České euro žárovky

Nebylo-li by euro žárovek, museli bychom si je vymyslet. Tedy ne „my“, ale čeští euroskeptici. Povinnost vyměnit klasické wolframové žárovky za energeticky úspornější a trvanlivější halogenové žárovky, kompaktní zářivky nebo světelné zdroje na bázi LED diod („Ledky“) se stala symbolem českého odporu proti Evropě a vynesla mimo jiné zástupce Svobodných do Evropského parlamentu.

www.ekobydleni.eu

Na rozdíl od kampaní proti „křivým" banánům či podpatkům kadeřnic je navíc výchozím bodem skutečnost, nikoliv omyl. Staré žárovky naše životy opravdu opouštějí. Nejen u nás, ale třeba i v Kanadě, Austrálii, Švýcarsku či Brazílii, kde vlády k podobným opatřením přistoupily. A bylo by zajímavé vědět, zda se i tam stalo toto rozhodnutí součástí ostrého politického boje proti abstraktnímu, leč údajně sílícímu Bruselu.

Zde však česká pohádka o útoku Unie na české hodnoty a zájmy končí. Stačí se podívat na strohá fakta a ne na jejich politickou interpretaci.

Právní akt, který vedl k postupnému zákazu klasických žárovek, vydala v roce 2009 Evropská komise na základě zmocnění, které ji dala direktiva schválená v roce 2005. Co tento bruselský „new speak“ znamená?

V roce 2005, tedy v době české druhé sociálně demokratické vlády, byla Radou EU (na české straně se jednalo o působnost ministerstva průmyslu a obchodu) a Evropským parlamentem schválen „evropský zákon“, který umožnil regulovat různými formami výrobky, které spotřebovávají energii a mají vliv na ekologii. V Radě EU k tomu bylo třeba kvalifikované většiny a v Evropském parlamentu prosté většiny, tedy silného souhlasu zástupců unijních zemí.

Samotné časování ukončení prodejů žárovek bylo stanoveno v předpise připraveném na základě tohoto zmocnění Evropskou komisí z roku 2009. Ten ovšem před tím, než vstoupil v platnost, schválila expertní skupina zástupců zemí unie (tentokrát v době vlády vedené ODS) a proti předpisu se nepostavil ani Evropský parlament, který měl možnost vyslovením námitky nařízení Komise zneplatnit.

Konec populárních, levných, žravých a více tepla než světla produkujících žárovek by se proto nestal bez jasné vůle zástupců unijních zemí. Nás nevyjímaje.

Ačkoliv to v Čechách nezní často, myslím si, že to byl dobrý nápad. Úspory, kterých lze dosáhnout využitím úsporných žárovek (v řádu až 60-80%), jsou nejsnáze dosažitelnými úsporami elektřiny. A promítají se do toho, že je možno spálit méně uhlí a stavět méně elektráren.

Obsáhlá studie, která návrh provázela, navíc ukazuje, že spotřebitelé na tom neprodělají, ale vydělají (žárovky vydrží déle a méně spotřebují). Navíc, díky tomu, že výrobci si byli jisti nárůstem poptávky po úsporných svítidlech, došlo k rychlému sledu inovací a technologických změn, které záhy učinily z těchto svítidel nejen ekologické, ale i velmi dobře fungující výrobky (což nebrání některým lidem, aby si koupili do obýváků namodralé a blikající „šmejdy“ a činili z toho dalekosáhlé závěry).

Regulace cen (populární snížení cen roamingu) či přímá regulace zboží (žárovky ale i emise či vybavení aut), jsou extrémní zásahy do fungování trhů. Je třeba k nim přistoupit jen v případech, kdy jiné přístupy nepřinesou kýžený výsledek.

Mám zato, že žárovky do této kategorie patří. Především, z pozice jednotlivého občana není u takovéto drobné položky snadné prosadit zájem společnosti – snadnou cestou k úspoře energie. Regulace přinesla urychlení kvality těchto výrobků, což přineslo přínos společnosti i zákazníkům. Bez této regulace by se postupně úsporné zdroje prosadily také, ale než by k tomu došlo, bylo by zbytečně vytěženo spousta uhlí, ropy či plynu a naše životní prostředí by bylo zbytečně zatíženo emisemi, které vůbec nemusely vzniknout.

Neznamená to, že každá takováto regulace je správná. Ale že není od věci nad ní uvažovat bez emocí a  laciné ideologie.