- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
www.ekobydleni.eu
Na rozdíl od kampaní proti „křivým" banánům či podpatkům kadeřnic je navíc výchozím bodem skutečnost, nikoliv omyl. Staré žárovky naše životy opravdu opouštějí. Nejen u nás, ale třeba i v Kanadě, Austrálii, Švýcarsku či Brazílii, kde vlády k podobným opatřením přistoupily. A bylo by zajímavé vědět, zda se i tam stalo toto rozhodnutí součástí ostrého politického boje proti abstraktnímu, leč údajně sílícímu Bruselu.
Zde však česká pohádka o útoku Unie na české hodnoty a zájmy končí. Stačí se podívat na strohá fakta a ne na jejich politickou interpretaci.
Právní akt, který vedl k postupnému zákazu klasických žárovek, vydala v roce 2009 Evropská komise na základě zmocnění, které ji dala direktiva schválená v roce 2005. Co tento bruselský „new speak“ znamená?
V roce 2005, tedy v době české druhé sociálně demokratické vlády, byla Radou EU (na české straně se jednalo o působnost ministerstva průmyslu a obchodu) a Evropským parlamentem schválen „evropský zákon“, který umožnil regulovat různými formami výrobky, které spotřebovávají energii a mají vliv na ekologii. V Radě EU k tomu bylo třeba kvalifikované většiny a v Evropském parlamentu prosté většiny, tedy silného souhlasu zástupců unijních zemí.
Samotné časování ukončení prodejů žárovek bylo stanoveno v předpise připraveném na základě tohoto zmocnění Evropskou komisí z roku 2009. Ten ovšem před tím, než vstoupil v platnost, schválila expertní skupina zástupců zemí unie (tentokrát v době vlády vedené ODS) a proti předpisu se nepostavil ani Evropský parlament, který měl možnost vyslovením námitky nařízení Komise zneplatnit.
Konec populárních, levných, žravých a více tepla než světla produkujících žárovek by se proto nestal bez jasné vůle zástupců unijních zemí. Nás nevyjímaje.
Ačkoliv to v Čechách nezní často, myslím si, že to byl dobrý nápad. Úspory, kterých lze dosáhnout využitím úsporných žárovek (v řádu až 60-80%), jsou nejsnáze dosažitelnými úsporami elektřiny. A promítají se do toho, že je možno spálit méně uhlí a stavět méně elektráren.
Obsáhlá studie, která návrh provázela, navíc ukazuje, že spotřebitelé na tom neprodělají, ale vydělají (žárovky vydrží déle a méně spotřebují). Navíc, díky tomu, že výrobci si byli jisti nárůstem poptávky po úsporných svítidlech, došlo k rychlému sledu inovací a technologických změn, které záhy učinily z těchto svítidel nejen ekologické, ale i velmi dobře fungující výrobky (což nebrání některým lidem, aby si koupili do obýváků namodralé a blikající „šmejdy“ a činili z toho dalekosáhlé závěry).
Regulace cen (populární snížení cen roamingu) či přímá regulace zboží (žárovky ale i emise či vybavení aut), jsou extrémní zásahy do fungování trhů. Je třeba k nim přistoupit jen v případech, kdy jiné přístupy nepřinesou kýžený výsledek.
Mám zato, že žárovky do této kategorie patří. Především, z pozice jednotlivého občana není u takovéto drobné položky snadné prosadit zájem společnosti – snadnou cestou k úspoře energie. Regulace přinesla urychlení kvality těchto výrobků, což přineslo přínos společnosti i zákazníkům. Bez této regulace by se postupně úsporné zdroje prosadily také, ale než by k tomu došlo, bylo by zbytečně vytěženo spousta uhlí, ropy či plynu a naše životní prostředí by bylo zbytečně zatíženo emisemi, které vůbec nemusely vzniknout.
Neznamená to, že každá takováto regulace je správná. Ale že není od věci nad ní uvažovat bez emocí a laciné ideologie.
Další články autora |