Příspěvek dvacátý druhý. Nás pobyt v Mexiku se doposud obešel bez nutnosti vyhledat lékaře. Jak by taky ne, když jsme absolvovali očkovací maraton před odletem. S tolika vakcínami jsem měla pocit, že se nám nemůže nic stát.
Střevní potíže jsem očekávala v prvním týdnu (podle všeho to měla být reakce na změnu stravy). Nicméně zavítaly až po dvou týdnech v doprovodu horečky. Ačkoliv to zpočátku nevypadalo nijak dobře, ustáli jsme to pouze s radou Tomáše a milé paní lékárnice z Bacalaru. Tehdy se jednalo o typickou aklimatizační chorobu (více v článku Filipa Šeny – Horečky a stěhování). To, co mě ale potkalo před nedávnem, se takto nazvat nedá.
Jednoho krásného dne jsem během oběda kousla do kamínku (pravděpodobně z rýže). Nic se ale nestalo. Už jsem kousla do tolika kamínků, že mě to nijak zvlášť nerozhodilo. Pokračovala jsem tedy bez problémů v jídle. Druhý den jsem si po obědě vzala, jak nám radí v reklamách, žvýkačku (abych snížila pH v ústech;)). Když jsem po chvilce kousla do dalšího „kamínku“, úplně mě polilo horko. Pravděpodobnost, že mi z oběda zůstal někde v puse schovaný další kousek z rýže byla opravdu malá. Detailní pohled na žvýkačku odhalil krutou realitu, vypadla mi plomba. :(
Představa, že budu muset k nějakému zdejšímu zubaři, mě opravdu děsila. Filip však navrhl, že se zeptáme Abigail, naší studentky a zubařky zároveň (vice o Abigail naleznete v článku – Produktivní žena Abigail a nové zdravotní komplikace?). Trochu jsem se uklidnila, ale nadšena jsem rozhodně nebyla.
Hned druhý den jsme vyrazili na hodinu s Mujeres Productivas do Coatepecu. Na zdejší autobusy a hlavně na výmoly zaplněnou silnici jsme si již víceméně zvykli. Když si ale vzpomenu na naši první jízdu, byl to opravdu zážitek. Plechový autobus prosvištěl všemi děrami v silnici bez přibrzdění. Okna (pravděpodobně z plexiskla) rachotila, div nevypadla ze svých drážek. Řidič nadskakoval na své provazem vyplétané sedačce, jakoby cvičil na overballu. Podobně na tom byli všichni cestující, včetně nás.
Video – ukázka z jízdy autobusem.
Po příjezdu do Colegia México jsem Abigail nahlásila mou nehodu. Předběžně se mi na zub podívala a dodala, že mě po hodině vezme k sobě domů a tam mi zub opraví. Dvouhodinovku s puberťáky jsem odučila se staženým žaludkem. Nedokázala jsem si představit, co mě čeká. Byla jsem přesvědčená, že k ordinaci doktorky Makovičkové to bude mít hodně daleko.
S blížícím se koncem hodiny vzrůstala i moje nervozita. Předodjezdový zmatek ze školy mi tedy nijak nepomohl. Imelda nás s Abi odvezla a mezitím společně s Filipem zařídila potřebné nákupy jídla. Já následovala paní doktorku. Vystoupaly jsme do prvního poschodí, kde se nacházela ordinace. Růžově vymalovaná místnost na mě nepůsobila zrovna přívětivě. Usedla jsem do šedivého křesla a čekala, co bude dál.
Abigail mezitím spustila kompresor (aby jí fungovala vrtačka) a připravila si potřebné nástroje. Vše si vyskládala na pojízdný stoleček, do kelímku mi nalila vodu (na vyplachování) a mohly jsme začít. Nejprve zjistila, zda-li se jedná o správný zub. „Špičatým šťourátkem“ se zasekla uprostřed plomby a bylo jasno. Na řadu přišla vrtačka. V maximální křeči, se skříženými nohami i rukami, žmoulajíc kus toaletního papíru na utření, jsem čekala, až Abi mé trýznění ukončí. Po chvíli mi vrtačka zajela tak hluboko, že mi zubem projela ta nenáviděná bolest. A bylo po všem. Na řadu přišla příprava plomby.
Nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, z čeho se vlastně amalgámová plomba připravuje. Sestřička ji doktorce vždycky podala už hotovou. Abigail si ji ale musela připravit sama. Malý kamínek stříbra rozdrtila v hmoždíři. Přidala kapku rtuti a směs řádně promíchala. Poté ji vložila do hadříku a silně ji zmáčkla, aby se zbavila přebytečné rtuti. Na závěr ji napěchovala do dalšího zubařského udělátka, kterým mi plombu umístila do zubu. Proběhly poslední kosmetické úpravy a já si mohla vydechnout. Nakonec to nebylo tak hrozné.
Moje první neplánovaná návštěva Abi dopadla úspěšně. Na závěr jsem si ještě dala jeden z jejích home-made jogurtů, opravdová lahoda. Tato návštěva však nebyla poslední. Když si myslíte, že už to nemůže být horší, stane se něco, co vám tuto myšlenku s přehledem vyvrátí. A bude hůř …
---
www.united-vision.org
