Víte, jak proti sobě popudit dva tábory občanů bez ohledu na jejich politickou příslušnost? Víte, jak smáznout rozdíly mezi pravicí a levicí, mezi rusofily a rusofoby či mezi Čechy a Moravany, neřkuli Slezany? Napište blog o...
Můžete třeba napsat blog o zákazu kouření v restauracích a rozdíl v politických či náboženských názorech se okamžitě smaže. Pravičák si notuje s levičákem, ateista s katolíkem, barikády mezi rusofily a rusofoby se bortí a národ je rázem rozdělen úplně jinak, než byl rozdělen před nadhozením tohoto problému.
Jenže tady se přece jen jeví jedna skupina obyvatel silnější než ta druhá a tak to není ono. Je třeba najít téma, které rozdělí národ na dvě relativně rovnocenné komunity. Co s tím? Naštěstí se blíží noc z devětadvacátého na třicátý březen. Ano ten třicátý březen, který bude mít jen třiadvacet hodin...
A vidíte, máte dvě (přibližně stejné) skupiny obyvatel, které se v této problematice nikdy neshodnou. Sovy jsou štěstím bez sebe, protože mohou být o hodinu déle vzhůru. Jako by před tím proklatým datem nemohli. (Vím, že slovo sova se skloňuje podle vzoru žena, ale tady jde o označení skupiny ve které jsou muži i ženy a proto to měkké „I“) A skřivani se zase bouří, že budou muset vstávat o hodinu dříve. (Tady je to měkké „I“ bez problému)
Pravdu asi mají oba tábory, ale já se přece jen přikláním spíše k těm skřivanům. Ono vstávat ráno o hodinu dříve není žádný med. Pamatujete si na dobu, kdy vás maminka budila ráno do školy? „Mami, ještě pět minut prosím!“ A najednou hodina...
„Konečně můžeme být večer déle venku a pořád bude světlo“, vykřiknou sovy a skřivani kontrují: „Konečně jsme ráno vstávali do světla a zase budeme vstávat do tmy. A než se opravdu probudíme, tak už budeme mít za sebou nějaký ten pracovní prů...švih“
Je velký rozdíl v tom, když si něco myslíme a když něco opravdu víme. Jako příklad uvedu tohle: „Myslím si, že zavedení letního času je nesmysl. Ale vím, že o tom protistranu nikdy nepřesvědčím!“ Různým lidem prostě vyhovují různé věci a jak řekl klasik: „Někdo má rád holky, jiný zase vdolky.“ I když tohle je asi špatný příklad. Zaprvé to asi neřekl klasik a já znám dost lidí (mezi něž se počítám i já), kteří mají rádi holky i vdolky...
Jedna věc je však jistá. Neděle bude o hodinu kratší, slunce bude zapadat o hodinu později (ono bude zapadat stále stejně, protože té hvězdě jsou naše hodiny ukradené) a my si holt budeme muset zvyknout. Vždyť to stejně děláme každý rok.
A teď už budu raději končit a budu jen čekat na to, až se po přečtení tohoto blábolu rozdělí čtenáři na dva nesmiřitelné tábory. Tentokrát však bez barikád, bez výzev k likvidaci slunečních hodin či dokonce bojkotu všeho, co bude souviset s letním časem. Někdo si poskočí radostí, někdo si zanadává a... A v říjnu si to zopakujeme. Jen ta radost bude na opačné straně.
Vědci dodnes vlastně ani netuší co to ten čas vlastně je. Dokonce tvrdí (a já jim v tomhle věřím), že před Velkým třeskem čas vlastně vůbec neexistoval! A tak konečně existuje čas, kterému rozumí všichni! Je to letní čas! I když to, že mu rozumí všichni neznamená to, že ho všichni chápou! Přeji hezký, i když zkrácený, víkend.
