Příspěvek dvacátý čtvrtý. V další části výletnického seriálu ochutnáme zdravou verzi typicky mexického pokrmu - tamales a vyjedeme do horské vesničky El conejo (Králík).
Po sobotním kurzu v Coatepecu jsme byli pozváni na ochutnávku sladkých tamales. Společně s Reynou, duchovní matkou této neobvyklé pochoutky, jsme naskákali do auta a přesunuli se do nám již známé komunity Laguna, kde nás opět s úsměvem přivítala Rosita (moje osobní učitelka přípravy tortil).
video – výuka tortil u Rosity.
Reyna se ve své profesi zaměřuje na přípravu výživy pro diabetiky a sportovce. Ještě před čtyřmi lety měla svou vlastní restauraci „Tamaloteca, Arte que nutre“. Byla ale vykradena a dodnes se finančně nepostavila na vlastní nohy. Jak ale sama tvrdí, znovuotevření restaurace se blíží.
Obor, který vystudovala – antropologie, ji zaujal natolik, že se stal základem jejích kuchařských dovedností. Zajímá se totiž o to, jak se stravovali naši, resp. jejich, předkové, kteří netrpěli takovými nemocemi, jakými trpíme my dnes (obezita, cukrovka atd.). Tyto znalosti pak využívá pro svoje „kuchařské experimenty“. Jeden z nich je právě tamal na sladký způsob. To by nebylo nic zvláštního, kdyby byl udělán z kukuřičného těsta (z jakého se tamales běžně připravují). Avšak Reyna pozměnila i základ tohoto typického mexického jídla. Místo kukuřice použila rýži. Přidala guayabu, kokos a jablko a vše smotala do kukuřičného listu. Pro Rositu to byl téměř revoluční nápad. Zdravý a velice chutný tamal. Pro nás to zas takový převrat nebyl. Velice to totiž připomínalo náš rýžový nákyp. Alespoň na chvilku jsem se cítila jako doma. ;)
Dalším z „pracovních výletů“, jak je Imelda s radostí nazývá, byla návštěva horské komunity El Conejo (3200 m.n.m). V této vesničce již nějakou dobu pomáhá Imeldina kamarádka Carla, která nás pochopitelně doprovodila. Cílem výletu bylo nahlédnout do tajů výroby jejich produktů a popřípadě jim nabídnout pomoc zaštítěnou organizací Mujeres Productivas.
Na cestu jsme se vydali hned ráno. Nebyl čas otálet. Komunita není zrovna z těch nejbližších. Navíc nás čekalo docela solidní převýšení. Cestou jsme potkali zástupy pouličních prodejců a taky „obchod“ s vánočními stromky. Nebyl to však ledajaký obchod. Borovicový les lákal nemálo rodin. Zdejší tradicí je si pro borovici přijet až na místo, kde roste. Stačí si vybrat tu nejhezčí a pak si ji za poplatek uříznout vlastními silami. Na její místo je pak nutné vysadit novou. Hezká tradice, že? ;)
video – pouliční prodejci před Vánocemi
Pak už začala silnice prudce stoupat. Někde v její polovině začala z podkapoty stoupat pára. Podařilo se nám „uvařit“ auto. Museli jsem tedy zastavit a nechat ho chudáka vychladnout. Stoupající pára a bublající voda deroucí se z chladiče ven napovídaly, že si chvilku počkáme. Den byl slunečný, tudíž nám to nijak zvlášť nevadilo. Chlapec, který se opodál bavil naší nastalou situací nám nakonec pomohl a donesl kýbl studené vody. Asi po dvaceti minutách jsme tedy auto zchladili a mohli pokračovat dál.
El Conejo čítá 1500 obyvatel a nachází se pod horou Cofre de Perote (4282 m.n.m.). Prašné cesty brázdí celou vesnici. Podél nich jsou nepravidelně rozseta chudá obydlí. Dorazili jsme těsně před polednem. S úsměvem nás přišla přivítat jedna z místních „produktivních“ žen. Ženy z El Coneja se věnují výrobě „proutěných“ nádob (a klobouků). Využívají k tomu jehličí z borovic, tzn. „materiál“, který si samy mohou nasbírat. Netrvalo dlouho a jedna z nich už držela v ruce pečlivě srovnané jehličí a nit. Začala předváděčka výrobků a malá ukázka procesu výroby.
video – produkty z jehličí a začátek jejich výroby
Imelda byla nadšena. Na společné schůzi ženám nabídla pomoc své organizace. Ta spočívá v propagaci produktů na facebooku a v obchodech. Stejným způsobem pomáhá všem ostatním ženám. Základem spolupráce je produkt, který ženy vlastními silami vyrobí. Následuje propagace produktu (díky internetu a kamenným obchodům) a zaujme-li, přichází na řadu prodej, který rodinám přináší peníze. Smyslem všeho je, aby se ženy samy dokázaly finančně postarat o sebe i své potomky.
Imelda poté ještě nabídla možnost kurzu výroby krémů. Vzhledem k nadmořské výšce, ve které se vesnice „Králík“ nachází, jsou nejen děti vystaveny silnému slunečnímu záření, které jim poškozuje kůži na obličeji. Krém na opalování je více než potřeba. Imelda okamžitě zareagovala a nedlouho poté, se souhlasem místních, do vesnice vyslala lékařku, která zdejší ženy naučila, jak si takový krém připravit.
Než jsme se vydali na zpáteční cestu, bylo třeba se posilnit. Pozvání jedné z rodin jsme nemohli odmítnout. Usadili jsme se k velkému stolu uprostřed místnosti, která sloužila jako kuchyň, jídelna i ložnice. Desetinásobná matka nám naservírovala čerstvě uvařené maso, fazole, salsu a pochopitelně tortilly. Myslím, že nám dali to nejlepší, co měli. Pohostinnost místních jen potvrzuje další významný rys mexické kultury.
video – oběd u rodiny v „El Conejo“.
---
www.united-vision.org
