Byl jsem v jiskrách, byl jsem pionýr a nemám modrou knížku...

A taky jsme měl vždy jedničku z chování! Vždyť já jsem byl vlastně zbabělec a debil!  

Začalo to už ve školce... Jak moc se mi líbilo stát 1.května se spolužáčky (zdrobnělina slova spolužák) na chodníku a barevnými mávátky zdravit procházející prvomájový průvod! A jak moc jsem se těšil na to, až v tom průvodu budu sám kráčet! Měl jsem moc rád všechny ty barevné nástěnky a vlastně všechnu tu výzdobu měst a vesnic v dobách slavných májových dnů.
Dodnes si pamatuji na to, když jsem složil slib jiskřiček a hrdě jsem ukazoval dědečkovi a babičce svůj nový odznáček! Jednou týdně jsme měli hodinovou schůzku jiskřiček a tam jsme (s obrovskou radostí) zpívali, malovali a budovali komunismus...
A co teprve v dobách, mé ponuré pionýrské minulosti? To jsem se naučil vázat rudý šátek a chodil jsem do všech těch prvomájových či lampionových průvodů... Na schůzkách našeho pionýrského oddílu jme se učili vázat uzly, poznávali stopy zvířat a chtěli jsme se tak trochu vyrovnat těm Rychlým šípům, ale teď vidím... Teď vidím, že jsme se vlastně snažili budovat beztřídní společnost a ty Rychlé šípy jsme si asi jen vymysleli. Přece to bylo zakázané!
V hodinách Ruského jazyka jsem dostal adresu nějaké holky ze země, kde včera znamenalo už zítra a mohl jsem si dopisovat. Ale to nevyšlo, protože můj psaný projev byl vždy hrozný a mé znalosti ruštiny byly ubohé. A nikdy jsem nepochopil k čemu je v azbuce tvrdý znak!
Na střední škole jsem vstoupil do SSM, ale to už bylo opravdu jen proto, že to jinak nešlo! Buď vstoupíš, nebo se se školou rozluč! Tady jsem konečně poznal, že není něco v pořádku, ale co se dalo dělat! A tak jsem platil měsíčně nějaký ten drobný obolus a párkrát jsem byl v divadle na opeře. To aby měla naše třídní plný stav. Všichni ve svazu, všichni v divadle...
A už jsme u té vojny... Mí rodiče nikdy nebyli ve straně, ale taky nikdy nebyli v nějakém protikomunistickém odboji. Prostě žili (v té době) normálním životem a do ničeho se nemontovali. A tak ani neměli žádné vlivné známé a jelikož jsem neměl dřevěnou nohu, tak mi modrou knížku nesehnali. Oni ji vlastně ani nesháněli, proč taky? Má jít na vojnu? Tak ať tam jde...
A ještě něco... Byl jsem v ROH a taky jsem byl členem BSP! Prostě jsem po maturitě nastoupil do továrny a tak nějak se to stalo. Všichni mí kolegové tam byli.... A můžu říci, že to povětšinou nebyli žádní fanatičtí komunisté a prostě jen dělali svou práci a dělali jí dobře. A jelikož to bylo v huti, tak to nebyla žádná procházka růžovou zahradou.
Jenže dnes zjišťuji, že jsem byl vlastně úplný debil! Kdybych si už ve školce uvědomil, že je ten barevný průvod špatný, tak jsem se dnes mohl mít lépe! Teprve dnes si uvědomuji, že jsem jen sloužil zlu a tak se nesmím divit, že se dozvídám... Že se dozvídám, že jsem vlastně komunista nejhrubšího zrna, že lidé jako já mohou za zvěrstva padesátých let (tehdy se narodili mí rodiče) a dokonce, že já chci otevřít nějaký uranový důl a nahnat tam všechny antikomunisty.
A tak se přiznávám! Byl jsem jiskra, pionýr, odborář, svazák, voják ČSLA a dokonce i člen BSP... A tak si asi zasloužím nenávist dnešních modrých svazáků, kteří se jen těší až naše generace vymře. Ale Husákovy děti nejsou zase tak staré, aby už tento svět opustily a tak si na to budou muset počkat. A zvyknout si na to, že tady pár bývalých pionýrů ještě bude žít s nimi... Přeji hezký večer.