Všude je plno násilníků aneb Jak jsem se bál, že se mě někdo bojí.

Tak tohle znáte určitě všichni... Dítě vystoupí z tramvaje a s ním vystoupí i úchyl... Ten ono dítě pronásleduje a někde ve stínu...

Brrr... Každý rodič se při té představě hrůzou orosí, každý kriminalista zbystří a každý reportér televize Nova zaplesá... Děti jsou na tyto úchyly připravované, rodiče je před nimi varují a v televizi je učí, co mají při setkání s cizím člověkem dělat!

To je samozřejmě v pořádku, sám jako otec vím, co to je to strach o dítě a taky vím co dělat s případným násilníkem... Jen ty zákony s ním jednají trochu jinak...

Ale... Dítě se musí mít na pozoru před každým cizím člověkem, který se mu připlete do cesty a učí se jak reagovat na případný kontakt s podezřelým člověkem. A podezřelý je každý.... Když už neví kudy kam, tak musí zavolat na pomoc kolemjdoucí dospělé!

A tady to začíná... Vystoupím z tramvaje spolu s hezkou, asi desetiletou dívenkou... Jsme sami a kupodivu máme společnou cestu. Ona zrychlí a čeká, že tomu cizímu pánovi uteče. Cizí pán zpomalí a čeká totéž, ale délka jeho a dívčiných nohou způsobí, že jdou stále stejnou rychlostí..

Dívka si myslí: Teď zatočím mezi ty dva věžáky, snad ten chlap půjde dál rovně!

Já si myslím: Snad to děvče půjde rovně, já zahnu mezi věžáky a bude po strachu!

Dívka si myslí: On zahnul za mnou! Co budu dělat?

Já si myslím: Mám se zastavit? Ona se určitě bojí a to je mi dost nepříjemné! Ale když já tolik spěchám!

Dívka si myslí: On je pořád za mnou! Mám začít křičet? V televizi říkali, že je to nejlepší!

Já si myslím: V televizi včera říkali, že děti mají v takových případech začít křičet! Násilník buď uteče, nebo ho zlikvidují kolemjdoucí policisté! Proboha! Ať nezačne křičet, vždyť máme jen společnou cestu!

Dívka si myslí: Já začnu křičet a on se na mne vrhne! Okolo nikdo není a on toho využije!

Já si myslím: Ona zakřičí a nějaký místní občan mi skočí na záda! Ještě že nejsme v USA, to by mne nějaký místní obyvatel, pokuřující na balkónu (vlastně v USA nepokuřující na balkónu) rovnou zastřelil!

Zpomalím a imituji telefonní hovor.. Děvče přidá do kroku a zakopne...

Dívka si myslí: Teď jsem upadla a ten násilník mě dostal!

Já si myslím: Proboha, snad se jí nic nestalo! Ale co mám dělat? Vždyť ona se bojí a nebojí se strašidel, draka či pětky z matematiky! Ona se bojí mě!

Dívka si myslí: Ta noha bolí...

Já si myslím: Tak nic, přemůžu strach a zeptám se... Snad nezačne křičet! Ale co když začne? Jak to budu lynčujícím obyvatelům zdejšího sídliště vysvětlovat?

Zeptal jsem se... Nebylo to nic vážného a dívka se zvedla. Po tom, co jí ten domnělý násilník podal ruku... Na dalším rozcestí jsme se konečně rozdělili. Jen nevím, kdo z nás měl větší strach! Jestli ona z toho, že já jsem násilník, nebo já z toho, že budu za násilníka označen!

Ono se to totiž může stát každému... Dítě zakřičí a vy budete zlynčováni! Proto, pokud nejste násilník, vyhňete se styku s neznámými dětmi na osamělých místech a pokud nějaké náhodou potkáte, tak okamžitě změňte směr své chůze (vlastně utečte)! Jinak vám hrozí veliký problém...

Dívka, která přede mnou utíkala, se se mnou nakonec rozloučila úsměvem a já byl rád, že nám oběma spadl obrovský kámen se srdce. Ona byla ráda, že nejsem nějaký policií stíhaný pedofil a já byl rád, že si nemyslí, že jsem někdo, kdo vystoupil z tramvaje jen proto, aby ji ublížil... Příští týden se na to místo chystám znovu, snad zase nevystoupím z tramvaje s nějakým děvčetem. Bojím se toho, že by se mě někdo zase bál! Přeji hezkou neděli!

PS: Byl bych velmi nerad, kdyby si někdo myslel, že tímto článkem nějak zlehčuji nebezpečí, které hrozí dětem ze strany různých individuí! Ono je určitě lepší, když dítě upozorní na deset potencionálních úchylů, než když se nechá napadnout jedním opravdovým... Ale ti potencionální násilníci se taky musí nějak bránit! Třeba tím, že půjdou dětem z cesty... A ještě jedna věc: Neberte mne zase tak vážně...