Jak jsem brigádničil aneb I mrkev může zabíjet...

Brambory, chmel, řepa... To vše jsou zemědělské plodiny, které by bez brigádníků jen dozrály a... shnily! I když...

I když vůbec netuším jak to probíhá dneska. Vlastně vůbec netuším, jestli se dnes na naších polích pěstují brambory. Za mých mladých časů...

Za mých mladých časů plodiny dozrávaly a školáci opouštěli svět rovnic a nerovnic, podmětů a přísudků, Pythagorových vět či Archimédových souvětí a stávali se zemědělci! Středoškoláci se plazili za traktory a plnili kbelíky bramborami či cukrovou řepou, vysokoškoláci sbírali zelené zlato a zemědělská družstva plnila plán na sto padesát procent.

Dokonce i já jsem pomohl našemu hospodářství svou troškou do mlýna a sesbíral jsem na polích pár kbelíků brambor. Brodil jsem se v bahně a proklínal Kryštofa Kolumba, že nedoplul raději do Kolumbie (což by bylo celkem logické) a místo hlíz Solanum tuberosum (to jsou brambory) nepřivezl raději sazeničky Erythroxylon coca... To by se to sklízelo a ty honoráře!

Zemědělské brigády patřily ke studenskému životu stejně jako žákovské knížky, klasifikační konference, každodenní přezouvání, kouření na záchodech, fobie z třídní profesorky, nevolnost při písemkách a nechuť k převzetí funkce předsedy třídy či nástěnkáře... I když, kdy se člověk díky nástěnkáření dostal na dva týdny z domova?

Avšak nebyly jen brigády dlouhodobé ( týdenní či čtrnáctidenní), ale taky se konaly brigády nárazové! A jedné z nich jsem se zúčastnil...

Byl krásný slunečný den a naše třída se rozhodla (vlastně někdo nahoře rozhodl), že se nebudeme učit a vyrazíme na pomoc blízkému zemědělskému družstvu. Tamní rolníci totiž sklidili mrkev a než mohli spustit mrkvové dožínky, potřebovali naší pomoc. Naše práce měla spočívat v tom, že jsme odborně posoudili kvalitu jednotlivých mrkví a rozdělili tuto velmi zdravou zeleninu do tří jakostí. První jakost byla určena pod pult naších obchodů, druhá jakost na pult a třetí... Třetí šla do školních jídelen a ke zkrmení. Prošli jsme desetiminutovým školením a šlo se na to.

Ten rok se asi urodilo hodně kořenové zeleniny. Od chvíle, kdy jsem uviděl tu hromadu mrkve vím, co cítil sir Edmund Percival Hillary před Mount Everestem! Jenže on měl u sebe šerpu Tenzinga Norgaye! Já neměl nikoho....

Stál jsem před karotkovým Řípem a věděl jsem, že se to nedá zvládnout... A taky se to nezvládlo, myslím si, že ta hromada je tam dodnes.

Ale nejen slovy živ je brigádník a tak jsem se pustil do díla. První jakost do prvního košíku, druhá jakost do druhého, třetí do dalších pěti košíků, a jedna mrkev do žaludku. Ještě jsem se nezmínil, že jsem do oné brigády zbožňoval syrovou mrkev? Tak teď to víte...

Víte kolik jsem té slaďoučké mrkvičky snědl do svačiny? A kterou jakost jsem asi jedl? Ta třetí to nebyla... Mrkvička byla sladká a určitě by se po ní na dnešních farmářských trzích jen zaprášilo! Ale nějak mi nedošlo, že nic se nesmí přehánět...

Když nám přinesli svačinu (nějaký salám který byl tehdy ještě z masa a kousek chleba který pekl pekař a ne betonář) tak nám řekli kouzelnou formulku: „Kdo chce, může si ke svačině zakousnout mrkev!“

Uběhlo asi pětadvacet let a já si zase rád a s chutí kousnu do mrkvičky... Mám na to ještě zuby a až zuby dojdou, tak mám doma i struhadlo. Ale na jednu věc nikdy nezapomenu. Jak se může zvednout žaludek při pomyšlení na to, že pozře něco co ještě před několika hodinami zbožňoval! A taky bych rád věděl, jestli by žaludek reagoval podobně, kdybych byl na brigádě třeba v čokoládovnách.

Jen jsem vděčný za to, že jsme nejeli na brigádu do pivovaru... Kdybych si znechutil pivo na stejnou dobu jako mrkev, přišel bych o hodně zážitků! I když taková brigáda v pivovaru: První jakost do žaludku, druhá do hospod, třetí do večerek, čtvrtá cizincům, pátá Američanům... sedmnáctá do hypermarketů...

A tak si teď kousnu do mrkvičky a vám popřeji hezký víkend!