Vojtíškovy špunty aneb Proč ta Katka, tolik houkala?

Tak nám ta zimní olympiáda pomalu končí... Končí ponocování před televizní obrazovkou, začíná sčítání úspěchů a neúspěchů...

Nebudu tady řešit, jak moc ta olympiáda naším sportovcům vyšla či nevyšla, takových rozborů se na nás v následujících dnech sesypou mraky, ale napíši něco o tom, jak pro nás zvládla zprostředkování olympijských soutěží Česká televize.

Vím, že se mnou nebude spousta lidí souhlasit, ale já si myslím, že to zvládla dobře! Můžete si říkat co chcete, ale Česká televize (jako jediná u nás) má ve své sportovní redakci dost opravdových odborníků, kteří by nikdy nedopustili aby tak veliký projekt propadl. Ono zajistit sedmnácti denní přenosy přes půl světa, dodávat k tomu rozhovory se sportovci, obrazové fejetony z místa konání her a vše časově skloubit tak, abychom viděli to nejdůležitější, není jako přenášet zápas fotbalové ligy...

Přesto se najde dost škarohlídů kteří tvrdí, že se to České televizi nepovedlo a kritizují všechno, olympijským studiem počínaje a koncesionářským poplatkem konče. V deníku Sport přirovnávají olympijské studio ke Studiu Kamarád a lidé v různých diskusích, zase kritizují komentátory za malé (velké) prožívání soutěží a neustále (jako na každé větší akci) poukazují na neschopnost spolukomentátorů z řad bývalých sportovců.

Já to tak nevidím... Dokonce jsem si na všechny ty lidičky zvykl a budou mi chybět! Bude mi chybět křik pana Bauera (myslím komentátora) při jízdách Martiny Sáblíkové, zpěv pana Vichnara při oslavě medaile Šárky Záhrobské a dokonce i podivuhodné houkání Kateřiny Neumannové při finiši Lukáše Bauera či lyžařské štafety!

Ale co mi bude chybět nejvíce? Bude to rozzářená tvář Vojtěcha Bernatského! Vojta se totiž (a vím, že nejen pro mne) stal skutečným hrdinou olympiády! Každý večer, úderem osmnácté hodiny, vplul do naších obývacích pokojů (hospod) a svým odzbrojujícím úsměvem prozářil i ten nejtemnější kout naších domácností (lokálů). Laškoval se svými hosty, těšil se z každého sebemenšího úspěchu našich sportovců a nerozhodily jej ani případné neúspěchy. Pravda, při výbuchu našich hokejistů nebyl....

Nezapomenu na to, s jakou neskrývanou radostí přebíral dárek od Květy Jeriové a hlavně na jeho mistrné otevírání a rozlévání sektu po každé české medaili! Jak něžně každou láhev, před jejím otevřením, pohladil! No radost pohledět!

Olympiáda však zatím neskončila a my máme ještě jedno želízko v ohni (vlastně ve sněhu)! Zítra jede Lukáš Bauer lyžařský maraton, 50 kiláků klasickým způsobem. A tak si ještě něco užijeme! Držím palce, ať si může Katka ještě jednou zahoukat a Vojta ještě jednou bouchnout šampusem.... To bude znamenat, že Česká republika získala sedmou, rekordní medaili! Byl by to hezký konec olympiády. Přeji hezký den!