Výlet na Oravu aneb Jak jsem byl za vola....

Nejen jídlem, pitím či sledováním televize živ je člověk... Svět je pestrý a někdy je třeba kouknout i dále než do nejbližšího hypermarketu či do nejbližší hospody...

A na to jsem opravdový kanón! Cestování je pro mne opravdovým smyslem života a kdybych si časem na smrtelném loži nemohl ve své, Alzheimerovou chorobou neporušené, mysli přehrávat své cestovatelské zážitky tak bych snad ani umřít nechtěl... To je ale blbost... Jako by člověk zcestovalý, umřít chtěl...

Nejsem sice žádný Marco Polo a nedošel jsem pěšky z Benátek do Číny, nejsem Emil Holub či David Livingstone a neprošel jsem Afrikou bez ohledu na malárii či riziko kousnutí mouchou tse-tse a následnou spavou nemoc, nedošel jsem jako Robert Falcon Scott na jižní točnu, nebyl jsem ani v Bulharsku a dokonce jsem nebyl ani v Chorvatsku... Ale přesto jsem cestovatel!

Zeměpis byl vždy můj oblíbený předmět a před prudkým zdražením atlasů a map jsem dokonce ony kartografické výtvory sbíral! A díky mapám jsem byl všude!

Ale nemyslete si, že jsem jen seděl doma za pecí a koukal na nádherně zvlněné vrstevnice poslední turistické mapy Beskyd! Díky husté síti železnic v naší republice jsem i něco procestoval! Poznal jsem spoustu různých nádraží či železničních stanic, projel jsem mnoho tunelů, desítky železničních uzlů, poznal jsem nepočítaně nádražních restaurací a potkal stovky průvodčích...

Prostě jsem se stal profesionálním pasažérem Československých (později Českých a Slovenských) drah. A jako profesionál jsem na jednu sobotu naplánoval výlet vlakem...

Přece nebudeme pořád sedět doma a hledět na stále stejná místa! Nevím jak u vás, ale my máme z okna stále stejný výhled... A tak jsem rozhodl: V sobotu pojedeme na Oravský hrad! A abych ukázal své cestovatelské kvality nevezmu sebou jen svou ženu a své dva syny, ale vezmu i rodinu její nejlepší kamarádky! Ať i oni vidí, jak se vyznám!

Bohužel můj kamarád musel onu osudnou sobotu do práce a tak jsem byl na dvě ženské a čtyři děti sám... Ale co, vždyť jsem přece zkušený cestovatel a to by v tom byl čert, abych je po krásně stráveném dni nepřivedl v pořádku domů... Přivedl, ale.... až druhý den!

A přitom ten den začal tak krásně! Bylo nádherné letní ráno a na nádraží nebyly žádné fronty. Zakoupil jsem hromadnou zpáteční jízdenku, koupil jsem si pár lahváčů do vlaku a batoh s řízky jsem svěřil své drahé polovičce... Ve vlaku jsme urvali úplně prázdné kupé a do Kraľovan jsme dojeli bez jakéhokoliv zpoždění. Tam jsme přestoupili na motoráček a v plánovanou hodinu jsme stanuli pod dominantou celé Oravy! Byli jsme pod monumentálním hradem...

Jen jedna věc mi neseděla... Vlak který má pokračovat až do Trstené kousek od Oravské přehrady měl ten den konečnou už v Oravském Podzámku. Prý je tam nějaká výluka a dál už se nedostane... Nu což... Hlavně že nás dovezl tam kam jsme chtěli a při odjezdu nebudeme muset čekat na jeho příjezd, neboť bude z naší zastávky vyjíždět! Prostě nastoupíme a pojedeme. Někdy je i výluka přínosná!

Den proběhl nádherně... Prohlídka hradu byla parádní a průvodkyně byla nádherná. Jen jsem to se svým zájmem o historii hradu asi trochu přehnal a vůbec se nedivím, že vystavenou španělskou botu chtěla předvést na mé noze. Ale když člověk je tvor zvídavý a já jsem toho nejlepším příkladem! A tak jsem se ptal a ptal... Ale to je námět na samostatný článek.

Přiblížila se hodina našeho odjezdu a tak jsme se odebrali blíže ke kolejím. Vlak už na stanici stál, ale ještě stále měl hodinu čas do odjezdu. A tak jsme toho volného času využili. Kluci hledali na přilehlé louce zajímavé kamínky do akvária, holky se bavily o... Vím já o čem se bavily? A já? Já využil zahradní restauraci u nádraží k popíjení jednoho piva za druhým.

Minuta odjezdu se přiblížila, já zaplatil a nahnal jsem svůj doprovod do vláčku. Usadil jsem se k okýnku, abych si té slovenské krajiny co nejvíce užil a čekal jsem na povel výpravčího. Výpravčí zvedl plácačku, zapískal a vlak se rozjel... Bohužel na opačnou stranu než jsem čekal! Výluka zřejmě skončila...

Co na tom, že podle cestovného poriadku žádný vlak v tu dobu na onu stranu jet neměl, když jsem v něm seděl! A tak jsme na nejbližší zastávce (někde v poli) vystoupili a vrátili jsme se zpátky do Oravského Podzámku. Pěšky... Už bylo jisté, že rychlík z Kraľovan do Ostravy nestihneme a já vůbec netušil jak se vlastně dostaneme domů.

A jaké bylo překvapení obsluhy zahradní restaurace u nádraží, když jsem se tam znovu objevil a objednal si další pivo! Vždyť ten blbý Čech už odjel, tak co tu zase chce? Příští vlak jsem si už pohlídal... Hned po nastoupení jsem prošel vagón a zeptal se každého pasažéra, zdali si je jistý tím, kam jede a zdali se nebojí, že ten den někam jednou přijede, ale dvakrát odtamtud odjede.. Nikdo se toho nebál a tak jsem i já, značně uklidněn, dorazil do své cílové stanice.

Tak nevím... Kde se stala chyba? A vůbec, byla to chyba? Vždyť já jim ukázal kus krásné krajiny, kterou by nikdy neviděli, poznali jak vypadá půlnoční nádraží v Kraľovanech a místo sobotního výletu měli výlet celovíkendový! Jen mi nikdo nevěří, že jsem v tom byl vlastně nevinně! A ani po několika letech jsem se ve své rodině nezbavil nálepky toho, kdo neumí cestovat vlakem! Toho, kdo neumí do vlaku ani nastoupit! Přeji hezký večer.

PS. Pro případného hnidopicha: Neber to zase tak vážně, já opravdu nejsem takový vůl, jak o tom píšu....