- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Bylo krátce po listopadovém přechodu z centrálně plánovaného hospodářství k tomu hospodářství plánovanému soukromými subjekty, bylo krátce po prozření některých lampasáků z komunistické euforie, živené politickým školením mužstva, bylo krátce po přechodu plukovního politruka k veliteli protivzdušné obrany a krátce před mou první dovolenkou...
Psal se prosinec 1989... Já už sloužil vlasti osmým měsícem, sledoval jsem důstojníka, který si nesl pod paží vinylovou desku s písničkami Karla Kryla (tentýž důstojník mi pár týdnů před tím zabavil sešit s Krylovými texty a vyhrožoval vojenským prokurátorem), sundával jsem ze zdí na politickovýchovné světnici (PVS) portréty pánů Jakeše, Husáka, Marxe a Žižky (člověk nikdy neví) a těšil se na první návštěvu domova...
Datum bylo dáno, domů se podívám týden po Novém roce, týden po začátku toho roku ve kterém Saddám napadne Kuvajt, českoslovenští voliči půjdou v neuvěřitelném počtu k volbám, rychlovlak TGV vytvoří světový rychlostní rekord na trati mezi Paříží a Tours a Saská Kamenice se vzdá názvu Karl-Marx Stadt a stane se opět Chemnitzem... Bylo dáno, že po necelých deseti měsících, bude svobodníku Nitkovi dovoleno navštívit domov...
Ale ten domov se mi přiblížil už v tom prosinci. Velení mého (no můj nebyl, co bych s ním taky dělal) tankového pluku se rozhodlo, že nové tanky z benešovských kasáren převezmu (mimo dalších, daleko větších odborníků) i já... Takže mne čekal týden v benešovských kasárnách.
A to bylo něco pro mne! Konečně vypadnu z té holýšovské pakárny, celý týden budu koukat na tank a uvažovat proč ho máme převzít či nepřevzít a... A moje babička se nedávno do Benešova přestěhovala, tak ji pošlu telegram a určitě mi přinese nějaký proviant Vždyť já už tak dlouho trpím hladem! A možná dostanu i nějakou tu korunu!
Do Benešova jsme dorazili někdy kolem oběda a velice rychle jsem vystřízlivěl. Tam se stále odehrávala ta nepředstavitelná gumová pakárna a kontrola hned po příjezdu, byla opravdu děsná. Nějaký sněžný major nám hned po příjezdu zkontroloval jak máme uvázány "kanady", jestli máme dobře přišité knoflíky u saka a jestli jsme řádně oholeni. Voják má být správně oholen, nebo ne?
Babička se ozvala, přinesla mi na bránu balík s proviantem a pozvala mě na nedělní oběd. A kupodivu jsem na tu neděli dostal vycházku... Kromě babičky mne na bráně čekal i důstojník se žlutými provázky a s pravítkem, kterým mi měřil délku vlasů. Po krátkém měření a ještě kratším stříhání, jsem se na to nedělní pečenou husu dostal.
Po opravdovém dlabanci, o kterém jsem mohl ve vojenské kuchyni jen snít, jsem se vydal do benešovských hospod... A tam jsem potkal několik spolubojovníků, kteří neměli to štěstí a jelikož byli benešovské babičky prostí, nedostali vycházku a tak utekli.. A bylo jich více a někteří byli opravdu hodně veselí! A dopadlo to, jak to dopadlo...
Asi tři kluci se poněkud poškorpili s novodobými policajty (nebo to byli ještě příslušníci?) a trochu se pobili... A oni strážci zákona si to nenechali pro sebe a šli žalovat do kasáren. Ten tajtrlík se šňůrami se rozhodl, že to vyšetří a chtěl vidět všechny, kdo měli vycházku. A já se trochu ozval, vždyť já měl vycházku a tu potyčku vyvolali kluci, co byli venku načerno!
A tak jsem to řekl... A to bylo to poslední, co jsem ten večer řekl... Jen jsem viděl nataženou ruku jednoho vychodňárského inteligenta a potom už jen svou nulku na parketách... A že té krve vyteklo, nikdy jsem netušil, že se jí v nose tolik skrývá! A potom to šlo ráz na ráz... Nástup pluku, prohlídka vojáků, Nitkův rozbitý čenich, jediná pryčna v posádkové věznici pro sedm zadržených, zabavené tkaničky a... Všichni byli v pohodě, jen já jsem se do konce vojny nezbavil nálepky debila, který se bije s policajtama..
Pozor, nebylo to mezi ostatními vojáky, ale do konce vojny mne tak viděl jediný důstojník, kterého jsem si vážil a kterému jsem to nikdy nevysvětlil... (nevím, nebylo kdy?). On měl průšvih a spojil si ho s tím blbem, kterému podepsal vycházku... Vždyť ho viděl, měl rozbitou hubu!
Tak nevím, měl jsem to panu nadporučíkovi vysvětlit, nebo jsem měl držet tu svou rozbitou hubu a koukat, jak mě všichni vidí? A vůbec, proč mi to dnes tak vadí a proč ještě dnes chci to, aby se nadporučík Hedeja dozvěděl, že za jeho průšvih v Benešově opravdu nemůžu. Že mi ta krev vytekla až v době, kdy postižení policajti už dávno ochutnávali novinku, jakou byl v té době třeba hamburger...
A vůbec.... Přeji hezký den!
PS. Další články z vojny najdete zde.
Další články autora |
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...