Jeden maník z Lesné

Aááá vidím, že jsi přežil vánoční a novoroční útrapy bez úhony a zase píšeš! Výborně, hned jsi mi spravil náladu.

Jezdím z Brna-Lesné šalinou do města. Docela často tam potkávám týpka v obleku, co pořád vede hovory. Když jsem ho viděl poprvé, tak mi sice trošku vadilo, že mluví normální hlasitostí a jeho telefonáty musí poslouchat všichni kolem. Ale mluvil s někým z akademické půdy, rozhovor byl na velmi slušné úrovni a dohadovali se asi o nějakém důležitém tématu. Nejspíš nějaký profesor z některé z brněnských vysokých škol, myslel jsem si. Ten chlap mluvil celou dobu, tedy asi 20minut, co jsem v té šalině seděl.Když jsem ho potkal podruhé, potřetí, po čtvrté... pořád mluvil. Hovor byl samé: "ale pane kolego. Tak jsem to vůbec nemyslel. Zaměřte se prosím na podstatu problému"... a tak to šlo stále dál a dál. Všichni kolem se uculovali, protože pána už znali. A pak jsem to pochopil i já. On neměl žádný mobil, nemluvil do žádného handsfree. Byl schizofrenik, ale trpělo tím hlavně okolí.

samomluva...

Kamarádka takhle jela tramvají a poslouchala z mobilu na sluchátkách hudbu. Zavolala jí její matka, a protože by musela složitě lovit mobil z vnitřní kapsy zapnuté bundy a vyrvávat z něj sluchátka, přijala hovor přes ta sluchátka.

Jak si tak povídala s mamkou, pozorovala ji nějaká paní z protější řady sedadel. Najednou se ta paní zvedla, přišla k ní a řach! Jednu jí vrazila. Dodala k tomu, že samomluva se dá léčit na psychiatrii.

Když jí kamarádka vysvětlovala, že teďka se dá telefonovat i přes sluchátka a že ona právě telefonuje, dostalo se jí odpovědi, že tohle může vykládat těm mladejm, ale ne takový zkušený osobě jako byla ona dáma s ráznou pravicí...

něco horšího

Viděl jsem něco horšího. Byl jsem u zákazníka, mimochodem těžkého ajťáka, nastavit věc kterou by si s trochou inteligence zvládl nastavit sám,popřípadě bych mu to s trochou odhodlanosti vysvětlil po telefonu. Ale on chtěl abych přijel. Tedy tak. Když jsem toho člověka uviděl tak jsem myslel že umřu. Byl to telefonista s BT sluchatkem v uchu. Telefonoval pořád ale nepoužíval ono sluchátko. Prostě k druhému uchu přiložil telefon... Pochopil jsem že sluchátko mu dodávalo důležitosti ve chvíli kdy zrovna netelefonoval. A nebyla to poslední char. vada. Když jsem se usadil k jeho PC a dotkl jsem se klávesnice, tak jsem se k ní přilepil nějakým hnusem... Byla zadělaná že to svět neviděl. Hnus. Vydržím hodně ale málem jsem šavlil... Když jsem dokončil svoji práci a vypsal protokol o provedeném díle tak jsem chtěl od pána razítko.

Re: něco horšího

Ale nemohl jsem ho sehnat.(prostě se najednou vytratil) Na konec jsem

se od jedné paní dozvěděl že tou dobou bývá PRAVIDELNĚ na obědě. Tedy

jsem mu volal ale telefon NEZVEDAL!!! To už jsem neunesl, připsal jsem

na protokol pár tisícikorun a nechal si to potvrdit od sekretářky...

Předpokládám že příště už si nechá poradit po telefonu.

.

Na můj vkus čůráš nějak moc dlouho...

Re: Na můj vkus čůráš nějak moc dlouho...

prostata ?