Obří A380 přistál v Praze a přišlo se na to podívat mnoho lidí

A já se jim vůbec nedivím. Vidět tak obrovskou hromadu železa a mnoha dalších kovů či jiných hmot přistávat, opravdu stojí za to...

Přiznávám, že na tom taky ulítávám už od mládí. A nejen na letadlech, ale na všem co létá. Možná je to tím, že tento druh pohybu je mi (coby příslušníku druhu Homo sapiens sapiens) zapovězen. Pohled na letadla, vrtulníky, balóny či vzducholodě mne vždy fascinoval. Jen mne mrzí, že těch vzducholodí už moc nevidíme...

Naštěstí však v poslední době probíhá renesance balónového létání a tak je stále na co koukat. Jako kluk jsem totiž balóny znal jen z verneovek a nevím co bych tehdy dal za to, abych nějaký viděl, neřkuli se v jeho koši proletěl. Do stařičkého atlasu jsem fixem vyznačoval letové trasy, které jednou podniknu svým vlastním balónem, nebo třeba strojem se kterým se po světě (vlastně nad světem) potuloval Robur dobyvatel.

Letové trasy už sice do atlasů nemaluji, ale vše létající mne bere dodnes. I když tomu vlastně vůbec nerozumím. Chápu sice proč balón či vzducholoď vzlétne, trochu chápu i princip vrtulníku, ale letadlo? Přečetl jsem sice hodně chytrých pojednání o principu létadel (to dlouhé „É“ je tam schválně) těžších vzduchu, mockrát jsem o tomto problému diskutoval s přáteli, ale stále mi to hlava nebere. Jak je možné, že se to vznese? A že se to udrží ve vzduchu?

Nemyslete si, že jsem nějaký nedouk který neví nic o fyzice (Schrödingerova kočka je můj oblíbený pokus a mít k dispozici dostatek nestabilních atomů, tak jej opakuji několikrát denně), ale i když o problému hodně čtete nemusí to znamenat, že jej bez problému pochopíte. A ve fyzice je dost problémů, které můžete mít nastudované, můžete o nich vědět „všechno“ a přesto je nechápete.

A tato (v dobrém smyslu toho slova) nechápavost se projeví právě při takových příležitostech, jako je třeba to přistání obřího Airbusu. Ale v tu chvíli to každý musí hodit za hlavu a jen sledovat to úžasné divadlo. Něco, co by podle zdravého rozumu nemělo ani popojíždět, prostě přiletí a dosedne na ranvej... (Vím, že se píše runway, ale prý je správné i slovo ranvej)

Možná to někomu přijde divné a třeba i směšné, možná to někdo vidí denně a proto mou leteckou úchylku nemůže pochopit, ale já se za to nestydím. A přistání takového stroje, jakým je A380 pro mne bude vždy svátkem. I když u nás v Ostravě tak často nepřistává. Vlastně vůbec nepřistává, ale naštěstí zde máme v září „Dny NATO“ a takový bombardér B-52, AN-124 Ruslan či AN-225 Mrija taky stojí za to...

Dnes jsem samozřejmě na pražském letišti nebyl, protože to mám celkem od ruky, ale chápu těch několik stovek čumilů, kteří si to nenechali ujít. A docela jim závidím. Přeji hezký páteční večer.