Jak jsem dostal po tlamě aneb Jsou věci, které nevysvětlíš...
Bylo krátce po listopadovém přechodu z centrálně plánovaného hospodářství k tomu hospodářství plánovanému soukromými subjekty, bylo krátce po prozření některých lampasáků z komunistické euforie, živené politickým školením mužstva, bylo krátce po přechodu plukovního politruka k veliteli protivzdušné obrany a krátce před mou první dovolenkou...
Psal se prosinec 1989... Já už sloužil vlasti osmým měsícem, sledoval jsem důstojníka, který si nesl pod paží vinylovou desku s písničkami Karla Kryla (tentýž důstojník mi pár týdnů před tím zabavil sešit s Krylovými texty a vyhrožoval vojenským prokurátorem), sundával jsem ze zdí na politickovýchovné světnici (PVS) portréty pánů Jakeše, Husáka, Marxe a Žižky (člověk nikdy neví) a těšil se na první návštěvu domova...
Datum bylo dáno, domů se podívám týden po Novém roce, týden po začátku toho roku ve kterém Saddám napadne Kuvajt, českoslovenští voliči půjdou v neuvěřitelném počtu k volbám, rychlovlak TGV vytvoří světový rychlostní rekord na trati mezi Paříží a Tours a Saská Kamenice se vzdá názvu Karl-Marx Stadt a stane se opět Chemnitzem... Bylo dáno, že po necelých deseti měsících, bude svobodníku Nitkovi dovoleno navštívit domov...
Ale ten domov se mi přiblížil už v tom prosinci. Velení mého (no můj nebyl, co bych s ním taky dělal) tankového pluku se rozhodlo, že nové tanky z benešovských kasáren převezmu (mimo dalších, daleko větších odborníků) i já... Takže mne čekal týden v benešovských kasárnách.
A to bylo něco pro mne! Konečně vypadnu z té holýšovské pakárny, celý týden budu koukat na tank a uvažovat proč ho máme převzít či nepřevzít a... A moje babička se nedávno do Benešova přestěhovala, tak ji pošlu telegram a určitě mi přinese nějaký proviant Vždyť já už tak dlouho trpím hladem! A možná dostanu i nějakou tu korunu!
Do Benešova jsme dorazili někdy kolem oběda a velice rychle jsem vystřízlivěl. Tam se stále odehrávala ta nepředstavitelná gumová pakárna a kontrola hned po příjezdu, byla opravdu děsná. Nějaký sněžný major nám hned po příjezdu zkontroloval jak máme uvázány "kanady", jestli máme dobře přišité knoflíky u saka a jestli jsme řádně oholeni. Voják má být správně oholen, nebo ne?
Babička se ozvala, přinesla mi na bránu balík s proviantem a pozvala mě na nedělní oběd. A kupodivu jsem na tu neděli dostal vycházku... Kromě babičky mne na bráně čekal i důstojník se žlutými provázky a s pravítkem, kterým mi měřil délku vlasů. Po krátkém měření a ještě kratším stříhání, jsem se na to nedělní pečenou husu dostal.
Po opravdovém dlabanci, o kterém jsem mohl ve vojenské kuchyni jen snít, jsem se vydal do benešovských hospod... A tam jsem potkal několik spolubojovníků, kteří neměli to štěstí a jelikož byli benešovské babičky prostí, nedostali vycházku a tak utekli.. A bylo jich více a někteří byli opravdu hodně veselí! A dopadlo to, jak to dopadlo...
Asi tři kluci se poněkud poškorpili s novodobými policajty (nebo to byli ještě příslušníci?) a trochu se pobili... A oni strážci zákona si to nenechali pro sebe a šli žalovat do kasáren. Ten tajtrlík se šňůrami se rozhodl, že to vyšetří a chtěl vidět všechny, kdo měli vycházku. A já se trochu ozval, vždyť já měl vycházku a tu potyčku vyvolali kluci, co byli venku načerno!
