Veleslavín není žádný kurník

V dubnu ztratila Praha jednu z turistických atrakcí. Nosiče zavazadel cestujících, kteří na Veleslavíně přestupují na autobus směrem na letiště, nahradily eskalátory. 

Přitom byla reálná šance, že nám pražský magistrát zajistí ještě větší legraci, než jaká byla s nosičema. Ve hře totiž byla varianta pásového dopravníku, na který by si cestující položili zavazadla a sami vystoupali po schodech. Zatímco pásový dopravník se pohybuje konstantní rychlostí, o lidech, a to nemusí být ani o holi, se něco podobného říct nedá. Na schodech by tak nejspíš dost často vznikala pěkná mela, jak by se každý snažil neztratit svůj kufr z dohledu. To se totiž v Praze rozhodně nevyplácí. 

Nedá se nic dělat. Místo pásového dopravníku máme eskalátory. Alespoň, že nejsou normální. Normální mají šířku jednoho metru. Na Veleslavíně 80 centimetrů. Samozřejmě, že kdyby se eskalátory postavily rovnou při budování stanice, mohly by mít taky metr. Jenomže přece nemůžeme chtít po magistráru, aby myslel úplně na všechno. Víte vy vůbec, kolik je starostí s výstavbou takové stanice? To není, jako když si na zahrádce stloukáte kurník!

Oficiální vysvětlení pro užší eskalátory, na který se se standardním kufrem stěží vejdete, je takové, že to technicky prostě jinak nešlo. To je ale jenom jedna polovina pravdy. Ta druhá se pečlivě skrývá. Jde totiž o to, že podle tvrdých statistických údajů od nás cizinci odjíždějí často podstatně chudší, než jak přijíždějí. Celkem běžně jim po pobytu v Praze stačí na cestu domů pouze malé příruční zavazadlo. A někteří jenom prostě strčí protokol PČR spolu s náhradními cestovními doklady do náprsní kapsy. Nejsou-li morbidně obézní, na nové eskalátory se pohodlně vejdou.