Udatní princové, macho lamači ženských srdcí nebo citliví otcové?

V záplavě vánočních pohádek se to jenom hemžilo různými obrazy princů a mužských hrdinů – udatných, statných, krásných, odvážných,... Ačkoli letos, možná častěji než jindy, bylo k vidění i bojovné a statné princezny a ženské hrdinky. Pohádky občas přerušily reklamy, ve kterých se mužští hrdinové proměnili v neméně chlapácké svůdníky žen či starší odborníky, přičemž připomínali svým statusem možná nejvíce právě pohádkové krále. Na základě toho všeho se nějak nemohu ubránit srovnání s muži ve svém okolí a s muži, kteří zažili partnerské násilí a s nimiž jsem měla možnost se setkat.

Zajímalo by mě, proč je stále oblíbeným námětem některých filmů, vtípků a nejnovějších reklam obraz muže – otce, neschopného vyprat, uvařit a postarat se o děti. Opravdu i dnes velká část lidí očekává, že nepřítomnost matky, byť i krátká, v rodině způsobí naprostou katastrofu? Možná žiji v bublině, ale nevybavuji si muže ve svém okolí, který by nedokázal uvařit či vykoupat a přebalit své nedávno narozené či starší dítě. Ještě absurdněji pak tento zábavný obraz nekompetentního otce působí ve srovnání s muži, se kterými jsem měla možnost si popovídat a kteří zažívali či zažívají násilí ze strany svých partnerek. Tyto české muže spojovalo silné pouto k jejich dětem, schopnost se o ně zcela postarat a obavy z toho, že opustí-li své násilné partnerky, nebudou již mít možnost plně zajistit, že je o jejich děti dobře postaráno.

Někdo by možná namítl: „No tak pár výjimek, pár mužů, kteří se nechají bít od svých manželek a neumí si doma zjednat pořádek.“ Možná byste se ale divili, jak jinak obraz tradičních mužů naplňují - často vysocí, sportovní postavy, zaměstnaní v „chlapských“ odvětvích, jindy movitější podnikatelé. Na první ani druhý pohled by vás jistě nenapadlo, že si někteří netroufnou jít sami na oběd, pokud o tom jejich partnerka neví, a jiní jezdí do práce na půl šestou, aby se co nejdříve mohli vrátit domů pečovat o své děti.

A tak přemýšlím, co se těmto mužům u tradičních pohádek a reklam asi honí hlavou. Jak udatně ochránit své děti před přítomným násilím? Jak je možné, že jim drahé auto z reklamy nepřineslo obdivující krásku s vlajícími vlasy, ale manželku kontrolující každý jejich pohyb?

Stereotypy o ženách, mužích, sexuálních menšinách či příchozích omezují naši schopnost vnímat různé lidi jako jednotlivce v jedinečné životní situaci a pochopit je. Zobrazení lidí menšinové sexuální orientace např. v reklamách zpravidla chybí. Když už zobrazeni jsou, pak obvykle zesměšňujícím způsobem, gayové přepjatě žensky, lesby přepjatě mužsky. Lesby pak bývají často sexualizovány, aby zaujaly muže – heterosexuála. Ale nedomnívám se, že zrovna na ně by v intimních chvílích myslely. Ženy zase v reklamách nejčastěji vidíme v obrazech domácnosti a rodiny, na billboardech pak velmi často také jako sexuální objekty. Starší ženy se stávají téměř neviditelnými, pokud se neobjeví v reklamě na projímadlo, hygienické pomůcky při inkontinenci či jako vlastně směšné postavičky v reklamě na mobilního operátora.

Hodnocení žen jen na základě jejich vzhledu a přitažlivosti brání vidět jejich schopnosti v pro ženy netradičních oblastech, na což každoročně upozorňuje NESEHNUTÍ anticenou Sexistické prasátečko. Muži zase bývají spojováni s dominancí, silou, agresivitou, což vede k tomu, že si je dokážeme představit pouze jako pachatele partnerského násilí. Většina lidí si muže jako oběť násilí jen těžko představí, přestože muži dle údajů Českého statistického úřadu tvoří v ČR většinu obětí všech zjištěných trestných činů (pravda, i pachatelů). Spojování mužů se světem práce zase může vést k tomu, že je v oblasti péče o děti považujeme za nekompetentní. A to by byla škoda.

Kristýna Pešáková