů... Ona pískala a my tancovali!

Učila nás maturitní předmět a počínala si přímo mistrovsky... Do hodin nechodila a jen zadávala učivo. „Naučte se stránku 32 až 58, příští týden zkouším!“ Zkoušela v kabinetu, pila při tom kávu a někdy u toho byly její návštěvy... A tak jsem povídal o rozdílech mezi bílou a šedou litinou nejen své vyučující, ale i jejím dětem, sousedům či kamarádům...

Byla to zajímavá průprava do dalšího života. Coby budoucí hutník jsem slyšel vše podstatné, co kdy bylo v oblasti vážné hudby složeno, nachodil jsem asi milion kilometrů v dálkových pochodech a donesl do školy asi tisíc tun svázaného novinového papíru... Pod pohrůžkou propadnutí jsem prošel kurzy společenského tance a chování, mával jsem praporem při prvomájovém průvodu (čtyřikrát) a zajímal se o studium na vysoké vojenské škole... Tam byla taky nějaká kvóta pro soudružku profesorku...

Přesto mě nechala propadnout! Bylo nás prý moc a nikdo by nevěřil, že všichni odmaturují!. Ale ono stačilo se to naučit a.... Odmaturoval jsem i já! Jen nevím, jestli to bylo v jejich plánech.... Já to v plánu (na rozdíl od návštěv divadel a nošení starého papíru) měl! Přeji hezký den!

PS: Zdravím své spolužáky a rád bych se zeptal na jednu drobnost. Čtyři roky jsme šetřili na maturitní večírek, čtyři roky jsme za kdejakou blbost nosili starý papír (který jsme potom nosili do sběrny), čtyři roky jsme sbírali každou korunu... Večírek nebyl! Kde jsou ty prachy? Já vím, už je to promlčeno ;-)