Už od rána se mi nějak opožďují sluneční hodiny. Co s tím?

Neznám totiž hodináře, který by vzal nějaké to kolečko a posunul sluníčko tak, aby svítilo podle toho letního času. I když takový Archimédes, dát mu pevný bod ve vesmíru...

Už za dva měsíce se konečně staneme civilizovanou společností a díky zákazu kouření v restauracích se nalejvárny páté a vyšší cenové skupiny zaplní rodinami s malými dětmi a těm robátkům už nebudou pleny smrdět kouřem. Bude to událost, která už delší dobu rozděluje tu naši (za dva měsíce civilizovanou) společnost, ale na to rozdělování jsme si už tak nějak zvykli.

A tak už nám ani nepřijde to, že jednu rozdělující událost právě prožíváme. Událost, která se nám tak nějak periodicky vrací každý rok. Už jsme totiž zase posunuli velkou ručičku hodin k času, který nesouhlasí s tím pravým, slunečním časem. A pár měsíců si počkáme na to, až se zase vrátíme k tomu času pravému.

Přechod na letní čas vnímá každý z nás úplně jinak. Někdo si toho ani nevšimne, někdo se s tím vyrovná velmi rychle a někomu prostě vadí. Ono asi záleží i na tom, jak má kdo rozvržený den a hlavně na tom, kdy vlastně musí ráno vstávat.

Mnoho zastánců letního času se ohání tím, že jsou rádi za tu hodinu času navíc. Ale jelikož je čas veličinou relativní, tak je relativní i ta hodina navíc. Ten den totiž stále trvá těch čtyřiadvacet hodin, jen je večer déle světlo. Ale ta hodina času navíc, je vykoupená hodinou o kterou se musí dříve vstávat.

A v tom je to jádro pudla. On je totiž velký rozdíl mezi dělníkem, který vstává třeba ve čtyři hodiny ráno a (například) úředníkem, který jde do práce třeba na devátou hodinu ranní. Ten první vstává, po přechodu na letní čas, už ve tři a ten druhý třeba v sedm.

Samozřejmě, že ten první skončí o dost dříve než ten druhý a proto by měl mít (díky letnímu času) svůj den daleko delší. Ale kupodivu nemá. Už jen proto, že druhý den ráno musí zase vstávat „do noci…“

Já se přiznám k tomu, že přechod na letní čas není zrovna můj šálek kávy. A to vlastně skoro celý život pracuji v nepřetržitém provozu a „do noci“ vstávám jen občas. Jen si prostě myslím to, že posouvat hodiny kvůli něčemu, čemu už vlastně nikdo nevěří, je blbost. Nějaká úspora energie, tím že budeme vstávat o hodinu dříve, je nesmysl.

Ale určitě nejsem nějaký militantní odpůrce letního času. Tím myslím to, že pokud se bude konat nějaká masová demonstrace za jeho zrušení, tak mne neuvidíte v prvních řadách demonstrantů, ale budu někde vzadu. Rád si poslechnu názory pro a proti i když vím, že se nic nového nedozvím. Už jen proto, že to prostě někomu vyhovuje a někomu ne. A na tom se nic nezmění.

Já vlastně proti tomu letnímu času nic nemám, kdyby byl opravdu LETNÍ. Kdyby netrval více než půl roku, protože léto zatím taky tak dlouhé není. Proč začíná už v březnu? Komu pomůže to, že dneska díky letnímu času zapadne slunce přibližně ve čtvrt na osm večer a ne o hodinu dříve? A kdo je nadšený z toho, že naše životodárná hvězda vykoukne nad východní obzor ve tři čtvrtě na sedm a ne už před šestou?

A úplně stejné to bude i na konci října. Tady se o nějakém delším dnu, kdy můžeme déle chodit po procházkách, déle hrát nohejbal na hřišti, grilovat či sedět na hospodských zahrádkách nedá mluvit. Prostě jen budeme dříve vstávat. Takže bych byl pro nějaký kompromis.

Ať je letní čas, když už musí být, opravdu v létě. Třeba od konce května do konce srpna. Nebo září, ať houbaři nebloudí po práci v potemnělém lese. V té době budou lidé, nucení pracovními povinnostmi, vstávat i přes letní čas za světla a ráno bude možná i docela teplo. Večer bude světlo opravdu hodně dlouho a kdo bude chtít, tak si to užije na hřišti, v parku, na zahradě anebo i v té hospůdce. Myslím si, že by se procento odpůrců letního času dost zmenšilo.

Ale vím, že tohle je asi neuskutečnitelné. Máme už zaběhnuté to, že každou poslední březnovou neděli zkrátíme o jednu hodinu a pak budeme pár týdnů čekat na to, až se sluníčko objeví nad východním horizontem před tím, než nás budík vyžene do práce. Ale my si už přece zvykli. My si zvykli už na ledacos…

Děkuji všem, kdo můj blábol přečetl až do konce a přeji vám krásný zbytek zkrácené neděle.  A pokud možno, nerozbíjejte zítra ráno svůj budík. On za to nemůže.