Jak se asi zachová civilizace, když
jí během okamžiku seberou vlastní civilizovanost? Na to by vám
mohla odpovědět kniha Johna Wyndhama: Den Trifidů!
Myslím si, že je zbytečné popisovat děj úžasného postkatastofického románu britského spisovatele Johna Wyndhama, který vyšel už v roce 1954, protože je natolik známý, že bych nosil dříví do lesa (případně vodu do Vltavy či sovy do Athén)... Jen se chci zeptat, opravdu by vše probíhalo tak, jak to John Wydham popsal? Já si myslím, že ano....
Lidstvo, zřejmě vlastním přičiněním ze dne na den osleplo... Konec světa (konec světa pro lidi, ne pro přírodu) tak nenastal v jednom okamžiku, jako to v době vydání Dne trifidů předpovídali jiní spisovatelé v románech o jaderných apokalypsách či dopadech meteoritů, ale začal velmi plíživě. Vždyť samotný začátek tohoto konce, skoro všichni přežili.....
Ale jak přežili? Jeden člověk zbavený toho nejdůležitějšího smyslu, jakým zrak je, může přežít s pomocí druhých, ale pokud oslepnou všichni? Jednoho rána se vzbudí do naprosté tmy, všude panuje zmatek a přesto, že je třeba velmi bohatý nemá na to, aby se uživil... Do ledničky sice možná trefí, ale potraviny se rychle kazí, neboť i zaměstnanci ČEZu houby vidí a tak se nedostává elektrické energie! Musí tedy vyjít do ulic...
Tam už panuje anarchie, slepí spoluobčané bloudí ulicemi, bankéři se přetahují s bezdomovci o plechovku s krémem na boty v domnění, že se jedná o něco k jídlu a do toho všeho ještě zkolabovala hromadná doprava... A teď si představte, že se v tom zmatku objeví někdo, kdo vidí!
Ano, najde se pár jedinců, kteří zázrakem o zrak nepřišli a ti mají před sebou těžké dilema... Mají pomáhat slepcům ve vyhledávání potravin? Vždyť je tady plno obchodů a skladů, které překypují zbožím, stačí jen natáhnout ruku! Ale co potom, potraviny jednou dojdou a mají se jen nečinně dívat na to, jak jejich chráněnci umírají hladem? Co by jste dělali vy?
Bylo by to asi těžké rozhodování, že? A teď jsme jen u potravin, ale kde jsou léky a kde ti kteří o jejich použití budou rozhodovat? Bez lékařů v tomto světě velmi brzy vypuknou epidemie, proti kterým jsou všechny středověké morové rány jen jako sezónní rýma....
John Wyndham tento svět vykreslil dokonale, ukázal na všechny možné vlastnosti lidstva jako celku i na ty které má člověk jako jednotlivec. Jeden z hrdinů, jakýsi Coker který se před osudným úterým živil jako nájemný řečník na politických shromážděních (takové povolání nám tady chybí), v románu pronesl několik tak moudrých vět, které jako by byly přímo připraveny k tesání do mramoru. Wyndham mu totiž do úst vložil tak přesný popis současné společnosti a jejich největších slabin, že by se podle toho dala napsat i diplomová práce na nějaké filozofické fakultě... (možná ji časem napíšu...)
A co se týká těch Trifidů? Že nevíte, co to je Trifid? Jednoduchá pomoc! Přečtěte si ten fantastický román a pokud ho budete číst v dobrém rozpoložení, tak se polekáte i rašícího tulipánu! Přeji hezký den.
