Cesta do neznáma.

Příspěvek první. Přátelé a kamarádi. Naše dobrovolnická mise v Mexiku, v barvách neziskové organizace United Vision (www.united-vision.org) se blíží mílovými kroky a proto je načase založit si blog :) Je to asi nejsnazší cesta, jak Vám všem, kteří máte zájem, dávat vědět o průběhu našeho snažení.

www.united-vision.org

Během půl roku navštívíme dvě vesnické komunity, kde budeme indiánské domorodce učit základům angličtiny. Mým osobním cílem je navíc vzbudit v tamních dětech pozitivní vztah k pro ně tak důležitému studiu anglického jazyka.

A proč vlastně Mexiko? V očích běžného člověka nebezpečná země (vezmu-li v úvahu, že veškeré zprávy, které se v televizních novinách dovíme, jsou vesměs o tom, jak se mezi sebou zabíjejí členové drogových kartelů apod.) Mexiko ale není jen o tom (o čemž se sama denně přesvědčuji, zvlášť když mě přepadne úzkost či jakási forma střevních potíží z blížícího se odletu ;). Je to jiný kontinent, jiná kultura, jiný způsob života a hlavně velká životní zkušenost, která navíc pomůže jiným.

Všechno začalo na VŠ v Liberci. Během jedné hodiny hispanoamerických reálií nás pan Valeš upozornil na nabídku dobrovolnické práce v Mexiku. Tehdy se sice jednalo o jinou organizaci, ale o stejné lidi (Tomáš a Filip, zakladatelé UV). Zvažovala jsem tuto možnost jako zajímavou variantu na procvičení španělštiny po ukončení bakalářského studia a také jako dobrou životní zkušenost. Začala jsem si pročítat Filipův blog a prožívala s ním jeho příběhy. Nicméně po shlédnutí několika fotek tarantulí, se kterými se tam dobrovolníci setkávali, jsem od Mexika upustila (arachnofóbie je silnější než já a sama se tam potkat s jednou takovou chlupatou příšerkou by taky mohlo znamenat, že natáhnu bačkory).

Po čase však Filip s Tomášem založili novou organizaci (United Vision) s podobným cílem - vysílat dobrovolníky do Mexika, aby učili indiány angličtinu (více o organizaci si můžete přečíst na webových stránkách). Vzhledem k tomu, že jsem před nedávnem dokončila studium na pedagogické fakultě a ve své závěrečné práci jsem se zabývala vizuálními materiály při výuce dětí v hodinách španělštiny, kluci mi nabídli, zda-li se nechci do projektu zapojit a vyvinout metodologii pro výuku dětí (tentokrát se ale bude pochopitelně jednat o angličtinu). Je to výzva a já ji přijala. Rozhodla jsem se překonat strach z pavouků, překonat sebe sama a vyrazit do světa pomáhat jiným, kteří to opravdu potřebují.

Kromě pavouků a dalších, ne úplně příjemných, zvířátek se tam ale jistě setkáme i s jinými problémy, jako je například úplně jiná strava (pro mě tak trochu nevyhovující, vzhledem k tomu, že pikantní jídla mi nedělají dobře). Můj žaludek a střeva to asi ze začátku nebudou moc chápat, takže se připravuju na jisté potíže (jsem vybavena probiotiky ;). Ani tamější voda není pro nás, zhýčkané Evropany, úplně stravitelná. Též může způsobit nechtěné problémy. No a takhle bych mohla pokračovat s výčtem dál, nicméně, proč se teď zbytečně stresovat a přemýšlet nad věcmi, které mohou a nemusí přijít. Až to přijde, nějak se s tím popereme (a lehké to rozhodně nebude).

Tempo příprav v současné době nabírá na obrátkách. Na zařizování je toho docela dost. To nejhlavnější, letenky, máme. Očkování už jde do finiše. Příprava hodin (lesson plans) je zdlouhavá, ale i na té se úspěšně pracuje (budeme využívat efektivní výukovou metodu inspiration +, se kterou má Filip velmi dobré zkušenosti z předchozích misí). Peníze do začátku máme vyměněné (snad nám je Tomáš nezapomene předat ;) a pojištění co nevidět zařídíme. Pak nám ještě zbývá vybrat vhodné oblečení, nakoupit nějaké základní léky a poté už bychom snad mohli i vyrazit. Takhle v krátkosti sepsané to vypadá docela snadné, ale těch nervů okolo toho... Jsem člověk, který potřebuje mít všechno perfektně připravené a hned zařízené, což ne vždy jde. V Mexiku s tím budu muset bojovat o dost víc. Například dochvilnost není jejich silná stránka.

Inu, už jsem se pro tuto misi rozhodla a i přes veškerá rizika, která na nás tam někde čekají, z toho nemohu vycouvat (a kupodivu mě to zatím ani nenapadlo). Tak nám držte palce a kdyby jste se chtěli nějakým způsobem do projektu United Vision zapojit, neváhejte a mrkněte sem, kde se o těchto možnostech dočtete. Já se budu pilně snažit na tento blog vkládat v pravidelných intervalech články, fotky a možná i videa.

Hasta la vista mis amigos ;)

www.united-vision.org