Ďuričkovy milice aneb konec Kočků v Čechách.

Začalo to tak nevinně, hodný hoteliér se potkal v restauraci s hodným dědicem lochnesky a dali se do řeči. A potom Prásk!

Lidé se občas v hospodě pohádají a i ta facka někdy padne. Někdy je to i tvrdší a když se do sebe pustí primitivové, tak teče i krev. Pokud to jsou primitivové, kteří si myslí že jsou něco více než ostatní, tak u toho asistuje i černá sanitka. Nemyslím tím ten operační sál na kolečkách, který doprovází americké prezidenty, myslím tu opravdovou černou sanitku.

A tak se i stalo. Zase se objevili tvorové, kteří myslí peněženkou a slovo mozek jim nic neříká. "Vždyť já jsem Někdo!" A koukejme, on pravdu je Někdo! Pořádá ve vazbě tiskové konference, celá republika ví, kam jezdil na dětské tábory, plánuje vytvoření vlastní armády a je, jak jinak nevinný. To všechno „oni", ti zlí co mne chtějí zničit!

A média jsou toho plná, vždyť to byli kamarádi toho pána! Však víte, toho předsedy... takže teď všichni víme, co jsme kdysi zanedbali. Vždyť my se těm kolotočářům potají posmívali a oni se takhle vypracovali. Kdyby jednoho nezastřelili na křtu knihy bývalého premiéra, tak netušíme jak je ten život světských výnosný! A to netušíme, kolik bere Úřad pro dohled nad nepokřivenými muškami vzduchovek, za ledabylou revizi střelnice!

Takže muž, který zastřelil jiného muže k nám hovoří z vězení, rodina zastřeleného se chová jako příbuzní dona Corleoneho a náš tisk jim v tom fandí! Oni si třeba vytvoří vlastní armády a rozpoutají válku. A my to budeme, díky barevným stránkám bulváru sledovat. Ale pozor, tohle není reality šou! Přeji hezký večer.