Jsem tvůj šéf, padni na kolena plebejče!

„Můj šéf je blb!“ ulevila si na jedné internetové diskusi má známá a vypila virtuálního panáka velmi silné lihoviny. „Je to třicetiletý cucák, co pořádně v životě nepracoval a má mi velet!“

Připomíná vám to něco? Máte taky podobnou zkušenost? Myslím, že lidí s podobnou zkušeností je hodně. Někteří svému novému šéfovi křivdí a v hlavní roli je jejich uražená ješitnost, nebo jen nekritický pohled na svou osobu, ale v mnoha případech jsou takové stížnosti oprávněné. Vždyť kdo jsou ti novodobí vedoucí, manažeři, viceprezidenti či prezidenti různých pracovních skupin, dílen, podniků či nadnárodních korporací? To jsou přece taky jenom lidé! A lidé mají taky své chyby. Jen ten člověk na vedoucím místě by se měl chyb pokud možno vyvarovat.

Nebudu rozebírat vrcholové manažery, tak často jsem s nimi nepřišel do styku a jejich práce je natolik specifická, že si musejí od podřízených držet dostatečný odstup. To je v absolutním pořádku. Ale něco jiného jsou ti šéfové z nižších sfér! Na tyto posty se může dostat i člověk, který sice firmě nepřinese kýžený užitek, ale jen se nějak zalíbil vrcholovému managementu. Takový člověk může ve firmě napáchat škody větší, než napáchá globální ekonomická krize. Při nástupu do funkce se o něm řekne: „Nové koště dobře mete", ale již brzy se pozná, že špatné koště mete špatně i když je nové.

Vrátím se zpět k povzdechu mé známé: „Možná bych to zkousla, nakonec, uvidím ho jen jednou týdně na poradě. Omyl, panáček povede ranní brífingy a tudíž bude důležitý, jak papír od sekaný.
Doteď dělal nějakýho véédoucího na Hyperinzerci nebo co. I to bych možná zkousla. Podotýkám možná. Ovšem dnes jsem od něj dostala email, první email v jeho kariéře, kde by se tedy, rádoby pan vedoucí měl předvést. Email byla věta rozvitá, ve které byly tři hrubky, z toho ve slově ranní porada jedno n. Tato hrubka excelovala i v předmětu emailu: -RANÍ PORDA- takhle to tam opravdu bylo. A tohle já mám poslouchat a brát si k srdci jeho, rádoby zkušenosti a rady?"

Nechci komentovat tento příklad, nevidím do vztahů v této firmě, ale donutilo mne to k zamyšlení. Vždyť i já jsem se setkal s různými nedouky, kteří dostali nějakou funkci a to z nich udělalo polobohy. Ke svým kolegům, kteří jim byli jen trochu podřízení se chovali jako ke svým otrokům a svou vlastní blbost povýšili na nejvyšší ctnost. Jakékoli námitky přecházeli povýšeným úsměvem a těšili se, až někde na poradě vedení řeknou, jak jim chtěl ten plebejec radit. „Představte si to, ten otrok chtěl radit mi, svému nadřízenému!"

Chtěl bych napsat nějaký závěr, ale nějak to nejde. Šéfové se nekontrolovatelně množí a přímou úměrou se množí i ti špatní šéfové. Ti kteří vidí přednost ve zlaté sponce na kravatě, v luxusním autě, v účasti na obědě pořádaném majitelem firmy a v přehlížení, neřkuli zesměšňování podřízených. Ale takoví tu ekonomiku nezvednou a svým chlebodárcům způsobí takové ztráty, že je bude nějaký schopnější šéf dlouho napravovat. Přeji hezký večer.

PS. Omlouvám se M. za doslovnou citaci jejich slov. Snad z toho nebude mít žádné problémy.