Peloton namakaných cyklistů přejel Pyreneje, projíždí Alpy, baví miliony fanoušků po celém světě a v neděli dorazí do Paříže. A vypadá to, že do Paříže dorazí i Roman Kreuziger... Jenže tentokrát to asi nebude žádná sláva.
Co se dá dělat... Roman je vrcholový sportovec, je (ať si říká kdo chce, co chce) nejlepší český cyklista a jako takový, má nárok na nějaký ten výpadek... Vlastně... I kdyby byl nejhorší český cyklista, tak na ten výpadek bude mít nárok! Ale to se nestane, nejhorší cyklista jsem totiž já.
Prostě se to stává, někdy to jde a někdy holt ne. A při takových závodech (jako je Tour) se to stává častěji... Prostě odjel hodně solidně Giro, na Tour nastoupil jen jako domestik Alexandra Vinokurova a v okamžiku, kdy mohl převzít roli lídra už měl (díky smolným pádům) tak velkou ztrátu, že na nějaké slušné celkové umístění nebyla žádná naděje. Chtěl to zkusit alespoň s nějakým etapovým vavřínem, ale ani to nevyšlo. Zranění ruky, únava z italského třítýdenního klání a neochota týmových kolegů to zkrátka nedovolily.
Proto to vypadá, že se vlastně jen veze. Do cíle dojíždí s obrovskou ztrátou na vítěze etapy a jeho ztráta na žlutý trikot, se už počítá v hodinách. Tento ročník Tour si asi za rámeček nedá...
Ale někoho tento „neúspěch“ českého cyklisty přece jen potěšil! České netové diskutéry... Roman Kreuziger se stal nejkritizovanějším člověkem českého internetu! Kam se na něj hrabe Miroslav Kalousek, Petr Nečas, Bohuslav Sobotka, Jiří Paroubek či Iveta Bartošová! Stal se hlavním českým looserem...
Ale proč? Proč se do něj naváží tolik lidí, které by v první polovině pyrenejského kopce předjel i příští ročník Tour? Protože si dovolil nevídané! Mluvil otevřeně o svých ambicích a to se tady nenosí... Řekl, že se pokusí vyhrát etapu a nějak to nevyšlo. K tomu se připojilo nenaplněné očekávání, které v nás už několik let živí naše média a máme na koho nadávat...
Takže milí sportovci: Nikdy neplánujte vítězství, protože se vám to může zle vymstít! Něco se vám nepovede a budete za blbce! Tady se totiž lidé, při jakékoliv zmínce o něčích ambicích, hrozně rozčilují a když se to nepovede, tak to dávají hlasitě najevo! Čím to asi bude?
Smějeme se, když přijede nějaký albánský fotbalový klub a jeho trenér prohlásí, že přijeli vyhrát! Bouříme se, když to řekne trenér klubu anglického a v žádném případě nesneseme, když to řekne trenér nějakého našeho klubu! Proto nikdy nikam nejezdíme vyhrát, ale jezdíme si pro přijatelný výsledek...
Ale nikdy není tak zle, jak to vypadá... Kdyby Roman Kreuziger řekl, že vyhraje etapu a opravdu ji vyhrál, tak se o ničem jiném nemluví! Jenže to zatím nevyšlo a tak se jen nadává.
Mimochodem... Kdy řekli naší hokejisté, že jedou vyhrát mistrovství světa? To bychom se smáli, až by jsme se za klávesnici popadali! (nebo „bychom“ se za klávesnici popadali?) A kdyby nevyhráli? Však víte.... Přeji hezký večer a Romanovi hodně úspěchů v tomto nepředstavitelně náročném sportu.
PS. Já vím, nepsal jsem o dopingu... Tak o něm můžete psát v diskusi.
