Přesun na jiný kontinent (15.9.2011)

Příspěvek čtvrtý. Na malé obrazovce přede mnou to vypadá, že už máme minimálně ¾ cesty za sebou (myslím teď pouze cestu z Asterdamu do Mexika). Nicméně čeká nás ještě asi 4hodinový let.

Venkovní teplota je něco kolem -50°C, letíme v 9tis. a něco metrů nad mořem a já už nudou nevím co bych (únava je docela silná a těžko se na něco soustředí, spát moc nejde :/).

V kabině letadla boeing 747 společnosti KLM je docela hlučno, kvůli klimatizaci, takže na filmy s divnými sluchátky (moje bohužel nefungují stereo, je tu takový divný vstup) se moc koukat nedá (zvládla jsem jeden celý a pak už jsem veškeré pokusy vzdala, pač hercům není rozumět, resp. nejsou slyšet). Na čtení není energie a kupodivu ani chuť.

Na počítači mám teď čas 21:41 a z okénka nám sem stále svítí slunce (tohle bude asi jeden z nejdelších dnů v mém životě ;)). Do Mexico city dorazíme v 18:50 tamního času, tzn. u nás bude o 7 hodin více = cca. 2 hodiny ráno.

Je to krása koukat se na mraky a skrz ně na pevninu (předtím na oceán). Filip se co minutu až dvě nakloní a kochá se (má privilegium místa u okénka;)) Mimochodem on už svůj nový příspěvek plodí tak hodinu až dvě;) Je to perfekcionista. Nad každou větou přemýšlí a několikrát ji pak ještě upraví ;). Já se mezitím snažila spát, což ještě jednou zkusím, protože představa, že teď několik dní nebudu moct spát, kvůli časovému posunu a vedru, které tam na nás čeká, mě moc neláká. Pokusím se dohnat, co se dá.

Dilema nudy jsem tedy vyřešila tím, že jsem začala psát další blogový příspěvek, plný dojmů z velkého cestování. Bohužel mám na to asi tak 1hodinu času. Nějak jsem si zapomněla nabít noťas :/

Naše cestování začalo zpožděným odletem z Prahy. Pepa byl z letiště velmi nadšený a musel se nechat vyfotit hned na několika místech ;) Kvůli Pepovu focení jsme málem nestihli projít kontrolou :/ museli jsme nehezky předběhnout a to se jednomu pánovi dost nelíbilo, tak jsem dostala loktem:( (hrubián jeden). Ještě bych chtěla podotknout, že to zpoždění nebylo kvůli nám. My jsme přišli ještě před otevřením brány. To jiní cestující ho způsobili ;)

V autobuse k letadlu si vedle mě sedl jeden pán. Po pár minutách se mě zeptal „Do you feel any difference?“ a mířil prstem na mou pravou ruku, na které mám balanční náramek od Štěpky (děkuju). Nakonec se z něj vyklubal Mexičan a dokonce s místem hned vedle nás i v letadle. Vyměnili jsme si s ním kontakty a přislíbili si „estaremos en contacto“;)

Cesta pokračovala přeběhnutím snad celého letiště v Amsterdamu (což zabralo dost času a úsilí), kde si nás už vyškrtli ze seznamu cestujících do Mexika. To asi kvůli zpožděnému letadlu z Prahy, paní nás ale zase na seznam napsala a teď jen doufám, že s námi tam někde dole, letí i naše zavazadla;) I z Amsterdamu jsem se odlepili se zpožděním, tentokrát nás to ale tolik netížilo. Další přestup nás už nečeká (až za 2 dny).

Musím tedy říct, že jsem z péče „cabin crew“ nadšená. Stará se o nás jedna moc milá paní, dostáváme pravidelný přísun tekutin i jídla. Na sedačce přede mnou je malá obrazovka (již jsem se zmiňovala o možnosti koukání na filmy), na které je možné si navolit filmy, hudbu, mluvené slovo, hry a dokonce i procvičovaní jazyka (to bych teoreticky mohla zkusit, až mi umře počítač ;)

další pozn.: 21:56 Teď jsem se z okénka vyklonila i já a je to nádhera. Přelétáme zrovna Great Lakes na hranicích USA a Kanady. To je asi jedno z mála míst, které mě na USA láká. Vypadá to, že pod námi je nějaká velká výletní loď;)

22:23 před chvilkou jsme si s Filipem vyměnili místa. Od té doby jsem neustále pod palbou poznáme typu „Ty se vůbec nekocháš“ :D

Myslím, že jsem už sesumírovala všechny své myšlenky a pocity z celého dne. Do Mexika nám zbývají asi ještě necelé 4 hodiny letu. Půjdu se teď na chvilku proběhnout, jak mi radila maminka (zdravím Tě do Čech :-*) a pak zkusím nějaký ten jazykový program na televizce přede mnou ;)

dodatek (16.9.2011):

Přistání bylo tak trochu dramatické. Nad Mexikem byl bouřkový mrak takže první pokus o přistání pilot vzdal (proletěl kolem nás blesk) a obkroužili jsme si Mexiko ještě jednou (cca půl hodina navíc). Druhý pokus o přistání už vyšel:)

Po příletu jsme se z letiště vyhrabali až po 2 hodinách :/ Kotel lidí a docela málo úředníků na kontrolu pasů a víz (15.9.2011 se v Mexiku slaví Den nezávislosti, takže nikdo moc nepracuje;). V mém novém pase mám první razítko ;)

U pásu s batohy jsme bohužel zjistili, že se naplnilo to, čeho jsme se báli. Filipův batoh zůstal v Amsterdamu (můj, kupodivu, dorazil). Chudák teda musel ještě vystát frontu, kde to nahlásil. Batoh by měl dorazit dalším letadlem (tzn. Dnes).

Na letišti na nás čekala Rebecca, u které zůstaneme až do neděle. Zkusila jsem si jízdu mexickým metrem (docela dobrý, bála jsem se mačkanic, ale proběhlo to bez potíží). K baráku nás pak dovezl taxík. Jízda fakt drsná. Dodržování předpisů tu není úplně prioritou :D Ale vše dobře dopadlo a my si mohli po dlouhé cestě dát sprchu a zalehnout (cca v 5.30 SEČ).

www.united-vision.org