A tak jsem to řekl... A to bylo to poslední, co jsem ten večer řekl... Jen jsem viděl nataženou ruku jednoho vychodňárského inteligenta a potom už jen svou nulku na parketách... A že té krve vyteklo, nikdy jsem netušil, že se jí v nose tolik skrývá! A potom to šlo ráz na ráz... Nástup pluku, prohlídka vojáků, Nitkův rozbitý čenich, jediná pryčna v posádkové věznici pro sedm zadržených, zabavené tkaničky a... Všichni byli v pohodě, jen já jsem se do konce vojny nezbavil nálepky debila, který se bije s policajtama..
Pozor, nebylo to mezi ostatními vojáky, ale do konce vojny mne tak viděl jediný důstojník, kterého jsem si vážil a kterému jsem to nikdy nevysvětlil... (nevím, nebylo kdy?). On měl průšvih a spojil si ho s tím blbem, kterému podepsal vycházku... Vždyť ho viděl, měl rozbitou hubu!
Tak nevím, měl jsem to panu nadporučíkovi vysvětlit, nebo jsem měl držet tu svou rozbitou hubu a koukat, jak mě všichni vidí? A vůbec, proč mi to dnes tak vadí a proč ještě dnes chci to, aby se nadporučík Hedeja dozvěděl, že za jeho průšvih v Benešově opravdu nemůžu. Že mi ta krev vytekla až v době, kdy postižení policajti už dávno ochutnávali novinku, jakou byl v té době třeba hamburger...
A vůbec.... Přeji hezký den!
PS. Další články z vojny najdete zde.
Pavel Nitka
Co dělám, když se chci opravdu pobavit aneb Ať žijí diskuse!
Myslím tím internetové diskuse, ale pro opravdové pobavení mi slouží jen jedna. Diskuse na Novinkách.cz, v sekci "Věda a školy."
Pavel Nitka
Jaký titul asi dává Vysoká škola života?
Jaké předměty se tam asi vyučují? Za co se dávají jen zápočty a kdy budete muset ke zkoušce? A jací tam budou asi zkoušející?
Pavel Nitka
Co je psáno, to je dáno aneb Nálepky se nezbavíš....
A ještě jednou aneb... Vše, co kdy řekneš či uděláš, může být dříve či později nějakým chytrákem použito proti tobě. A že takových chytráků je. Moderní média jimi překypují...
Pavel Nitka
Já bych všechny ty ipsylóny zrušil
Vždyť k čemu to vlastně je? Podle mne jen k tomu, aby sy mohli učitelky češtiny léčit svůj mindrák na svích žácích, kteří už to po škole stejně nebudou potřebovat...
Pavel Nitka
Zastávková story aneb Jak jsem potkal teenagerky
Prázdniny jsou v plném proudu a tak není divu, že člověk občas narazí na nějaké to dítě. Jsou vlastně všude a tak není divu, že i já dvě potkal..
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
D35 u Litovle zablokovala nehoda, ze zdemolovaného vozu se vysypal náklad
Cestu po dálnici D35 ve směru z Olomouce na Mohelnici zkomplikovala dopoledne nehoda nákladního...
Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico
Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...
SPOLU vsadilo na antikampaň. Paroduje heslo ANO a spojuje hnutí s Ruskem
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
KOMENTÁŘ: EU byla naše výhra a šťastné rozhodnutí, byť přinesla i chyby
Česká republika i Evropská unie stály před dvaceti lety před velkým rozhodnutím. Pro obě strany to...
Prodej pozemku na stavbu rodinného dom, 2057 m2, Kleneč u Roudnice nad Labem
Kleneč, okres Litoměřice
2 780 000 Kč
- Počet článků 685
- Celková karma 13,62
- Průměrná čtenost 1629x
Nezávisle závislý nádeník, píšící jen tak pro potěšení.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Zdeněk Volný - Oko chiméry
- Zdeněk Volný - Dračí dny
- Zdeněk Volný - Vesmír je lotosový květ
- Jules Verne - Všechno
- Bernard Werber - Tanatonauti Cestovatelé za hranici smrti
- Bernard Werber - Říše andělů