Viděl jsem už hodně aneb Jak jsem potkal ultratelefonistu

Je teprve druhý den nového roku a já už našel tu odvahu, abych opustil bezpečí svého bytu a vyrazil do ulic.. Co se tam asi skrývá?

No mohu napsat, že se zase tolik nezměnilo, jen to pivo u Maxe v Porubě je o korunu dražší. Ale pal to čert, mohlo to být i horší... Ulice jsou uklizené (až na tu kousek od našeho domu, ve které stále ještě leží papírová bazuka, jejíž pomocí někdo slavil příchod toho kulatého roku), autobusy jezdí podle jízdního řádu a řidiči trpělivě vysvětlují pasažérům, že oni nezdražili jen se zvedla daň, v obchodech nic není (všechno zboží se v minulých dnech přemístilo do naších šatníků, botníků a ledniček) a sníh je pořád bílý, bez ohledu na předvolební preference a Novoroční promluvu pana Prezidenta...

A tak jsem zjistil, že můj strach byl poněkud zbytečný a mohu jej klidně považovat za iracionální projev své přirozené zbabělosti a zítra mohu do ulic vyrazit znova... Třeba zase potkám někoho zajímavého!

Dneska jsem jednoho zajímavého člověka potkal. Byl to ultratelefonista! Jistě znáte ty chronické telefonisty, kteří svůj přístroj využívají vždy, všude a v jakýchkoliv situacích. Vidět v tramvaji, v autobuse, na zastávce, na koupališti, na kluzišti, na sjezdovce, v čekárně ortopéda, gynekologa, psychiatra (tam jejich nejvíc), stomatologa či otorinolaryngologa člověka s mobilem nalepeným k ušnímu boltci není vůbec neobvyklé. Ruku na srdce, patříme k nim všichni, ale v poslední době se ujal nový fenomén. VOLNÁ RUKA!

Telefonisté už nezatěžují pokožku svého boltce odíráním o tělo telefonu, ale za pomocí speciálního zařízení hovoří zcela přirozeně. V dobách, kdy to moc lidí neznalo, byl takovýto zcela přirozený hovor telefonujícího pokládán za něco zcela nepřirozeného a ještě dnes se najdou chvíle, kdy tento hovoruchtivý občan vypadá na veřejnosti jako vůl... (proboha pardon)

Ale technika a pokrok si žádá své a dnes už skoro všichni víme, že muž stojící ve frontě před námi nemluví sám se sebou, ale vyřizuje důležitý hovor s tchyní, kterou na dovolené (kterou ji zaplatil) nesmetla vlna tsunami a která by chtěla zaplatit ještě týden navíc... To se dají pochopit i ty nadávky, které dotyčný kolem sebe šíří a i prodavačka pochopí, že to o slepicích a hovězím mase není pro ní, zvláště když je to fronta v zelenině...

Ale dnes jsem potkal něco nového, odbornou literaturou dosud nepopsané! Bylo to na záchodě jedné naší restaurace.... Vím, řeknete si, že jste už na záchodech různých restaurací potkali mraky telefonistů, ale takového určitě ne! On totiž nepoužil klasický způsob telefonátu ani ten Hands Free, ale použil ten hlasitý odposlech...

A tak stál opřen o radiátor místnosti, jejímž hlavním nábytkem jsou pisoáry, v ruce držel mobil a hovořil.. Mobil držel v ruce, ale nikoliv u ucha, neboť hlasitý odposlech umožňuje opravdu přirozený hovor... Bez škodlivých vln směřujících do mozkové kůry.

Stál u radiátoru a hovořil. Z reproduktorů se ozývala snad celá jeho rodina, dětmi počínaje, babičkou pokračuje a porodníkem manželky konče. A okolo chodili čůráníchtiví hosté hospody a při svém ulevování poslouchali zprávy o rodinných trablech ultratelefonisty...

A tak mohu konečně napsat: Všechno jsem sice neviděl, ale po dnešku jsem už viděl skoro všechno! A vám přeji hezký den a hlavně krásný Nový rok 2010!