Děkuji, pane Rubiku!

Tak se můj, tento týden čtrnáctiletý, syn konečně chopil hračky, která byla symbolem mého dětství!

Bohudík nezačal sbírat céčka, ale rozhodl se, že složí kostku. Ano, tu ďábelskou šestibarevnou kostku jenž má při skládání 43 252 003 274 489 856 000 kombinací! Slovy je to čtyřicet tři trilionů, dvěstě padesát dva biliard, tři biliony, dvěstě sedmdesát čtyři miliardy, čtyři sta osmdesát devět milionů, osm set padesát šest tisíc kombinací... Uf... nechtěl bych to vypisovat na složenku! A vím, že jsem toto šílené číslo ani zde nenapsal správně!

Takže se do toho pustil. Už asi dva týdny spílá tomu maďarskému profesorovi a nadává, jako by mu šlo o život. Pod prsty se mu střídají barvy, červená se míchá s modrou, tam kde čekal bílou je najednou zelená...

Takhle se mí rodiče bavili? Kde je nějaký cheat, kde je něco, co mi pomůže s tou ďábelskou věcí? Tatínek to umí složit rychle, ale jeho pedagogické schopnosti jsou na nule. On nenaučí ani bráchu umývat nádobí, natož aby vyučoval tak složitý problém! Na internetu je návod! Ale ejhle... oni tam píšou něco o levé straně, pravé straně, středu, kříži. Ale jak se v tom mám vyznat? Kouknu na bílou, kouknu na červenou a vlevo je najednou vpravo a naopak!

Zatím ho to baví, jsem rád, že otáčí strany této zvláštní krychle a už se těším, že mu koupím ten nový Rubikův hlavolam. Snad mne tou šíleností nepraští po hlavě!

Přeji hezký den...