A co kdybychom to chvíli nesledovali?

Mám tím na mysli tu naši, krásně pestrobarevnou politickou scénu, která nás denně překvapuje stále zajímavějšími nápady. Nápady, které nakonec stejně vyšumí do ztracena...

Ne, já nechci nikoho nutit k nějakému bojkotu našich médií či ignoraci společenského a politického života v naši krásné vlasti, já chci jen podat svým čtenářům návod, jak si od těchto kratochvílí odpočinout. 

A která jiná doba je k odpočinku příhodnější, než právě probíhající letní prázdniny? A věřte mi, odpočinek od laviny zpráv o tom co kde prohlásil Kalousek, Svoboda, Zeman, Bělobrádek, Babiš či Okamura, je docela příjemný. Vyzkoušel jsem to na vlastní kůži... 

Stačilo začít sledovat v médiích jen sportovní výsledky a nějaké ty události z kultury. Samozřejmě jsem se musel vyhýbat všem diskusím, protože tu politiku dostanou někteří závisláci i pod články o počasí. A nestačil jsem se divit... 

Absence zpráv o aktivitách lidí, jejichž jediným cílem je to abych se měl lépe, byla pro mou duši jako nějaký hojivý balzám. I když jsem podvědomě cítil, že se zase jen dohadují o tom, co bude pro mne a mé spoluobčany nejlepší a o tom, kdo se chce jen přiživit na státním rozpočtu, přesto jsem byl nadšen. 

Nic netuše o nových formách dobra, které se na mne valí z nejvyšších kruhů naší politiky, jsem byl tak trochu spokojenější. I když jsem moc dobře věděl... I když jsem moc dobře věděl to, že až si zase přečtu nějaké ty zprávy, tak se vůbec nic nezmění. Počkám si však ještě do neděle a pak uvidím... Omlouvám se za zbytečný článek a přeji vám hezký večer.